Havel

Když tady čtu ty truchlivé komentáře ke skonu Václava Havla, dovolím si zařadit i poněkud jednu veselejší vzpomínku. 

Někdy tak dva tři měsíce před plyšákem jsem se poněkud přiožral v Nerudovce v hospodě U Kocoura. Vedle seděla nějaká partička androšů, který už měli taky notně upito, a mluvili o nějaký demokracii, totalitě a věcech, kterým jsem rozuměl asi jako koza petrželi. Nicméně androši si s náma pankáčema nevadili, hospodskej byl tolerantní, esenbáci nikde v dohledu, a tak jsme popíjeli každý po svém a večer příjemně ubíhal.

Nicméně s přibývajícími pivy zesilovala i gravitace a tak to dopadlo jak muselo. Podjela mi židle pod prdelí a já s sebou šlehnul o zem, jak dlouhej, tak širokej. Myslím, že jsem ucedil něco poměrně expresivního, kde určitě nechybělo ani pár prdelí, když tu se nademnou zastavil nějakej pán, zamyšleně pohlédl dolů, a povídá: "Dovolíte, mladý muži? Rrrrád bych se dostal ke svému pivu." 

Konsternovaně jsem odpověděl něco ve smyslu že teda proč jako ne, on mě překročil, a zaplul do dýmu mezi máničky. A tak proběhlo mé první setkání s budoucím prezidentem. Ale v podstatě asi nic tak zásadního. Konec konců, nebylo to poprvé, a zřejmě ani naposledy, kdy jsem se někde válel, zatímco dějiny šly kolem…

19. prosince 2011 v Karlových Varech