Měkoučká jistota

 Jak často pro uspokojení druhých lidí potlačíme sami sebe.
Ze strachu ?
Ze strachu ze ztráty ?
Pokud jsme o něčem přesvědčeni tak silně, čistě a nezištně, proč děláme kroky, které nám berou i tu poslední kapku naší identity.
   
   Už od narození jsme utvářeni ku obrazu našich rodičů. Ani já jsem nebyla výjimkou. Byla jsem vychovávána v běžné funkční rodině s názvem matriarchát. Kolikrát jsem slyšela na otázku, zda něco mohu, odpověď zcela vystihující kdo má u nás doma vládu pevně v rukách.
Nepolíbena jakýmkoliv netradičním způsobem výchovy, jsem byla do života směřována od prvních chvil tou "nejúžasnějším" možností - manipulací, podmiňováním. Všechny tyto úžasné dospělé metody mi byly vštěpovány do povědomí již od útlého dětství. Nevědomě, předávali mi pouze to, co je naučili jejich rodiče a co se jim v životě ukázalo jako efektivní v případě, že něco chtěli.
Měla jsem se dobře učit, nebýt konfliktní, nepouštět se do příliš odvážných kroků, protože je to riskantní. To přeci dělají jen blázni a to já rozhodně být nemám. Ideální je zapadnout. Není přeci nic lepšího, než ta měkounká a hebká jistota. A hlavně myslet hlavou. 
    My rosteme, učíme se být lepší a dokonalejší ve svých manipulacích a hrách. Aniž bychom chápali, jak sami sebe potlačujeme a ubližujeme si.
Nikdo jsme se nenarodil s předurčením nutit ostatní, aby žili život podle nás.
Jsme skvělými žáky a tak je učení toho, co vidíme u našich nejbližších, velmi snadné. 
   Problém nastává v okamžiku, kdy už nechceme hry na "buď a nebo" hrát. Není to pubertální vzdor, v té době jsem byla v manipulaci mistr. Je to období, kdy už stojíme na vlastních nohách a něco jsme si odžili. Pochopili, jaké hry hrajeme. Otevřeme oči a začneme se dívat. Začneme tvořit podle sebe. Změníme své hodnoty, přístupy a jen s údivem sledujeme, jak se svět kolem nás mění. 
No, mění, byl takový vždycky, jen jsem se na něj dívala jinýma očima. Neustále jsem se hnala za něčím o čem jsem ani neměla ponětí, jak by mělo vypadat, jak bych se v tom měla cítit a co by mi to mělo dát.
Hra na pokus a omyl. Facka a procitnutí.
Vzdorovala jsem novým možnostem před onou měkkou jistotou. Nebyla sice podle mých představ, ale lepší něco než nic. 
Mnohokrát jsem se pokoušela začít tvořit podle sebe, ale strach z neznáma byl mnohem větší a silnější než já. Utíkala jsem do svých zajetých systémů. Často jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych vzala svůj život pevně do rukou a vše změnila. Přišlo mi to tak vzdálené, jako jít po poušti za fata morgánou. Strach. 
   Jednou se to ale zlomilo.
Začala jsem dělat kroky pro mnohé nepochopitelné, pro mě ale s jasným cílem. Být tu sama za sebe. Stát pevně za svým rozhodnutím a nést za něj plnou zodpovědnost. A být šťastná.
   Čekala jsem, co se kolem mě začne dít a kupodivu, vše běželo dál ve stejném tempu. Něco jsem odhodila, změnila, začala tvořit, ale nic zásadního neproběhlo. V té době jsem z rozjetého vlaku jen vystoupila a přesedla na jiný. Stále jsem se ale jen vezla. Nebyla jsem strojvedoucím.
Začala jsem uvažovat o tom, zda mé kroky nebyly unáhlené a zbrklé. Pochybnosti. 
Měla jsem nakročeno k tomu, abych sama sebe vmanipulovala zpátky do jistot.
  Pak ale nastal zlom č.2
Bolel mnohem víc, než ten první.
Přestala jsem hledat kolem sebe.
Začala jsem hledat v sobě.
Stálo to mnohem víc úsilí, než jen přestoupit z vlaku na vlak.
Musela jsem se prodrat všemi vagóny.
Plnými všeho, co jsem nechtěla sama v sobě vidět a připustit si.
Nezastavit se a jít dál.

Pochopila jsem.

  Není nikdo a nic, co by nám mělo zabránit chtít být strojvedoucím.
Nemáme zapotřebí se někomu líbit a podbízet.
Najde si nás ten správný okamžik i bytost.
Zbavme se strachu.
Stejně tak jako staré odchází, nové čeká na svou příležitost.
A může být přesně takové, jaké si v hloubi duše přejeme. 
To, co do našeho života nepatří můžeme s klidným svědomím opustit.
Stačí najít sebe a poslouchat své nitro.
Vše je pouhé zrcadlo. 
Život nám v něm ukazuje, jestli právě to, co se nám děje je to, po čem toužíme.
Nedávejte svou duši nikomu jinému jen pro vlastní pohodlí.
Stále uslyšíte ten hlas, který volá po svobodě.
Nemějte strach, to nejdůležitější máte stále s sebou.
Jste to vy sami.

  V každém okamžiku vašeho konání vám vnitřní já napovídá, jakým směrem se vydat.
Nemějte pochybnosti.
Důvěřujte mu. Není manipulativní ani podmiňující.
Má jasný záměr.
Svobodu jednání a rozhodování.
Štěstí.