Dnešek básním nepřeje

 Snad dnešní doba básním nepřeje. Jen těžko potkáte někoho v dopravních prostředcích, co je začten do veršů a nebo nad takovými spisy hledí zasněně z okénka jak lotosový květ... Možná se ani opravdoví básníci zatím v Čechách nerodí. Přesto firmy již zpozorovaly další díru na trhu, a tak je možné vidět slogany ,,Ochotně a rychle, jedeme k Vám z Michle“, „Kdo by se staral, když vaří Aral!“...

Možná společnosti a jejich manažeři správně uhodli, že lidem chybí verše. Jedním z důkazů může být nedostatek smysluplných rýmovánek, které by si každý zapamatoval a rád použil. A tak zamilované dvojice stále do kola opakují již ustálené spojení „mám Tě rád takovou jaká jsi“ (samozřejmě k slyšení i ve variantě pro opačné pohlaví). Věta je to krásná, ale má cenu ji opakovat i nadále, když už je nespočetně-krát všemi použita? Proč raději neříct, mám Tě rád, a hned navázat něčím osobnějším, jako i když se často hádáš a neumíš vařit.

Pro mne záhadnou věcí zůstávají klíče podle kterého se stávají některá úsloví populární a jiná tiše zapadnou. Kupříkladu rčení „náš zákazník náš pán“ se českým prodavačkám rozhodně nezalíbilo. Ony si totiž raději zvolily „šaty dělají člověka“, a tak zákazníka podle prvního dojmu ohodnotí a s klidem Angličana řeknou, „to zboží máme, ale je pro vás moc drahé“...

Proč místo pravých jmen se raději pěstují oslovení přítel a přítelkyně? Nejsem jazykový purista, ale tento významový posun přímo rve uši. Proč neříct raději můj milý či milá? Vždyť už v samotném slově milá je obsažena část, která voní slovem milovat. Co víc si přát než být milován a milovat? ... Snad přátelit se?... Proto tedy je ve městech nejlepších přátel člověka (těch čtyřnohých) tolik?

Snad abychom podvědomě zaplnili mezeru a místo vzletných veršů přidali do řečí alespoň nějakou krásu začaly se množit jak houby po dešti zdrobněliny. Libujeme si že nám dnes svítí hezky sluníčko, že se nám povedl výhodný nákupek, který stál jen málo penízků a při narozeninách si přejeme hlavně zdravíčko... člověk pak nabude dojmu, že kdo nepoužívá dostatek zdrobnělin je mrzout a škarohlíd...

A tak mi nezbývá než doufat, že zdrobněliny rychle vyjdou z módy, že psi z měst vymizí a že básníci se v Čechách opět objeví.