Sním a vzpomínám

      Stále si musím v hlavě promítat ten den. Pouštím si písničku, která mi ho připomíná, jednu jedinou. Stojím v tramvaji a oči přestávají vidět ubíhající silnici, míjející zastávky, západ slunce. Ten den svítilo jasně. Příjemně hřálo na kůži z posledních sil. Byl říjen.

     Nadechnu se a přetočím kazetu na začátek. Sluchátko mi vypadne z ucha a mně se zdá, že slyším tvůj hlas. Zdá. Už znějí první tóny, akordy, jemný zvuk kytary mě doprovází cestou po opuštěném chodníku. Nečekala jsem, že tam budeš. Co jsi tam dělal? Já... ani jsem tě nepozdravila. Nemohla jsem přece dát najevo, že bys pro mě mohl být něčím víc. Právě naopak. Musí ti být jasné, že o tebe ani v nejmenším nestojím. Jsi jen vzduch. Nic víc. Mám strach naznačit cokoliv jiného, aby si nevytušil pravdu a nemohl mě ranit nezájmem.

     Kráčím po chodníku a nemám pocit ničeho zvláštního. Cítím se jinak, ale ne výjimečně. Příjemné odpoledne s kamarády, jenže ty jsi mě překvapil. Vyvedl jsi mě z rovnováhy. Kéž by to nebylo naposled. Ten den...     

     Bylo to jako zázrak. Musel to být zázrak, když o tom teď zpětně přemýšlím. Usmál ses na mě. Mluvil jsi se mnou. A já? Taky jsem se smála. Dobírala si tě. A žárlila, když sis mě najednou přestal všímat. Mluvil jsi se mnou a v ruce sis hrál s mým prstýnkem. Nechala jsem ho ležet na zemi, aby mi nepřekážel ve hře, a ty ho teď mneš v dlani. Je už šero. Všichni skončili, ale ty chceš, abych si hrála s tebou. Je to pozvání nebo se mi to jen zdá? Asi nevíš, jak moc jsem po tom toužila, snila a doufala, nevíš, jak se mi rozbuší srdce, když to slyším, nevidíš, jak mi zčervení tváře, netušíš. A víš co udělám? Uteču. Zatáhnu do naší hry i ostatní a utnu ji dřív, než stačila začít. Uteču. Jako vždy. Tolik se bojím zklamání a odmítnutí, tolik se bojím vyjevit nejmenší záchvěv citu. O tom ty ale nemáš ani ponětí. Sama se nevyznám ve spletitých cestičkách mého zakřiknutého srdce. Nejsem dost dobrá. Pro tebe. A ty bys mě nikdy nemohl milovat, věř mi. Já tomu věřím. Je to tak pro mě lepší.

     Byl to ten nejkrásnější den v mém životě. Na pocit, s jakým jsem večer usínala, nikdy nezapomenu. Vždyť to znáš, nejkrásnější sny bývají nejkratší.

     Další dny mě přesvědčily o tom, že jsem tě přesvědčila.

     Vždyť víš, jsi pro mě jen vzduch.

     Nemůžu bez tebe žít.