final Fantasy project

Pro mou věrnou čtenářku ;)

"Hej! Laguno! Jseš si opravdu jistej že víš kde sme?"
"? Samozřejmě že vim. Za koho mě máš Kirosi? Stromy všude kolem nás-sme v Timberském lese!"
"Vážně? Nepovídej. Určitě jsme se zase ztratili co?!"
"No tak! I ty Warde? Jsme v tom pravém,určitě." vyhrkl ze sebe nepřesvědčivě Laguna. Mávnul rukou kupředu a rozběhl se. Tři Galbadští vojáci utíkali lesem na sever po pěšině kroutící se mezi stromy. První vedl skupinu Laguna - průměrně vysoký muž s dlouhými černými vlasy po ramena, zelenýma očima a samopalem v ruce. Za ním Kiros - snědý, vysoký, štíhlý jemuž po bocích vyseli dvě na držáku připevněné čepele s ostřím z obou stran. Vlasy velmi dlouhé, spletené do mnoha copánků, stažené do culíku a zdobené různými korálky. Poslední byl Ward - největší z těch tří. Vysoký, při těle. Na hlavě modrý šátek. Připomíná golema a utíká směšným způsobem - s napřímeným tělem máchaje obrovskýma rukama kolem sebe. Na zádech připravenou harpunu rozměrů gigantických jako je on sám.
"sss. Stůjte!"
"Co se děje Laguno?"
"Támhle z toho křoví před náma se na mě něco kouká."
"Nic nevidim." zaburácel Ward
"Já do toho střelim." hlesl energicky Laguna.
"No to je nápad! Bravo Laguno. Nic tam není."
"Když si to myslíš, tak se tam jdi podívat Kirosi."
"No, emm...koukám a vidím- nic tam není…" zakroutil se Kiros.
PRÁSK! Z Lagunovo samopalu vyšla kulka. Těsně před křovím se zvedl obláček prachu.
"Laguno ty...!" Kirose umlčelo obrovské tělo které se vzneslo ze křoví nad ně. Stín zakryl všechny tři. Zem se otřásla pod tíhou dopadu. Jediný, s kým to ani nehnulo byl Ward.
"A takový to mělo nevinný kukadla..." pronesl zklamaným hlasem Laguna a tvářil se nad výsost ublíženě.
 Monstrum vypadající jako chlupatá zeleno-okrová gorila s hlavou, nebo lépe řečeno – s obličejovou částí v hrudi, se váhavě kolíbala za strany na stranu,stojíc několik metrů před nimi, velká byla tak, že jim zakrývala téměř celý výhled. Pracky visící až na zem, mohutné že by je všechny dohromady podrtili jako krabičku cigaret, prázdnou krabičku cigaret, se výhružně napřahovaly k úderu s jasným cílem zatlouci drzou trojici do země.
"Co teď? Panikařit?" odpověděl si Laguna sám.
"Bojovat?" zahřměl Ward souhlasně s Kirosem.
Monstrum se dalo konečně do pohybu. Nečekaně jistým krokem se dalo k nim. Po třech krocích už skoro běželo.
Ward zvedl svou obrovskou harpunu nad sebe, napřáhl se a hodil. Harpuna prořízla vzduch v místech kde ještě před chvílí bylo monstrum, a zabodla se do stromu takovou silou, že v něm zůstala trčet ve vodorovné poloze.
"Minuls..." zamumlal Laguna když se před ním tyčilo monstrum jak z hororu.
Jen zvedl hlavu, plácl sebou o zem jak podraženej. Při pádu nad hlavou cítil závan větru, jak po něm gorila máchla rukou. Překulil se na záda, a uviděl pracku, nebo spíše kladivo co se na něj shora snášelo, a mělo ho zabořit hluboko do tvrdé země. Odkulil se stranou, a vedle sebe cítil detonaci malého granátu. Na hlavu mu dopadla sprška hlíny.
To je vzrůšo. Pomyslel si Laguna, když se sbíral ze země. Ozval se rámus podobající se nárazu lokomotivy do cihlové zdi. Laguna se rozhlédl, a spatřil Warda chytajícího balanc, Kirose válejícího se na zemi stranou od něj, a nakonec gorilku shazující ze sebe kládu, kterou po něm musel hodit Ward, a které se nejspíš vyhýbal Kiros. Když se gorilka zvedla, stáli před ní budoucí polotovary na karbanátky. Tak nějak vypadal její výraz-pokud tamto ono bylo tedy obličej. Když už se chtěla pustit do díla,začali jí o tělo pleskat kulky z Lagunovo samopalu. Trhalo a škubalo to s ní, ale bez zjevného většího účinku. 

"Aha." dostal ze sebe Laguna a tvářil se že se tváří překvapeně.
Kiros se rozeběhl proti gorilce dokud stála nejistě, ruce s ostřími složil nad hlavu a saltem přeskočil gorilu. Když byl nad ní, ťal svými zbraněmi do těla překvapeného monstra.

Kiros s grácií tanečníka dopadl na nohy a udělal jen pár kroků stranou.

Gorilózní monstrum stálo na místě jako přimražené.

Země se znovu otřásla, když se obrovské monstrum převážilo dopředu a dopadlo na zem.
Ward se otočil a šel páčit harpunu ze stromu. Kiros se vítězoslavně vracel od chcípláčka, a Laguna se škrábal na zátylku. Ward nakonec harpunu ze stromu dostal,ale skoro si sebou vzal i ten strom.
"Laguno! Řekni mi něco, neměli by sme bojovat proti Timberským vojákům místo tohohle bloudění po lesích, a bojování s lesními tvory?" ozvalo se od Kirose, načež Ward pokýval hlavou na znamení souhlasu.
"Jen klid! Vše bylo pod kontrolou."
Laguna se, otočil ke svým kumpánům.

"Ale MY se musíme vrátit do Deelingu!"
"Je v tom zase ona?"
 "KDO JE U TEBE ONA? Jmenuje se Julia OK Kirosi?"
"Samozřejmě že kvůli ní. Nepropásl ani jedno její vystoupení." zaznělo nenápadně od Warda.
"Kááždopádně se už nebudeme vracet .A zadruhý se tamta mrtvola ňák divně hejbe. Takže DEELINGU!! JEDEME DOMŮ!!"
Zvolal Laguna rozeběhl se. Už dříve povalenou kládou se dostali přes potok, odkud už byl vidět konec lesa, se zaparkovaným Galbadským armádním autem. Nasedli do něj. Kola zahrabala a vozidlo se dalo do pohybu.
 Do Galbadie dorazily za tmy. Ikdyž, v Galbádii je tma stále… Když chcete denní světlo, musíte si udělat výlet dál za město. Ve věčné tmě město svítilo do noci pouličními lampami, svítícími transparenty všech barev a světlomety které na noční obloze vykreslovaly znak Galbadie.
Vojenské auto smykem zastavilo přímo uprostřed křižovatky, v jejímž středu byla kašna se sochou ženy která držela džbán, ze kterého neustále vytékala voda.
"H-HEJ! Co to děláš?! Proč si zastavil tady? To nejde! Tady nemůžeš stát!" ječel Kiros.
"Neboj-to je v pohodě. Víte co? Zvu vás na drink. ZAMNOU!" křikl Laguna mávl rukou kupředu a zase utíkal za svým.

„Jak nezodpovědné.“ Pronesl kriticky Ward.

Oba pak rychle následovali Lagunu, neb hrozilo že jim uteče. Dali se ulicí kde každý třetí člověk byl Galbadský voják. Zastavili se před prosklenými dvojitými dveřmi hotelu, které se před nimi dokořán otevřely. Vojáci stojící u dveří šli ihned do pozoru a zasalutovali. Z dáli se ozývaly zvuky klaksonů. Laguna jim nevěnoval žádnou pozornost. Kiros s Wardem se na sebe pouze podívali. Pak všichni vešli dovnitř. V hale byla pouze postarší paní v červené uniformě, a recepční - pán s uhlazenými, nalakovanými černými vlasy sčesanými dozadu. Oba na nové příchozí upřeli pohled, a něco si mezi sebou šeptli. Všiml si toho Kiros i Ward. Jen Laguna který pospíchal ke schodům vedoucím do spodního patra to sebemíň nezajímalo. Sešli po schodech potažených červeným čistým kobercem dolů do sálu.

