Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas voněl touhou...
21. 06. 2012
6
17
2246
Autor
Delfín
Čas voněl touhou, láska nabízela
polibky na rtech kolemjdoucích žen,
pohledů žár i jejich svůdná těla
vnímal jsem a byl jimi okouzlen.
Já hříšnou myšlenku snad pojal sterou
tváří v tvář výzvě bujných ženských vnad,
jak ale vyřešit otázku: Kterou
z těch mnoha krásek měl bych milovat?
Bylo by skvělé v něžnou náruč padnout,
aniž bych stal se její kořistí,
uvěřit v cit, který nebude vadnout,
až k brance slastí klíč mi zajistí.
Ze všeho, co prý věčným býti zdá se,
má právě láska ten nejkratší děj,
věčně chtěl bych se kořit stejné kráse,
leč nejsem světec, ani čaroděj…
17 názorů
Díky, milý nostalgiku,
za verše, kterými´s vmžiku
ocenil úsilí naše,
s nímž pár spřízněnců tu páše
malý hříšek harašení
jen pro radost ze života,
a té hry si velmi cení,
do veršů svých city motá...
Každý zúčastnit se může
mumraje /jak říkáš tomu!/,
lépe, když zde kvetou růže
než když zní ozvěny hromů...;o)
Když žena řekne, že už něco vzdává,
tu potřeba je dobrý pozor dát,
neb ona nikdy v boji neustává,
toť trik jen, co se pravdou může zdát!
Tož nevěřím Ti nyní slova Tvoje
vyjma že chceš se něčí Múzou stát,
což stalo se již, ó bohyně moje,
máš pro to vlohy, to přiznávám rád!
Mile překvapen jsem Tvé verše četl,
jsi hravá jak paprsek slunce as,
něžňounký kvítek, co tu krásně vzkvetl,
na další verše Tvé tu čekám zas...;o)
Nostalgik!!! Pánové, jste geniální, oba dva! Jdu se schovat a tiše závidět....
občas přicházívá šance
(své o tom ví fyzika)
nazývá se rezonance
ač podstata mi uniká
mistr pěvec pro kus žvance
zapře v sobě básníka
kartu pak rukáv šolichá
a palec zálibně mne knír
tu připíjí se z kalicha
a ve škále kde vládne mír
zní unisono do ucha
zas veršík doladěných lyr
do variací entra máje
bas dere se velkolepý
přes soprán zvonků od tramvaje
halasem zaduní sklepy
za potlesku vozataje
dlážděním se lesknou střepy
v ten veršovnický mumraj hravý
i já že snad bych vstoupit směl
nezastaví ten proud lávy
sám ďábel ani archanděl
láska zdá se, plete hlavy
jak mnohý vlídný světec děl
:o)
U nohou zástup vzdychající?
Tak to mne plní hrůzou!
Chci horský vzduch a píseň v plicích -
- a stát se něčí Múzou!
;-)))
Ten duel vzdávám. Výmluvností
málokdo tě tu předčí!
Tvá zásluha, že nás jí hostíš,
snad nemůže být větší...
:-))))
Slovo to symbolem je krásy
skryté i růží rozvité,
Něhy, co požár zloby zhasí,
pak vznítí touhy ukryté.
Je duše křehká v onom těle,
co chce být vším, čím může být,
jen netroufá si přání smělé
v pravý čas jasně vyslovit.
Skrývat se zas jen za tím slovem,
popírat kouzlo stvoření,
to mohlo by být Lásky rovem,
slovo je pouhé mámení!
Buď Ženou v celičkém tom smyslu,
v půvabném těle krásný duch,
muži Ti k nohám bez rozmyslu
padnou, chtíc dýchat stejný vzduch...
;oX
Slovo se sice stalo tělem -
a stvoření jsme krásné -
kdo není v stavu dosti bdělém,
stěží mu bude jasné,
že v mnohém těle duše strádá
toužíc po vlídném slovu
jen tělem být, to že je zrada -
- a chce být slovem znovu...
;-)
Ad Diana:
Ba, na počátku slovo bylo,
jež Bůh řek´, muže okouzlilo,
to krásné slovo bylo "Žena",
jím duše muže okouzlena
stejně i tím, že z jeho žebra
povstala, zbyla jizev zebra,
však krása ta již vytvořena
a nejvyšší je její cena...
A s ženou zrodila se Láska,
Touha, jíž srdce ve švech praská,
Něha, co hladí jako vánek
i vášně žár, co krade spánek
a k žárlivosti rovněž svádí,
Láska je dar i kletba mládí,
lze říc´: Je ve všem obsažena
a její synonymum? Ž E N A!;o)
Dost skromnosti! Sám dobře víš
že rozum k štěstí nepostačí -
jen v srdci hledá láska skrýš
a pouze jemné duše pláčí...
Má velkou moc, kdo vládne řečí.
Tak mi připomenout dovol,
že to, co zabíjí i léčí
a bylo na počátku - Slovo!
:o)))
Cosi se na hlavu mi tlačí,
že by to aura byla snad?
A potají mé oči pláčí,
že nedovedu čarovat...
A ta má kouzla se slovíčky
jsou pouhý varietní trik,
oči mé, bránu do dušičky,
snadné je slzou zatopit...
Snažím se, bohyně má milá,
jen trochu Lásky rozdávat,
když veršů hráz mé smutky skryla,
zdá se, že umím se i smát...
;o)))
Ne, světec nejsí! K čaroději
nechybí ti však příliš:
podivné věci hned se dějí
když píšeš pravdu,když se mýlíš,
stačí jen řadit slova v rýmy
a kouzlíš rytmem, synonymy...
:-)))
Zdá se, že bych mohl pojmout 100+1. hříšnou myšlenku,dokud je mi bohyně lovu příznivě nakloněna, není-liž pravda, Diano?;o))