SAW - hra o přežití V. část

 

PŘÍBĚH ADAMA STANGHEIGHTA

Všude byla tma. Na ulici projelo policejní auto, světlo majáčku na okamžik zazářilo v oknech domů. Ozvalo se rachot klíče v zámku. Odemykání. Tmu prořízlo matné světlo z chodby. Ve dveřích stál mladý muž, obrys jeho těla dopadal jako stín doprostřed vstupní místnosti.

Adam rozsvítil. Vešel do svého bytu a zavřel za sebou. Narychlo si zul boty, odhodil černou čepici a vydal se i s malou brašnou kolem krku do kuchyně. Tady si ji teprve sundal a položil na malý stolek.

Otevřel lednici. Nic k jídlu, to se dalo čekat. Světlo z žárovky v lednici se třáslo a co chvíli zhasínalo. Adam vytáhl jediné zbývající plechovkové pivo a otevřel jej. Syčení naplnilo ticho místnosti.

Z brašny na stole vytáhl foťák. Ne nejnovější typ, ale přesto spolehlivý a profesionální. Zašel do koupelny. Rozsvítil tlumenou červenou lampu a zavřel za sebou dveře.

Roztoky. Svět skrze objektiv fotoaparátu. Tiché vrčení. Ustalovač. Zápach chemikálii. A šňůra na prádlo, na které teď byly rozvěšeny desítky fotografií. Na všech byl jeden, jediný člověk. Jde k autu. Nastupuje. Otevírá dveře bytu. Líbá se…

Adam otevřel dveře své malé, temné komory. Do ticha se ozvalo zašustění látky. Projel jím náhlý pocit strachu a chlad.

,,Je tu někdo?“ Hloupá otázka, pomyslel si, když ji vyslovil. Rozhlédl se, ale ve tmě nic neviděl. Vrátil se pomalu zpět do temné komory a vzal si ze stolku blesk k fotoaparátu. Do druhé ruky uchopil těžkou, kovovou tyč, která dříve bývala součástí kovové skříňky, kterou tu míval. Vešel pomalu do kuchyně, snaže se, aby jeho kroky nebyly slyšitelné. Přesto věděl, že pokud tam někdo je, tak vidí světélko na jeho blesku. Bleskl do tmy připraven praštit po hlavě kohokoliv, kdo se tam skrývá. Nic zvláštního. Pomalu se otočil a vydal se poslepu ke svojí ložnici. Postavil se do dveří a bleskl do místnosti. Blesk! Znovu nic zvláštního.

Strach jej pomalu opouštěl. Třeba se mu to jen zdálo. Nikdo tu není. Uvolněn se vracel zpět do temné komory. Počkat! Kde jsou fotky?! Věšel je tu sotva před pár minutami. Otočil se, aby se vydal k chodbě. Skok! Rána do hlavy! Prasečí hlava! A pak…tma…

 

KOUPELNA PART. 4

Lawrence ztěžka oddechoval. Byl bledý. ,,Jak jsi věděl, že máme zhasnout?“

Adam pokrčil rameny. ,,Intuice..“

,,Intuice? Něco ti řeknu Adame, jsi zkurvenej lhář!“ Vyštěkl na něj Lawrence a vztyčil se. Adam vstal také.

,,Chceš vážně vědět, odkud to vím?“

,,Jo chci!“ Zařval znovu Lawrence. Adam vytáhl z kapsy malou fotografii Lawrencovy rodiny. ,,Tak tady si to můžeš přečíst.“ Mrštil s fotografií přes místnost. Pomalu se snesla do proužku krve. Lawrence padl na zem, natáhl se a přisunul si fotku blíže. ,,Ne..ne, to není pravda..“ šeptal a kroutil nevěřícně hlavou. Nato se ale otočil ke kameře ve výklenku. ,,Co jsi jim udělal, ty sráči? Jenom jim zkřivíš vlas a nakopu ti prdel!“ Lawrencovi přeskočil hlas a roztřásl se. Fotografie se snesla na zem a Lawrence jí nepřítomně hladil konečky prstů. ,,Kde jsi to vzal?“ Zeptal se tiše Adama.

,,V peněžence.“ Přiznal Adam se sklopenýma očima. ,,Nechtěl jsem ti to ukazovat, nemohl jsem.“

Lawrencovi vytryskly slzy do očí. ,,Seru na tebe, ty hajzle!“ Zakřičel znovu. Popadl pilku na zemi a začal znovu v bezmocném zoufalství pilovat řetězy. Řval, potřeboval vypustit svůj vztek ven. ,,Lawrenci!“ Zavolal na něj Adam. Lawrence se však stále věnoval řetězům, kovové skřípání řezalo do uší a naplňovalo celou místnost. ,,Lawrenci, nech toho! Je to beznadějné!“ Lawrence klesl a odložil pilku stranou.

,,Kurva..“ Hlesl a položil se na znak. Jeho bledá tvář se matně leskla ve světle zářivek.

A pak se to stalo. Ozvalo se tlumené zadrnčení a tiché vyzvánění mobilu. Lawrence vyskočil hledaje očima mobilní telefon. ,,Proboha, kde je!“ Vyštěkl a popadl dřevěnou krabičku. Roztřesenou rukou z ní vytáhl mobil a otevřel jej. ,,Ano?“ Řekl pomalým hlasem do mobilu.

,,Tati?“ Dianin hlas.

