V krajině šedý rys

V krajině šedý rys
hladový zní,
jen andělé jsou schopni
procházet zdmi,
horečně, horečně zpívají lidem,
aby i v horečce byl člověk smířen.
Však veden bledý,
pokřivil rovinu,
a chtěl ji rozvinout,
tak sám ji obejmul
tím křídlem polámaným.

A pak šel po zemi nahý a bosý,
napojil skály zpod kapky rosy.
A byť byl zlomený,
mohl se dívat,
a byť byl bez hlasu,
i tak začal zpívat:
"Z vody mě stvořili,
člověka z hlíny.
Andělé chtěli by mít ženské klíny.
Člověk zná smrt a dýchat a spát.
Andělé? Průsvitní, neznají žít.
Člověk smí milovat, smí lásku pít.