V sále bylo mnoho sedaček, a pohovek postavených do půlkruhu okolo kulatého stolu,vše honosně vyzdobeno.

Nalevo bylo piáno, a kolem něj vázy s květinami. Tři vojáci z nichž jeden se od standardní modré uniformy lišil místy červenou uniformou což značilo že je vyšší hodnosti netrpělivě postávali u prostředních lavic.
Trojice s Lagunou v čele zamířila k barmance stojící uprostřed místnosti.
"Dobrý den. Vaše obvyklé místo je připravené." uklonila se mírně číšnice na pozdrav.
("Co?") ozvalo se Lagunovi v podvědomí až to s nim trhlo.
"Děje se něco Laguno?" řekl s ledovím klidem Ward a založil ruce.
"Nic,nic…" Laguna se otočil ke svým dvěma přátelům. Dal levou ruku v bok, mírně se předklonil a pravou rukou se poškrábal na zátylku.
"Jen jsem měl pocit...jako bych někoho slyšel v hlavě...ahh, zapomeňte na to."
Otočil se a zamířil k sedačce v pravém koutě místnosti. Všichni tři usedli, a okamžitě u nich byla číšnice s kaštanovými vlasy učesanými do culíku, úsměvem ve tváři a příjemnýma očima,oblečená v bílé halence a červené sukni.
"Máte přání?"
Začal Laguna: "Jako obvykle"
Kiros pokračoval: "Mě také"
"Já taky." zakončil objednávku golem Ward kývnutím hlavy.
Barmanka pokynula hlavou, otočila se a odešla. Znala je, byli tu pravidelně každý týden v dobu kdy měla pianistka Julia své vystoupení. Určitě né jen tak náhodou. Scházelo se tu mnoho lidí, ale od začátku války jich začalo ubývat. Teď přichází jen několik vojáků co se náhodou mají jak se ztratit ze služby, či vyšší šarže co si mohou udělat čas.
"Mělo by to začít každou chvilkou..." řekl Laguna nervózně aby nebylo takové ticho. Sklonil hlavu a zíral do země. Kiros jen pokynul hlavou, a Ward znovu založil ruce. Byli slyšet kroky někoho kdo scházel dolů po schodech. Každý kdo měl oči  se podíval za zvukem. Julia už přicházela. Byla to nádhera. Překrásná dívka s kaštanovými vlasy po ramena, v červených šatech s odvážným rozparkem. Byla to ona na kterou se všichni tak těšily. Sešla schody s lehkým úsměvem a ladným krokem zamířila k piánu.
"Tak Laguno,máš jí tu." dloubnul loktem do Laguny Kiros.
"Tak co? Půjdeš na to Laguno?.“ zeptal se Ward.

„Jooo,jdi na to Laguno!“ podpořil ho Kiros.

„Ale NO-TAK chlapi, copak nevidíte že pracuje?“ odvětil Laguna a zaryl pohled do země.

(„Je tak krásná…“) pomyslel si.

„Dejte mi pokoj…“

„Neustupuj Laguno, jdi za ní přeci!“ přemlouval dál Kiros.

„To říkáš jen tak, my víme že do toho stejně půjdeš.“ zaburácel Ward.

Laguna se plácl do stehen,beze slova se zvedl, a pomalým krokem se dal k piánu na které hrála Julia. Uprostřed cesty se z ničeho nic zastavil, otočil se do sálu, a poškrábal se na zátylku.

Všichni přítomní v sále na něj nepřetržitě zírali.

(“On to snad myslí vážně...“) -znovu se mu ozval hlas v hlavě. Laguna se opět rozhodl ho ignorovat, určitě se mu jen něco zdá z té příšerné trémy. Otočil se znovu k Julii a udělal dalších pár kroků jejím směrem. Byl tolik nervózní až ho rozbolela noha. Obkulhal menší kolečko aby to rozchodil a vrátil se na to stejné místo. Znovu se poškrábal a kulhal zpět ke své lavici. Když k ní dorazil, Kiros mu řekl:

"Vítej zpět veliteli. Dobrá práce." znělo to jako posměšek.
I Ward se přidal:

"Mise byla úspěšná. Můžete se posadit."
Laguna si sedl. Dal ruce do klína, opřel se o ně, a sklopil hlavu.

„Teda, netušil jsem že by jsi to udělal. Naše popularita značně vzrostla.“ zasmál se Ward.

„A to cos tam předvedl bylo rozhodně za 3 body na ubohostní příčce.“ dodal Kiros.

„Říkejte si co chcete vy dva.“ povzdechl si Laguna.

„Julia je fakt krásná…“ dodal.

Hudba mezitím dozněla.

Najednou se Kiros s Wardem rychle zvedli.

„Laguno, my odcházíme.“

„Kam tak narychlo pánové???“ podivil se Laguna.
Ward se k němu otočil.

„Dneska je vše na nás, Ty odpočívej a zůstaň tu chvíli Laguno.“ Poručil mu Ward.
Laguna rozhodil rukama a než stihl něco říct ozval se za ním ženský hlas.

 "Smím?"

Laguna sebou škubl a otočil se. Leknutím se našponoval a vykoktal:

 "J-jistě že." otočil se a odkulhal kousek stranou. Byla to sama Julie která k němu promluvila.

„Neruším?“ zeptala se.

„A-a-ale vůbec né! Prosím, posaď se.“ vykoktal a sám si rychle sednul.

("Bože to je ona! To je opravdu ona!! Co mam dělat?! Co budu říkat??? Kirosi! Warde! Pomoc!!! Ta je ale nádherná(“Ztracenej případ“)") tentokrát hlas v hlavě ani nepostřehl.

Julia se zasmála a posadila se na Lagunovo místo.
"Už jsi v pořádku?" vytrhla Lagunu z ksoběpromlouvání Julia.
„Tak nějak…"
„A co Tvá noha?"
"J-jo tohle. Je to vpořádku. Stane se mi to pokaždý když sem nervózní."
"Byl jsi nervózní?“

„Eee, jo, stále celkem jsem…“

„Uvolni se, v mé přítomnosti nemusíš být nervózní.“ Konejšila ho Julia.

„Oh, omlouvám se…“

„Řekni, nemohly by jsme si popovídat někde v soukromí? Mam tu rezervovaný pokoj" zašeptala Julia.
Laguna prudce vstal a křikl: "D-DO TVÉHO POKOJE?!"
"Ano. Je těžké si tu povídat. Všichni se na nás dívají." opět ještě tišeji šeptla Julia.

Laguna se opatrně rozhlídl. Byla to pravda. Všichni vojáci, barmanky, číšnice i s Kirosem a Wardem stáli kolem nich. Ne moc blízko, ale vůbec ne daleko. A velmi nápadně je pozorovaly.
„Byla bych ráda, prosím, přijď. Chtěla bych s tebou mluvit…nebo nechceš?“

Laguna rozhodil rukama.

„Ovšem že chci!“

„Půjdu napřed a počkám na Tebe hm? Na recepci ti řeknou který pokoj je můj.“

 

("Wow! Já sám s Julií v jejím pokoji? To musí být sen! To musí být sen...(“To je sen. To je sen!). Snad to nedopadne jako obyčejně. Jediný co umim je kecat kecat, a nikdy poslouchat... Ale ne tentokrát!.....půjdu za ní a budu jedno velké ucho!").