,,Diano! Ano, jsem to já, táta.“ Mluvil Lawrence vzrušeným hlasem. ,,Jsi v pořádku, Diano?“

Diana plakala. ,,Tati, já se bojím. Vrať se domů, prosím.“

,,Klid, princezno klid. Tatínek se vrátí, všechno bude v pořádku. Je tam maminka?“

Opět se ozvalo zavzlykání. ,,Moc se bojím tati. Je tu takový zlý pán.“

,,Jaký zlý pán? Diano? Diano!“ V mobilu bylo slyšet jen šumění a vzdálené holčičí vzlyky. ,,Diano!“ Lawrence křičel do mobilu. ,,Diano, ozvi se!“

,,Ahoj, Lawrenci.“ Nový hlas.

,,Ali, jsi to ty?“ Lawrence se klepal na zemi.

,,Lawrenci, Adamovi nevěř! Zná tě už dlouho a pořád ti lže.“ Lawrence poznal, že Ali čte tento text odněkud.

,,Ali, kde jste? A jste v pořádku?“ Žádná odpověď. A konec hovoru.

Lawrence se rozbrečel, zaklapl telefon a vrátil jej do krabičky. Adam se na něj zkroušeně díval z druhé strany místnosti. ,,Jsou v pořádku?“ Zeptal se, snaže se Lawrence rozptýlit. Lawrence se na Adama podíval úkosem. ,,Moje žena se o tobě zmínila. Prý si mě už znal z dřívějška. Odkud?“ Lawrence se přestával ovládat. Krví podlité oči kontrastovaly s papírově bílou kůží a rudými, rozkousanými rty.

,,To není pravda. Ten grázl si to musel vymyslet.“ Uhnul pohledem Adam.

,,Není pravda?“ Lawrence vstal .,,Víš co ti řeknu? Jsi zasranej lhář! Pořád jen lžeš! Všechno co jsi řekl byly lži!“

Zavládlo několik vteřin napjatého ticha. ,,Takže já jsem podle tebe lhář, jo?“ Adam stěží potlačoval vztek. ,,Jedinej lhář tady jsi ty!“

Lawrence vybuchl. ,,Cože? Já a lhář!“ Škubal řetězem a nepřítomně si trhal hryzal rty.

,,A ne snad?“ Ironicky podotkl Adam. ,,Kde jsi byl včera večer? Podle toho co jsi vyprávěl, jsi odešel po hádce se svou starou z domu a  šel do nemocnice, že jo? Jenže já vim, že jsi se k nemocnici ani nepřiblížil!“

Lawrence se zatvářil rozpačitě. ,,Cože?“

,,Chceš důkazy? Máš je mít!“ Adam sáhl do prázdné plechové vany a vytáhl odtud prázdný igelitový vak a hodil jej Lawrencovi. ,,Tohle jsem našel u těch pilek v nádržce záchoda! Jen se podívej!“

Lawrence rozbalil vak a do rukou se mu vysypaly desítky fotografií. Na všech byl jediný muž. A ten muž byl on! Jak vystupuje z auta, jak jde po chodníku. On v podzemní garáži! A on…

,,Odkud to máš?“ Hlas se mu zadrhával.

,,Fotil jsem to! Byl jsem za to placenej! A ne tak špatně!“ Odvětil naštvaně Adam. ,,Nevzpomínáš si náhodou na ten blesk včera večer na parkovišti?“

 

 

PŘÍBĚH LAWRENCE GORDONA 3. PART

Zaklepání na dveře. Tiché otevření a tiché vklouznutí. Nic víc.

,,Lawrenci, tolik se mi stýskalo.“ Jenny se ovinula Lawrencovi kolem paže. Ten se jen prchavě usmál a zlehka ji odstrčil.

,,Mě taky Jenny, mě taky.“ Posadil se na postel. ,,Poslouchej, Jenny, takhle to jít dál nemůže.“

Mladá dívka s asijskými rysy si sedla vedle něj a pohladila jej po tváři. ,,Proč ne, Lawy?“

Lawrence si povzdechl . ,,Nemůžu pořád lhát rodině a zanedbávat Dianu. Mám rád tebe i je, nevím jak si vybrat. Musíme toho nechat, alespoň na čas.“

,,To bude dobrý, chápu tě.“ Jenny si rozepnula halenku.

,,Ne, dnes ne Jenny.“ Odmítl ji Lawrence a políbil ji na tvář. ,,Jen bych ti dnes zkazil náladu.“ Zazvonil telefon. A pak znovu.

,,Ví někdo, že jsi tady?“ Zašeptala Jenny, jako by se bála, že je ten někdo může slyšet. Lawrence zavrtěl nesouhlasně hlavou. Jenny váhavě zvedla telefon. Chvíli zaraženě poslouchala.

,,Lawy, to je pro tebe.“ Podala mu sluchátko. Lawrence se otřásl. Pomalu přijal sluchátko.

,,Kdo to je?“ Promluvil.

,,Pane Gordone, to co děláte není úplně správné. A vím o tom. Stát se může ledacos.“ Pak se hovor přerušil.

 

Lawrence vešel do podzemní garáže. Byl unavený a otrávený. Opustil milenku a lže rodině. Promnul si oči. Náhle blesknutí. Rozhlédl se. Blikla někde zářivka? Je to jedno. Vykročil k autu. Vytáhl klíčky z kapsy a přistoupil k předním dveřím. Chvíli trvalo, než se strefil klíčkem do zámku. Potom…bolest. Rána do zátylku. Tiše zaúpěl. Sesunul se na betonovou zem. A pak tma…a tma…

---