Milovaná třída

"Měla jsem si jí vážit" ano měla a přesně tato slova mě budou provázet zbytkem mého života. Měla jsem si jí vážit víc, mé třídy na základní škole, všech co do ní patřili. Až ted mi to všechno začíná docházet jaká jsme byli skvělá třída, sehraný kolektiv. I když nejednou jsme si museli vyslechnout jak jsme ukecaní a drzí. Ostatní třídy nám záviděly to, že všichni společně dokážeme komunikovat aniž bychom  se hádali. Každý z nás měl přiřazenou jistou roli, kterou celých devět let poctivě hrál. At už to byl poctivý student, čiliže šprt, nebo třídní šašek, grázl který byl víc hodin za školou než ve škole, pudrová panenka, která hodiny trávila před zrcadlem...Byli tam i podivíni, kteří dokázali celý den sedět v lavici a mlčet.                                                                                                                                                                                                            Zkrátka sehraná skupina lidí, která mezi sebou komunikovala dnem i noci a mohla si pomáhat v dobrém i ve zlém. Samozřejmě, měla jsem období kdy jsme na ně nadávala a pomlouvala je, ale určitě takových dnů bylo míň než těch, kdy jsem se na všechny těšila.                   Už je to tak, rok jsem odtamtud pryč a naše třída se rozpadla na 22 malých kousků. Jako by se rozbilo zrcadlo, které se už nedá nijak spravit. Zbyly mi jen fotky, na které se dívám a vzpomínám. Jen v dobrém!