Laguna se znovu rozhlédl. Vojáci byli znovu na svém místě, Kiros a Ward stáli u baru, stejně jako barmanka a číšnice. Šel za nimi. Jak procházel okolo vojáků zaslechl jejich rozhovor.
"Julie...s ním...!?"
Voják s vyšší šarží říkal: "..já pořád Julie tohle, Julie tamto. A ona? Ona de za tamtim! Ale já ti přistřihnu křidýlka jen počkej!!!"
Laguna se tvářil že nic nezaslechl a pokračoval k baru.
"No, Laguno, teď si zabodoval." ozval se první Ward.
"Půjdeš za ní? Co? Zkus se pro jednou ovládat a naslouchat místo toho tvýho věčnýho kecání jo?!" dodal Kiros.
"Hej! Samozřejmě že budu! Půjdu za ní a budu pro ni jedno velké ucho." řekl Laguna a založil ruce. Otočil se a šel ke schodům.
Kiros mu ještě stihl popřát štěstí, načež Laguna jen kývnul hlavou. Vyšel schodiště a ostýchavě přišel k recepčnímu.
"Kte-kte-který...je" vykoktával Laguna u recepčního, rudý až po kotníky.
"Aaa, pan Laguna Loire, prosím tudy. Slečna Julie vás očekává". Pokynul recepční rukou ke dveřím vedoucím do haly, a vytrhnul Lagunu z jeho koktání. Výraz měl nezúčastněný. Laguna ho vděčně následoval. Vešli do dlouhé haly po jejíchž stranách bylo mnoho dveří. Na zemi byl stejný červený koberec co byl dole v hale. Recepční se zastavil u dveří s číslem 22.
Rukou pokynul že jsou to ty správné dveře, a odporoučel se pryč. Laguna se před ně postavil, poškrábal se na zátylku, a zaťukal. Dveře se téměř ihned otevřely dokořán, a za nimi stála Julia. Stejně krásná, v těch stejných rudých šatech.
"Pojď dál prosím." usmála se. Laguna kývnul a vstoupil. Dveře se za ním zavřeli.
"Děkuji že jsi sem za mnou přišel." usmála se Julia.
"Ne, to já děkuju žes mě pozvala". Jestli byl Laguna předtím rudý u recepce, tak to nebylo nic oproti tomu jak vypadal teď.

„Prosím, posaď se.“

Laguna kývnul a posadil se na postel. Poté se hned zvedl a šel se posadit na židli u okna.

Julia se pod rukou smála.

Laguna se zvedl a šel zpět k Julii.
Ta se kratičce zasmála.

„Odcházíš tak brzy? Ještě jsme si ani nepopovídali.“

„Né, tak to není, víš, já jsem Tvůj veliký fanoušek, a jsem opravdu velmi nervózní…víš?“

„Tak proto jsi chodil na má vystoupení tak často.“ Usmála se Julia.

Laguna sebou trhnul.

„TY…TY JSI MĚ VIDĚLA???“

Začal pochodovat po místnosti.

„Vždy jsi se usmíval když jsi poslouchal jak hraji, že?“

„Máš přenádherné oči…ikdyž nyní vypadají trošku vyděšeně…“ pokračovala a popošla ke květinám na stolku.

Otočila se k Lagunovi a ten přestal rázovat po pokoji.

„Neboj, já je nechci vydloubnout a sníst. Jen si chci povídat, dívat se do těch krásných očí.“

Pak se otočila zády.

„Dal by sis něco k pití? Třeba víno?“

Laguna se jen podíval a řekl:

„Já musím snít…“

Po pár skleničkách Julia seděla na posteli, Laguna stál před ní a povídal, a povídal.

Mluvil o tom jak se dal k armádě, ale né proto aby mohl bojovat, že boje nemá rád, ale proto aby mohl cestovat a vidět nová místa po celém světě. Psal by o těch místech a pak by je všechny vydával třeba v novinách, nebo třeba že by vydal i knihu o jeho toulkách světem.

Aniž by si to uvědomil, tak vůbec nepustil Julii ke slovu. Ta jen seděla a dívala se na něj, velmi pozorně a poslouchala každé jeho slovo.
„Sakra, zase mluvím až moc… Pověz mi něco o sobě julie. Třeba jako Tvé sny do budoucnosti…“

Julie se postavila, a přešla k oknům.
"Já…"Julii se rozzářily oči "já bych chtěla zpívat. Ne jenom hrát na piáno, ale i zpívat. Zpívat své vlastní písně. Ale nemůžu, nejsem příliš dobrá v psaní textů."
"Hmm….to musí být těžké." uznal Laguna.
„Ale díky tobě, myslím, že jsem na něco přišla.“

„Díky mě?“

„Ano…“ řekla Julia.

„Tolik tváří kolik jsi mi dnes ukázal…v časech kdy jsi byl raněn, kdy jsi se strachoval, nebo cítil bolest hluboko v sobě…Tvůj úsměv, Tvá tvář, Tvé oči…“

Pomalu přešla přes místnost až k Lagunovi.

„Ukázal jsi mi něco.díky čemu myslím že dokážu vymyslet píseň.“

Laguna rozhodil rukama.

„Uaaau! Já musím snít!“

Julia vzala jeho dlaň do svých.

„Není to sen, že ne?“

Pak se na sebe dlouze dívali.

Když v tom je vyrušilo bouchání na dveře.

Za mimi se ozval ustaraný Kirosův hlas.
"Laguno! Nové rozkazy! Musíme se ihned hlásit u generála. FOFREM!"                                                 
"Mohli by jsme se ještě sejít?“ zeptala se Julia.
"Samozřejmě. Musím si poslechnout Tvou píseň!“
"Budu se těšit."řekla Julia a hleděla do země.

Laguna přistoupil ke dveřím vzal za kliku, a otevřel dveře. Ještě než jimi prošel, naposledy se podíval na Julii. Dveře se zaklaply. Za nimi stál Kiros s Wardem.
"Můžem?" zeptal se Kiros opřený o stěnu.

"Generál si nás zavolal přímo k sobě.“
Laguna jen přikývnul. Když procházeli chodbou každý si je zkoumavě prohlížel. Hlavně Lagunu. Na ulici byla hotová zácpa.
"Čím to?" zamumlal Ward, když míjeli oficíra, který křičel na všechny strany a házel kolem sebe rukama, až málem trefil Lagunu, který nevnímaje kráčel dál. Aby se tomu humbuku vyhnuli, vzali to uličkou vedoucí parkem. Z jedné strany bylo zábradlí, z druhé strany stromy, a pod nimi tekla říčka. Byla krásná, hvězdná noc. Laguna šel vyjímečně poslední v řadě. Díval se vlevo, kde v dáli byl vidět menší vodopád, a nad ním kousek vpravo obrovský měsíc. Vyšli z parku, přešli přes silnici a přímo před sebou měli generálův zámek. K němu se šlo kolem dvou strážných, dlouhou a širokou cestou k hlavnímu vchodu. Další dva strážný stáli u něj. Jeden z nich příchozím otevřel jedno křídlo dveří. Ocitli se v dlouhé, dobře osvětlené chodbě. Dveře se za nimi hlasitě zabouchli. Čekal tam na ně voják, který je dovedl ke zdobeným dveřím, které vedli k samotnému generálu Galbadské armády Carawayovi. U nich stáli další dva strážní, kteří pustili Warda, Kirose a Lagunu dovnitř.
Byli v dlouhé místnosti. Po pravé straně byli květiny, po levé stoly a židle. Na stěnách vyeli obrazy. Až na konci místnosti stál vedle svého pracovního stolu generál Caraway. Gestem je nechal přistoupit blíž.
"Pohov." generál měl autoritativní hluboký hlas, ale nebyl zase až tak starý. Delší, dozadu česané vlasy mu zdobili stříbrné pruhy, proto vypadal starší než doopravdy byl.
"Vzhledem k vaší dosavadní činnosti, a na doporučení jsem se rozhodl dát vám misi odpovídající vašim schopnostem. Poplujete na kontinent Centra, a posílíte jednotky, které bojují s Estharskými vojáky, a samozřejmě nějakými monstry. Zbytek se dozvíte od kapitána vaší lodi- Biggse. Poplujete lodí spolu se zásobami, a to co nejdřív. Hlaste se v doku číslo 03. To je vše. Odchod."

