Naděje

Stál tam sám v uličce temný,

Jako by věděl, co bude dál.

Na jejím konci jen přízrak černý,

Co s jeho myslí klidně si hrál.

A pocit jistoty pomalu sílil.

Myšlenky na to, že nesmí se bát.

Byl to ten přízrak, kdo mu jí vštípil,

to on si přál, aby šel dál.

Tak tiše vykročil, v mysli obrázků pár,

Ty bláhové představy co přízrak mu dal.

A i když ten stín se jen tiše smál,

Na poslední věc, se sám sebe ptal! Co bude dál?!!

To je ten život, co chtěl bys mít,

a taky tvá láska, s níž chtěl si žít.

To je to štěstí? Co by sis přál?

Tak otevři oči, a klidně sni dál.

Pak záblesk náhlý a úkrok stranou,

to přízrak přiznal, že světla se bál.

Myšlenka zlá najednou slábla,

už nehnala snílka bláhově dál.

Světlo se lilo tou uličkou dál,

představy zmizely, už jen stál sám.

Na přízrak hleděl, a tiše se ptal,

co chtěls udělat?! Proč život smi bral?!

Mluvené slovo: 

„V dálce vidíš svůj osud, jak v křecích se zmítá,

tvůj život, jen temno, a zákoutí skrytá.

Ty snažíš se otočit, tam za světlem jít,

ale už nemáš důvod, proč dál bys měl žít..“

To je ten život, co chtěl bys mít,

a taky tvá láska, s níž chtěl by si žít.

To je to štěstí? Co by sis přál?

Tak otevři oči, a klidně sni dál.

Tak zahoď tu představu, jen tu nesmíš mít

Koukej se sebrat, a naplno žít!