Meliso neplač

„Ty jsi tak krásnej Alvaro. Krásnej a chytrej kluk, vážně. Určitě to jednou někam dotáhneš, “ zajela mi prsty do vlasů a pomalu je probírala.

„Já jsem tak trochu ztracenej případ, ale ty jsi jinej. Cílevědomej, hrdej...“ mile se usmála a potáhla z cigarety.

„Proč to říkáš? “ opáčil jsem.

„Jsi mladá, máš práci a všechny možnosti otevřený stejně jako já.“

Znovu se usmála a potáhla z cigarety.

„Jaký máš rodiče Alvaro? Jsou to hodný lidi, co tě ve všem podpořej a nechaj tě dělat, co ty uznáš za vhodný? Nebo spíš direktivní, co ti čas od času nasekali, aby tě usměrnili?“

„Věří mi.“

Pokývala hlavou.

„Moji rodiče mě celý život nechali dělat si, co chci pod jedinou podmínkou. Musela jsem se dobře učit. Výsledky ve škole byly základem pro poklidný rodinný vztahy a pravidelnej přísun peněz. Trochu alibistickej styl výchovy, že? No každopádně se jim moc nevyvedl. Odnesla jsem si z něj neustálej provinilej pocit, že jsem někde něco nestihla nebo se na něco vykašlala.

Než jsem nastoupila na vejšku, byla jsem furt sama. Kamarády jsem neměla a nějaký bližší citový pouto mezi mnou a rodičema neexistovalo. Zubařka s vlastní praxí a burzovní makléř holt nejsou typy lidí, který by měli na svoje dítě čas. A tak jsem bydlela ve velkym baráku na předměstí úplně sama. Bože, já byla tak šťastná, když jsem z toho studenýho brlohu vypadla na školu do D.C. A ten první rok tady byl fakt úžasnej. Pařby, sranda, kamarádi...a hlavně Mike.“

Posadila se na postel a chvíli mlčela. Lehce jsem se dotknul její jemné kůže na zádech.

Pokračovala.

„Fakt jsem toho kluka milovala. Byl to sice flákač, co prodával na jedný zapadlý benzínce v Marylandu, ale mně tohle bylo jedno. Žili jsme si fajn v tomhle maličkým bytu...cucali prachy z mejch rodičů. Jedinou podmínkou, aby to takhle pokračovalo, byl můj školní prospěch. No a co myslíš? Zvládla jsem ho udržet? Samozřejmě, že ne. Nebylo v mých silách mít samý jedničky, vyznamenání a stipendia a to byl problém. Špatný známky rovná se špatný vztahy s rodičema, a to znamenalo žádnou finanční podporu.“

No a tak jsem si začala půjčovat, protože jsem byla na prachy zvyklá a odvykat jsem si nehodlala. Michaelovi to bylo jedno. Neptal se mě, kde a jak jsem ty prachy sehnala. Problém byl, že já se nehodlala vůbec uskrovnit. Potřebovala jsem žít svoji iluzi šťastnýho života s úžasnym klukem po boku a to bez prachů nešlo. Koupila jsem si fajn vybavení do bytu, fajn nový auto…Ani nevím, co jsem si tenkrát myslela. Plat z brigád mi samozřejmě nestačil a žádný jiný příjmy jsem neměla. Zkrátka jsem věřila, že to nějak dopadne. Jo, jsem kráva blbá, klidně to řekni. Stejně si to myslíš. Jenže já si svoje chyby vyžírám. Mikey si se mnou užíval luxusu a přitom mě nikdy na nic nepozval.  Pak se jednoho krásnýho dne sebral a už se nevrátil.  Neřekl proč, prostě odešel, vykašlal se na mě."

Potáhla z cigára, položila si ruku na čelo a zavřela oči. Venku zpívali ptáci, vrčely auta. Byl tak krásný den! A tahle holka si se tady leží a je tak nešťastná. Donde hay gana, hay maña Meliso...pamatuj si to.

"Když jsem mu zkoušela volat nebo ho jinak kontaktovat, vždycky mi to típnul nebo mi zdrhnul. Odešel ode mě bez jedinýho slova. Nepochopil, co jsem chtěla, nepochopil, že mi záleželo na tom pocitu, že žijeme jako normální lidi, jako normální pár, co jednou třeba bude mít děti, dům, psa a hlavně všechny ty nádherný věci kolem, to sdílení, to bytí ve dvou. On mě prostě nechtěl poslouchat, přitom kdyby mě poslouchal, tak by ode mě určitě neodešel, tím jsem si jistá.Tak jsem ho začala sledovat. Psala jsem mu denně několik dopisů, SMSek, stála jsem před jeho domem nebo prací a čekala až výjde. Nechtěla jsem nic, jenom vědět proč. "

Po tváři se ji zkoulela slza.

"Nakonec na mě zavolal policajty. Mám teď soudní zákaz se k němu přibližovat. Nevadí mi to, protože ho už nemiluju. Ale vadí mi ta bolest, to ponížení… nikdy neposlouchal, byla jsem pro něj jenom maso na souložení.“

Melisa brečela a zapalovala si při tom další cigáro.

„Řekni Alvaro, že mě neopustíš? Že mě budeš poslouchat, když se ti budu snažit něco říct? Řekni.“

Díval jsem se na ni a hladil ji přitom po hlavě.

      Až zítra vstanu, budeš ty ještě spát...