Mluvil rychle, a chodil po místnosti ze strany na stranu jako by to chtěl mít co nejrychleji za sebou.

„Ale…ale to je strašně daleko! Za mořem!“ rozhodil rukama Laguna.

„Klid, uklidni se Laguno…“

„Ale Kirosi…!“

Dívali se na sebe, a i Ward významně pokýval hlavou.

Laguna se uklidnil a podíval na generála. Ten, jakoby se nic nestalo, založil ruce za sebe a propustil je.

Trojice zasalutovala a dala se na odchod.
Venku na ně čekalo armádní vozidlo, které je odvezlo do doků. Cestou k doku 03 moc nepospíchali.
„Udělal to naschvál. No jistě, udělal to naschvál! Ty vojáci po vystoupení...“ zastavil se z ničeho nic Laguna uprostřed kroku.

„Samozřejmě že jo, Laguno. Dalo se to čekat.“ pokýval Ward.

„Ale já slíbil Julii že si poslechnu její píseň! A to také udělám.“ Řekl rozhodně Laguna.

„A jak to chceš jako udělat co? Unést loď? Dezertovat z armády?“ oponoval Kiros.

„Jo, proč né Kirosi. Až příjde správný čas, tak to uděláme!“

„Co bude to TO ? “

„Nech se překvapit Warde. Jsem génius, nezapomeň na to.“ Založil ruce v bok Laguna.

„Ano, heheh...to jsi. Moc dobře si to uvědomujeme.“ Plácl se do kolen Ward.

„Pochybuješ snad o tom??? Ještě vám ukážu nevěřící Jurášové!“

„Tomášové.“ Opravil ho Kiros.

„Tom...to-máš-jed-no. Jdem k tomu doku! 04 že? To je TUDY!“ máchl rukou Laguna.

Kiros s Wardem je kroutili hlavama.

„03 Laguno.“ Řekl Kiros.

„A je to tudy.“ řekl Ward a ukázal na opačnou stranu než chtěl jít Laguna.

Ten se zarazil a otočil k nim.

„TO já samozřejmě vím! Jen testuji vaší pozornost! Pánové!“ poškrábal se na zátylku a vyrazil správným směrem.

 

 

 

V doku 03 byla zakotvena jediná nákladní loď,s několika pevnými kulomety a očividně malými šancemi na úspěšnou plavbu.

„Oni snad nechtějí,aby jsme tam vůbec dopluli.“ Okomentoval stav lodi Kiros.

U nástupních schůdků stál voják v uniformě.
"Já jsem Wedge-pravá ruka kapitána. Poďte zamnou, dovedu vás do vašich kajut." Přešli palubu, a uprostřed ní sešli do podpalubí.
Dostali jednu kajutu jen se dvěma pryčnama a jedním regálem na věci.

„Přeji příjemnou plavbu.“ Zamručel Ward.

„Tak, jak to vyřešíme se spaním veliteli?“ zeptal se Kiros Laguny.

„Tak...no,budem se střídat.“ Poškrábal se na zátylku Laguna.
Ještě tu noc vypluli.

Laguna ještě před spaním šel ven na palubu a opřel se o zábradlí.

Měsíc osvětloval vše kolem. Ten samí měsíc na který se určitě dívá i Julie.

Začal vzpomínat na jejich poslední chvíle.

("Mohli by jsme se ještě sejít?“
"Samozřejmě. Musím si poslechnout Tvou píseň!“ tak to bylo.

A tak to také bude.) pomyslel si Laguna.

Na rameni mu přistála něčí ruka.

Laguna sebou trhnul a rychle se otočil.

Stál za ním Ward.

„Hezký měsíc, že?“ taková slova se k jeho hlubokému drsnému hlasu nehodila.

„Krásnej. Je nejlepší čas jít spát, co myslíš?“

„Rozhodně.“

Podlaha byla tvrdá, nepohodlná, a spali na ní všichni.

 

Lagunu vzbudilo kvílení sirén, a křik ze všech stran. Trhnul sebou, rychle se posadil, a poslouchal. Neslyšel nic než rámus. Zvuk složený z křiku, kvílení, štěkání kulometů, a občas i explozí.

Kiros i Ward už byli na nohách.

Vyběhli z pokoje, a málem vrazili do nějakého technika.
"Je tu ňák živo!" Laguna sám sebe neslyšel.
„Budem tu muset zavést pořádek co, kluci?“

Kiros s Wardem kývli, a oba si připravili zbraně.

Ze schodů se skutálel nějaký voják.

Trojice ho přeskočila a vydala se po schodech nahoru na palubu.

 

 

Na palubě vládl poloorganizovaný zmatek. Palubní děla byla všechna obsazená, a šlehali z nich k nebi plameny. Zrovna svítalo, a byli červánky. Vojáci se kryli za co mohli, a stříleli ze samopalů.
Někteří po dávkách, někteří panicky, div že se neodstřelily sami.
("Tak s timhle do Centry?)" pomyslel si Laguna. Zvedl hlavu k nebi, po čem se to vlastně střílí.
Oblohu křižovali véélcí ptáci se dvěma páry křídel nad sebou, a divnou lesklou hlavou. Ještě se dali poznat zobáky, krátké, ale široké, a zahnuté dolů. Laguna přikrčeně běžel k vojákovi, kterého poznal jako Wedgeho.
"Zdravíčko!!" musel řvát, aby slyšel aspoň sám sebe.

"Krááásnééé rako žééééé?!!"
Wedge se k němu obrátil. Nevypadal moc příčetně. Jen zakýval hlavou.

