Zkažené zuby lásek

Ve svém

milostném spojení,

když jsme byli veselí,

Perspektivně, samozřejmě.

„Po nás ať přijde potopa!“,

nalhával jsi mi bláhově.

Tehdy jsem ale věřila.

Plynuly dny

a uplynul měsíc.

Ohlásí se už zvuk mé periody?

Zejtra, co zejtra?

Ne, ani po zítří.

„Neboj se děvče, hlavu vzhůru!

Je to jako vytrhnutí zkaženého zubu.“

Zkažený zub našeho veselí,

hnízdil v útrobách mého lůna,

nic netušíc,

že si brzy lehne do rakve pro nevinné.

Má milá rozmilá, neplakej!

Život už není jinakej.

Raději budu trpět klaustrofobií…