"Kdé jé vélítél?" křičel na něj Laguna.
"Cóó?!"
"Vélítééééll!!!" Lagunovi málem explodovali hlasivky. Palba byla snad každou vteřinou hlasitější.
"Névíím SAKRAAAA!!"
("Že se vůbec divim.") řekl si Laguna už jen pro sebe. Otočil se a rozhlédl. Všiml si Warda, který běžel s nějakou ohromnou bednou v náručí. Přikrčeně se rozběhl za ním. Nad hlavou mu proletěl nějaký voják. Křičel tak, že ho přes všechen ten ryk slyšel docela zřetelně. Podíval se vzhůru, a uviděl ptáčka s vojákem ve spárech. Pustil ho, a on slítl do vody někde před lodí. Šplouchnutí už slyšet nebylo. Laguna utíkal dál. Doběhl Warda, a chytl ho za rameno, ten se zastavil, klekl si, položil bednu a ohlédl se.
"Věděl sem žes to ty."Ward dokázal překřičet ten humbuk jako nic.
"Kde je Kiros?!!"
"Hledá velitele!"
Laguna se podíval na bednu, na směr kterým Ward běžel, a pochopil že nosí munici pro palubní kulomety.
"Fáájn!!" zařval a plácl Warda po rameni. Ten se chopil bedny, a pokračoval. Laguna přeběhl za naviják řetězu pro kotvy, a přitiskl se k ní zády, pak odjistil zbraň. Podíval se před sebe a spatřil dalšího letícího vojáka. Vysel ve spárech za nohu, hlavou dolů, a zespoda to šil do té potvory samopalem. Pak i s ní spadl do moře.
Každou chvíli přes palubu přelétával nějaký pták, a buďto někoho chytil nebo alespoň způsobil rozruch a nějakou škodu. Jen málokdy viděl nějakého padat do moře. Podíval se vlevo a zahlídl nalétávajícího ptáka, který pronikl palbou z děl. Založil samopal, zamířil, a čekal až se pták dost přiblíží. Letěl rychle, a ne přímo jeho směrem, ale přes palubu poletí určitě. Když byl kousek před lodí, Laguna stiskl spoušť. Samopal mu trhal s ramenem, a chrlil kulky ptačím směrem. Ten ztratil směr,a točil se dokola podle své osy. Laguna ho se stisklou spouští sledoval. Jednu chvilku byl tak blízko, že si všimnul stříbrného brnění na některých částech ptačího těla. Hlavně na hrudi, a celá hlava, nicméně si všiml míst která chráněná nebyla. Začal pálit na ně.  Pták sebou trhal podstatně víc, ale ustál to a ještě se vznesl. Laguna se otočil na druhou stranu. Jak se otáčel, prolítlo mu kolem těla metrová tříska z toho, jak jiný zasažený pták prolítl kolmo palubou. Loď se zachvěla. Laguna dokončil pohyb vlevo, a poryv větru ho složil na zem. Jeden z ptáků si ho vyhlídl jako svou příští kořist. Těžko říct jestli to byl ten postřelenej. Jak chtěl chytit Lagunu pařátem, trefil kotevní řetěz, a nechal v jednom oku dráp. Pták zakvílel, ale letěl dál. Byl zatraceně velikej. Dost na to, aby na každý dráp který měl nabodl jednoho člověka. Laguna ucítil pot, stékající mu  po tváři. Další křik ze vzduchu, a jedno dělo zmlklo. Laguna se rozhlédl. Bylo to jedno na přídi. Nejspíš i to, ke kterému nesl Ward munici. Laguna se zvedl, a rozeběhl se k němu. Ani na něm nebylo moc krve. Posadil se a vzal ovládání. Vystřelil dávku, aby se sžil s kanónem a ovládáním. Poté si vyhlídl jednoho z ptáků, předsadil, a začal pálit. Z hlavně začal šlehat plamen. Pták začal prudce měnit směr,ale co to bylo na Lagunovo umění střelby. Nakonec  pták začal klesat. Laguna ho olovem doprovodil až dolů k moři.
Teprve teď si uvědomil jaká spousta jich tu ještě je.
Začal pálit po dalším. Zdálo se, že na místo jednoho zabitého přiletí další dva. Ozval se náraz, jak nějaký z ptáků naboural do boku lodě.
Laguna střílel, ale ptáci z oblohy mizeli jen pomálu. Už sestřelené ptáky přestal počítat když kanón přestal pálit. Laguna to zkusil znovu, ale nic se nestalo. Ohlédl se po druhém, a ten byl prázdný. Buďto měl náboje ale neměl obsluhu. Anebo obsluha tam není proto, že tam nejsou náboje. Laguna si nevšiml žádné krve. Seskočil ze sedačky, a rozběhl se zpět ke kotevnímu navijáku. Od něj si všimnul, že boje se odehrávají už jen na zádi. A že musel být nějakou dobu na přídi sám. Zvedl se, a utíkal ke kapitánskému můstku. Jak utíkal, něco ho vzalo, a hodilo dopředu. Laguna při dopadu upustil svou zbraň, a ještě kousek klouzal po prknech. Otočil se na záda. Před ním drze stál očouzený pták bez jednoho drápu.
Laguna se ohlédl po své zbrani. Ta byla kousek před ptákem. Podíval se zpět na ptáka, ten sklonil hlavu a žačal rázovat k ležícímu Lagunovi.

 

"Sežer tohle!"zakřičel hrubý hlas za ním.

Laguna se otočil a spatřil vojáka ve standartní uniformě, jen bez helmy s šátkem na hlavě s lámacím granátometem který zhoupnul ze zad do rukou.

Vystřelil.

Granát narazil do ptáka, explodoval a opeřenec přeletěl celou příď, až skončil někde ve vodě před lodí. Laguna se ohlídl, a uviděl vojáka sbírajícího se ze země.
"Paháni! Viděls to?! Vlastní výroba! Chachá!!" podle hlasu musel být starší než Laguna. Oba se zvedli, a zaběhli k můstku. Obrovská ptačí péra se snášela k zemi všude kolem.
Laguna sebral svůj samopal, a ohlédl se za tím vojákem. Ten už byl pryč.

"Tak s tímhle do Centry jo." Oddychl si a rozběhl se na záď. Ptáků pár ubylo, stejně tak i vojáků. Slunce už bylo vysoko na obloze. Z palubních děl už stříleli jen poslední tři. Jedno mělo zohýbanou hlaveň jako preclík. Konečně si Laguna všiml drobečka Warda, který měl v rukou rotační kulomet, a na zádech obrovský barel nábojů. Hlaveň se točila a šlehal z ní plamen jak z plamenometu.
Laguna začal střílet také. Náboje mu téměř okamžitě došli. Na tu vzdálenost stejně neměli účinek.

Najednou nebe ozářilo druhé slunce, které všechny na lodi srazilo k zemi. Monstra padala ve velkém. Další výbuch. Vojáci křičeli radostí, ale nevstávali ze země. Další série výbuchů, dokud nepopadala drtivá většina létajících monster. Zbytek co mohl uletěl pryč.
Konečně byl klid. Bylo odpoledne, a slunce pražilo. Laguna se podíval na kapitánský můstek, odkud na něj mával Kiros.
"Kdes´ byl celou tu dobu Kirosi?" usmál se Laguna.

„Zachraňoval jsem situaci přeci.“ ušklíbl se Kiros.

„A jak se ti to povedlo?“

„Palebná podpora.“ mrknul na Lagunu Kiros.

Ward ze sebe s ohromným bouchnutím shodil rotační výbavu a přešel ke svým přátelům.

„Trvalo ti to zatraceně dlouho.“ zahřměl.

„On hlavně nikdo moc neměl zájem nám pomáhat. Nebýt potřebných zásob na palubě, mohlo to trvat ještě mnohem dýl.“

"Velmi dobrá práce Kirosi! Prohlašuju tě hrdinou dne! Za odměnu, můžeš spát na posteli." Plácl Laguna Kirose po zádech.

„Oooo, jaká velkorysost.“ Ušklíbl se Kiros. Ward se jen uchechtl.

 

O 3 DNY POZĎEJI VE VODÁCH U KONTINENTU CENTRA

 

"Centra. To bude něco. Estharští vojáci, zase monstra, prostě samá paráda. A kdo ví jak dlouho tady skejsneme."
"Seš ty ale optimista Laguno." odvětil Kiros opírající se rukama o zábradlí vedle Laguny. Ward vedle tiše přikyvoval. Při tom se mu zábradlí pod rukama prohýbalo.
"Neboj, ještě jí uvidíš." řekl nakonec, otočil se, a odešel.
Kiros odešel hned po něm.

„TAK!“ křiknul na oba.

„Přišel čas vás o tomto prastarém kontinentu poučit!“

Kiros s Wardem se ne sebe jen podívali, zakroutili hlavama a šli dál.

Dobře věděli že Laguna neví o nic víc než oni.

Laguna se otočil zpět k zábradlí, opřel se o něj a dál se díval do moře.

 

 

 

                                                           *****

 

 

 

 

 

 

 Stany. Kam se oko podívalo byli stany. Stany snad všech velikostí. Ten největší, na něm vlály dvě vlajky Galbádie. Nebyl velitelský, byla to jídelna. Opodál stál stan s velkým červeným křížem. Ten nejlépe maskovaný, uprostřed celého „kempu“ byl konečně ten velitelský. Všude se procházeli vojáci. Na některých byla vidět únava, odhodlání a životní zkušenosti-veteráni. A z těch ostatních strach z nejisté budoucnosti, strach o život-nováčci. Každý tím prošel, štěstí, snad osud jim pomohl, a zároveň je změnil strašným způsobem.

Laguna nerad bojoval proti lidem. Monstra jsou něco jiného. Divoká, nebezpečná.
Po čase se jich naučil tolik nebát.

Kdo je kdy dokázal spočítat? Kolik lidí se snažilo dát jim všem jméno? A kdo to před smrtí stihnul? A kolik jich vlastně s Kirosem a Wardem pobili? Tyto otázky se mu teď honili hlavou, když míjeli ostrahu velitelského stanu. Dovnitř je ani nevpustili-velitel byl prý příliš zaneprázdněný, nedozvěděli se proč.
Byli ubytováni v menším stanu, stranou od velkého pro ostatní vojáky. Přepych, anebo tu dlouho nepobudou. Podívali se na sebe, se stejnou otázkou v očích, pak na vojáka co je sem přivedl.
Ten je ujišťoval že je to prozatímní-tak ať si to užijou. Stan byl vlastně prázdný, až na nějaké ty karymatky. Shodili batohy, a šli spát.
Hned ráno je předvolali a už stáli v pozoru před velitelem. Ten už starý byl. S postavou gladiátora na ně hleděl opřenej o stůl s obří mapu.
"Vy tři. Půjdete na patrolu do prostoru 257. Dostanete mapu prostoru.

Měla by to být, pro vás nový, taková oddychovka. Ale moc si na to nezvykněte.

Vyražte hned jak budete připravení. A ať to moc dlouho netrvá.“

„Aaaa, jestli se můžu optat pane, proč jsme vlastně tady?“ Zasalutoval Laguna.

Velitel se na něj zadíval.

„Nikdo vám nic neřekl? Na lodi ste měli jiný starosti co?? He heh.

No, je tu důl, důl plnej Estharských vojáků. A ty tu nejsou zbytečně, jen tak pro nic za nic že jo. My chcem zjistit co tu hledaj.“ Podíval se na ně významně velitel.

Laguna se poškrábal na zátylku.

Kiros se lehce zavrtěl a Ward ani nehnul.

„Potřebujete vědět víc???“ otázka zněla sama o sobě dost definitivně.

„Né pane! Děkujeme pane!“ trojice se postavila do pozoru.

„Pohov, a odchod!“ dále se jim nevěnoval zahloubán do svých map a plánů.

Laguna na své společníky kývnul a odešli ze stanu.

„Počkej.“ Chytil jeden z přítomných vojáků Lagunu za rameno.

„Tumáš.“ Podal mu složenou mapu.

Laguna jí vzal a kývnul na pozdrav.

Před stanem, na půl cesty k tomu jejich se trojice zastavila.

„Copak to máš?“ koukal zvědavě Kiros.

„Je to mapa. Mapa prostoru kde máme provést patrolu a cesty která tam vede.“

Laguna se rozhlédl, několikrát otočil mapu v ruce, poškrábal na zátylku a mávnul rukou před sebe.

„Tudy!“

"A seš si jistej že podle tý mapy tefíš??"uchechtl se Kiros
"Samozřejmě! Zamnou." Prošli kempem, a kolem několika vojáků branou ven.
(“Schválně co tu bude za potvory. Prej jestli jí čtu správně...samozřejmě že jo...určitě...“)
Šly v řadě za sebou stranou podél stezky, všude okolo byl tmavý les. Výhružné stíny, silné propletené větve. Trnité křoviny byli na denním pořádku, a kořeny stromů, jako by se záměrně zvedali aby co nejvíce překáželi v cestě.

Laguna se zastavil a otočil ke svým přátelům.

„Tak tohle, je fáááákt depresivní! Popravdě, ani trochu se mi tu nelíbí. Až budu popisovat tuhle zem“ dupnul na jeden z kořenů “tak tahle nebude mezi nejoblíbenějšíma. Ne, rozhodně ne.

Lesy okolo Sovího lesa vypadají mnohem příjemněji.“

„Myslíš okolo Timberského lesa? Tam jsme si mohli pobíhat i nadále nebýt...ou.“ utnul pokračování Kiros.

„Nebýt jakého OU???“ obořil se na něj Laguna, spíše ale jen na oko.

„Plnili jsme misi, svědomitě, ale OKOLNOSTI nás zavedli sem.“ Poznamenal důležitě.

„Můžeš mluvit klidně o osudu. Ale na nás je se s tím nějak vyrovnat.“ Poškrábal se na zátylku a podíval na Warda. Ten měl založené ruce a harpuna mu trčela nad ramenem.

„Už jsi vymyslel jak se z tebe stane ten cestující žurnalista?“ optal se Laguny.

„Více-méně. Cestující jsem. To tedy rozhodně ano. Ale sepíšu to všechno jindy. Až bude vhodná příležitost, řekl bych.“

„Timberský maniak čeká.“ Řekl povzbudivě Kiros.

„Ano! A přesně tam budu publikovat! Je to nej-roz-ší-ře-něj-ší a nej-pro-flá-knu-těj-ší vydavatelství široko i vysoko.“ Vysoukal ze sebe Laguna.

„Široko.“ Řekl Ward.

„A daleko.“ Řekl Kiros.

Laguna se na ně podíval, otočil se a pravil.

„Zapomeňte na drobnosti, máme úkol který musíme dokončit!“ mávnul rukou před sebe a pokračoval v cestě.

Kiros s Wardem na sebe mrkli a následovali jej.

Cesta se před nimi začala vlnit a prudce stoupat. Laguna často kontroloval mapu, aby nedošlo k nějaké patálii – třeba jako že by šli do toho úmorného krpálu naprosto zbytečně.

Když se vyšplhali až na vrchol, skončil hustý les a rozložil se před nimi obrovský výhled.

A krpál dolů. Nicméně po pravé straně bylo zábradlí. V dálce vodopád a o něco blíž konstrukce, lávky a vůbec vše co se hodí k dolu.

Byl to důl!

Laguna si vzal do ruky mapu a začal si jí prohlížet.
"Tak co Laguno? Je to tady? Jsme tu dobře?"zeptal se Kiros.
"Emm...nóó."
"Nerad bych patroloval na špatném místě."
"Eee, pardon, já musel vzít špatnou mapu...?" poškrábal se Laguna na hlavě.
Kiros i Ward rozhodili rukama kroutíc hlavama.
"Tady je to divný. Jo! Mam špááátnej pocit z tohohle místa." řekl Laguna.
"A víš aspoň kam jít? Ale proč se ptám, jasně že nevíš! Zase jsme se ztratili."
"Jistě že vím Kirosi kam jít. Zamnou!" Laguna se přikrčil až pomalu do předklonu a rozeběhl se kupředu po cestě dolů z hory.
Přiběhli k ocelové lávce, která vedla daleko rovně. Kolem byli známky po tesání do kamene. Do kamene který byl místy jako zrcadlo a odrážel světlo. V místě kde se lávka zužovala se zastavily. Před nimi bylo rozcestí. Mohli pokračovat daleko rovně kde jakoby v prostoru lávka končila, nebo se dát vpravo kde byla lávka kratší a očividně končila žebříkem.
"Laguno, řekni mi něco. Proč si celou cestu sem běžel tak divně?" zaptal se Ward.
"Co tim myslíš DIVNĚ?! Je to proto, že sem vopatrnej! Mam totiž blbej pocit." mluvil energicky Laguna. Narovnal se, aby si protáhl záda.
"Ten už máš teda pěkně dlouho." usmál se Kiros. Úsměv ho přešel, když vedle něj dpadla kulka. Zařinčela o zábradlí, a další od kamene vedle Warda.
Všichni tři se skrčily. Před mini, i za nimi se začínali oběvovat postavy.

Lidé v kombinézách, těsně nalepených na tělech, s legračními, mouchovskými brýlemi na hlavách. O to zajímavější byli jejich zbraně. Byli to krumpáče. Krumpáče zkombinované s malími palnými zbraněmi. Nikdo nepochyboval že smrtící budou i přes své malé rozměry.
"Estharští vojáci." zaburácel Ward.
"A zábava začíná. Tím končí náš poklidný výlet." vyhrkl Laguna.
"Dva jsou na lávce před náma."řekl Kiros
"A hromada za náma, na cestě kerou sme sem přišli." řekl Kiros.
Jediná cesta byla lávkou vpravo a k žebříku.

Laguna začal pálit po těch co byli nejblíže, a donutli vojáky krýt se.

Mávl na Kirose s Wardem a dali se na úprk k žebříku.

Po několika krocích se začínala zvedat skála, která jim poskytla krytí. U žebříku se Laguna znovu otočil a začal pálit po Estharských vojácích kteří se opět objevili na cestě za nima.

Kiros se podíval kam vede žebřík.

„Není to hluboko.“ Pokrčil se v kolenou a skočil dolů.

Po něm se dolů podíval Ward.

„Je to zatraceně hluboko!“ zaburácel svým hlubokým hlasem.

Otočil se, vytrhnul Lagunovi zpoza opasku granát a vší silou ho hodil vstříc vojákům.

Pak se otočil a skočil dolů. Akorát že se vešel do otvoru v zemi.

Laguna ještě párkrát vystřelil, a nakouknul dolů.

„Vy šílenci! Je to hluboko!“ kolem něj začali bzučet výstřeli estharských vojáků.

Laguna sebou plácl o zem, dopíďalil se k žebříku a po hasičsku se sklouzl dolů.

 

 

 

 

 

Žebřík vedl do nějaké jeskyně. Vypadala jako vytesaná do kamene. Do lesklého kamene.

Nerovnoměrně, jako by tunel vyhloubil nějaký obří červ. Všude bylo příjemné světlo z toho jak byl povrch jeskyně lesklý a odrážel světlo.

Kiros stál na straně u zdi a pozoroval okolí. Ward seděl na zadku pod žebříkem kam dopadl, a rovnal si modrý šátek na hlavě.

„Jiiiaaaaaaaaaaaa!!!“ Laguna přistál Wardovy na hrbu a shodil mu šátek z hlavy.

„Toto pálí toto pálí!“ foukal si Laguna na roce poskakoval po zářivé jeskyni.

Ward se zvedl, sebral šátek a urovnával si ho na hlavu. Kiros se podíval po žebříku nahoru a řekl:

„Něměli bysme se tu moc zdržovat. Každou chvílí tu budou...“

„Uffffff...pravda. Zamnou!“

Laguna se rozeběhl a Kiros  s Wardem ho těsně následovali.

Po chvilce běhu křivolakým bludištěm přeběhli přes tři poklopy v zemi. Laguna se zastavil.
"Viděli ste to?"
"Co myslíš?" zeptal se Kiros.
"Ten zámek u toho prostředního poklopu je rozbitej. Když ho trochu víc povysunu, a někdo stoupne na ten poklop, propadne se! Geniální nápad. Jsem prostě génius!"
"Když myslíš že to výjde."řekl Kiros.
Laguna kousek povisunul zámek poklopu a už všichni tři běželi dál, až dosprintovali ke křižovatce. Buďto rovně, nebo vlevo nahoru. Laguna bez rozmyslu zatočil vlevo, a běželi do dlouhého kopce, tunelem který se stáčel táhle doprava.  Uprostře něj se Laguna zastavil, a funěl.
"Kdo vybral takhle blbou cestu?" opřel se Laguna o kulatý kámen ve stěně. Ten se uvolnil, a odkutálel chobičkou dolů. Ze zdola se ozvaly tlumené výkřiky.
"Ty, Laguno, taky musíš na všechno makat jako malej harant co?" řekl Kiros.
"Hele, díky MĚ a tady panu šutrovi je o pár vojáků míň. Asi, a vypadá to tu líp. Zabyl sem dva ptáky jedním šutrem. Jak říkám-sem génius! Tak to je." Založil Laguna ruce na prsou. Kiros i ward pokývali hlavou.
"Dvě mouchy." řekl Ward
"Jednou ranou." řekl Kiros.
"Měli bysme běžet vy dvě mouchy." řekl Laguna a dal se do běhu. Po chvíli se kámen změnil ve schody, a zase lávku, která se stáčela doleva. Byli v nějaké obrovské jeskyni, s ohromnou dírou ven, kterou sem pronikalo světlo. Bohužel lávka se stáčela daleko před ní. Na konci vyběhli ještě pár schodů, a byli na kamenné ploše. Byl to konec jeskyně, a jediná cesta dolů je skočit do moře. Z velmi, velmi velké výšky. Za nimy se začínal ozývat dusot bot vojáků, kteří je dobýhali.

„Prej že to bude oddychovka. Jen se tak procházet a seznamovat se s okolím.“ Stěžoval si Kiros.

„Ono by to tak mohlo být, kdyby někdo uměl číst z mapy...“ uchechtl se Ward.

„Já UMÍM číst z mapy! Jen jsem dostal do ruky ŠPATNOU mapu.“ Hájil se Laguna.

Mezitím se v otvoru do jeskyně objevili první Estharští vojáci se svými krumpáči v rukou.

Kiros bleskově přiskočil k nim a útočil po dvou z nich svými čepelemi. Laguna začal střílet po těch co se blížili za bojující trojicí. Ward sundal harpunu ze zad a ohnal se po zbylích dvou vojácích.

Laguna svou střelbou přiměl posili aby se stáhli a začali se krýt.

Kiros odrážel krumpáče a útočil zpět jak jen mohl využívajíc svou ohromnou rychlost.

Ward byl mnohem pomalejší, zato ale neskonale silnější, a tak kdokoli se mu připletl pod harpunu neměl šanci jí zastavit.

Estharští vojáci se uvnitř v tunelu přestávali hemžit.

Kiros se dostal za jednoho z vojáků a kopl ho do cesty Wardově harpuně. Ward harpunu natočil na plocho a tím odpálil vojáka do výšky a daleko pryč z otevřeného útesu.

Na Lagunu začal dorážet jeden z vojáků a ten byl nucen se bránit.

Ward dál mával harpunou ze strany na stranu, a podařilo se mu podrazit nohy jednomu z útočníků. Toho využil Kiros a kopnlu vojáka z útesu dolů.

Mimoděk ho napadlo že od těch vojáků ...nebo horníků, zatím neslyšel žádný zvuk, zatím ani nehlesli.

Laguna zablokoval sek krumpáčem tak nešťastně, že na něj mířila pistolová číst zbraně.

Naštěstí oba potřebovali obě ruce jinak by jeden druhého přetlačil, tak Estharský voják nemohl vystřelit.

Kiros, když mu ubyl jeden protivník, si s jediným vojákem poradil hravě. Jenou čepelí mu zablokoval krumpáč a druhou ho vší silou bacil po hlavě. Voják se svalil a nejevil známky bojeschopnosti.

Ward zaměřil pozornost své harpuny na přetlačující se dvojici a shora dolů nechal harpunu spadnout na estharského vojáka. Ten se, nečekajíc takovýto úder, zkroutil jako preclík a zůstal bezvládně ležet na zemi.

Poslední útočník chtěl využít Wardovy nepozornosti a zamířil na něj svou pistoli. Tu mu ale z rukou vyrazil Kiros a odkopnul zbraň stranou. Dalším kopem podrazil překvapenému vojákovy nohu a poslením kopem z otočky ho poslal na krátký bezmotorový let dolů z útesu.

Všichni tři si oddychli. Ale nebylo povšem. Cesta zpět byla plná dalších vojáků a jediná další cesta byla dolů z útesu.

„Blíží se další!“ upozornil Laguna své společníky.

Pak se schoval na jednu stranu východu z jeskyně, a Kiros s Wardem na druhou.

Tři vojáci nesmyslně a neopatrně vyběhli ven.

Laguna s Kirosem každý hbytě čapl jednoho za ruku a pomocí setrvačnosti s jakou tam vojáci vběhli je vyhodili ven z plošiny. Poslední z toho byl tak v šoku, že si ani nestihl pořádně všimnout jak ho Ward bere jako pytel hadrů a posílá ho za ostatními.

To už Laguna opět pálil do tunelu aby zastavil další útočící vojáky.

To ale nemohl dělat věčně.

„Musíme rychle něco vymyslet!“ křiknul přes rameno.

Ono ale nějak nebylo co.

Pokusit se slézt ze skály dolů bylo nesmyslné. Schovat se, či utéci nebylo kam.

„Přes tu armádu dole v tunelu se neprobijeme.“ Poznamenal Kiros.

 Ward pokýval hlavou na znamení souhlasu.

Z jeskyně něco zaskřípalo, zachrčelo a po chvilce se tunelem začalo blížit nějaký stroj.

Byla to jakási koule na čtyřech trubkách. Vznášela se kousek nad zemí směrem k nim.

Laguna začal střílet, ale ať mířil kam mířil, mimo jisker to nemělo žádný efekt. Naopak jedna odražená kulka hvízdla až nepříjemně kolem Laguny.

„To bude problém! Kirosi, Warde!“ houkl za sebe.

 

 

                                                           *****

 

Ještě v tunelu koule zvedla jednu z rourovitých končetin, její konec začal rudě žhnout, pak z ní vyšlehl paprsek směrem na Lagunu. Ten se jentaktak stačil skrýt za roh vchodu do jeskyně.

Na druhé straně byl i Kiros s Wardem.

Koule vyletěla z jeskyně a zastavila se uprostřed nevelkého plácku.

Kiros pohotově vyskočil do vzduchu s úmyslem skočit na kouli která tvořila spojovací prvek pro čtyři končetiny. Sotva dopadl, natáhla se po něm jedna z končetin. Tu přeskočil a pokusil se při dopadu zabodnout jednu z čepelí do středové koule. Čepel se sklouzla po hladkém povrchu, Kiros ztratil rovnováhu a padal dolů k zemi.

Ward zvedal harpunu nad rameno.

Kiros dopadl na zem.

Laguna se rozeběhl pro Kirose, na kterého se shora snášela další rourovitá končetina.

Ward měl napřáhnuto.

Kiros se zvedal na nohy.

Laguna po něm skočil a strhnul ho stranou.

Rourovitá končetina dopadla na prázdnou zem.

Harpuna proklála středovou kouli skrz naskrz. Ta začala jsikřit a všechny čtyři končetiny se nekontrolovatelně začali míhat do všech stran, přičemž ze sebe stříleli rudé paprsky do všech stran.

Jeden z nich zasáhl Warda, který se svalil po boku na zem.

Když stroj v tomto posledním tažení vyčerpal všechnu energii, zhroutil se na zem.

Na plácek vběhli další vojáci.

Laguna vytrhl zpoza opasku granát a mrštil ho do tunelu.

Kiros hodil obě své čepele jako vrhací nože, a zasáhl dva z útočících vojáků.

Třetího stihl zastřelit Laguna posledními náboji.

Kiros si vyzvedl své zbraně, a Laguna hadil do tunelu další granát. Zbýval poslední. Síli už neměl žádný z nich. Ward se opíral o třpitivou zeď skály.

"Řekni něco, Warde!" zacloumal s ním Laguna.

Ward se na něj podíval a pokusil se promluvit:
"By....la......sran.......da......"

„Cože?“ vylekal se Laguna.

„Ki...ro...si....La....gu.....no............by...la......sran.....da.“

„Toooo sem rád že si vpořádku Warde, ty si mi nahnal strach! Už to nedělej jasný???“

„Ufff,co ale teď Laguno??? Za chvíli tu může být i něco horšího. Další boj bysme nemuseli zvládnout...“ řekl vyčerpaně Kiros.

„Já vím.“

Laguna se otočil, a šel až na kraj útesu.
"Whoa!" vykřikl "Tam dole sou čluny!" Kiros se přišel podívat. Podíval se dolů a opravdu tam byli tři malé lodě.
"Lodě. Né čluny." Poznamenal.
"Lodě čluny, to je jedno. Dostaneme se odtud! Paní štěstěna je zase jednou na naší straně!" Laguna přešel k Wardovi.
"Můžeš vstát? Musíme skočit dolů." Ward kývnul že může.
Laguna mu pomohl na nohy, a dovedl ho k útesu, na kraji ho vší silou strčil z útesu dolů do vody. Pak vzal poslední granát a hodil ho do jeskyně, by jim získal nějaký čas.

Poté skočil do vody Kiros.

Laguna se ještě jednou podíval z útesu dolů.

„Vy ste šílenci vy dva! Co vás to napadlo skočit dolů z takovýhle ukrutný vejšky?!“

Pak začal slézat z převisu. Odrazil se od něj a s pokřikem “Geronimoooooooooo“ padal dolů.

 

                                                           *****

 

S čím však žádný z nich nepočítal bylo to, že dole byli zrádné proudy a víry.

Laguna cítil jak ho cosi někam táhlo a převalovalo. Netušil kde je nahoře a kde dole. Nevěděl jak hluboko pod hladinou je. Máchal kolem sebe rukama a kopal nohama v zoufalé snaze dostat se na hladinu. Když začal pociťovat pálení v plicích z nedostatku vzduchu, jeho panika ho úplně ovládla. Poslední co ucítil byla obrovská rána jak do něčeho narazil.

 

 

 

                                                                      2
           "Buď tu hodná Ellone."

Řekla dívka se žlutou čelenkou posazenou v hnědých, rovných vlasech malé holčičce v modrých šatičkách.
"Budeš bvzy zpátky Raine?"
"To víš že ano. Jdu jen natrhat čerstvé květiny." Usmála se Raine a vyšla ze dveří ven z jejich domku. Byl nádherný den. Podél celého jejího domu, i u sousedů byla spousta květin těch nejůznějších, a nejúžasnějších barev.
Raine se usmívala, přešla kulaté náměstí, kolem radnice ven z vesničky.

Jejich vesnička byla obklopená nádhernými travnatými loukami, na kterých kvetli různé barevné květiny. V dálce za vesnicí se tyčily hory, a na druhé straně se rozlévalo moře. A tam měla dnešní den Raine namířeno.

Ráda se procházela, hlavně k moři. Milovala pohled na východ, či západ slunce. Ale dnes šla natrhat čerstvé květiny. Bylo poledne a slunce hřálo vysoko na nebi. Nebe bylo blankytně modré, bez jediného mráčku. 

Jediné co kazilo veškerou idylku, a krásu tohoto místa, byla monstra která se občas oběvila.

Ale zatím jich nebylo tolik aby to bylo venku opravdu nebezpečné. Nicméně proto Raine nechávala malou Ellone radši doma.

Blížila se k pláži , rukama hladila květy vyšších květin a stále se usmívala.

Písečnou pláž znala velmi dobře, snad každičký oblázek naní.

Proto si ihned všimla něčeho cizího. Něčeho co tam nebývalo. Nestává se že by moře něco vyplavilo. Vylekala se, že by to mohlo být monstrum.

Ale ne, to ne...nehýbe se to, a na druhý pohled to vypadá jako ....jakooo....

ČLOVĚK!!!

Laguna měl ohromně nutkavý pocit. Strašný pocit. Musel spěchat!

Musel nutně plout tímto směrem! Voda. On je vodou, voda je jím. Miloval vodu a ona jeho.

Byli jedním. Ale ten pocit...

Plul jak rychle jen mohl. Je to někde tady, už se blíží.

Musí to tu být, ještě přidal.

Jak jen miluje vodu!

TADY!

Vzhůru, vysoko nahoru. Tam to bude. Ta věc co ho tak naléhavě volá.

Začal stoupat, stoupal dlouho. Až tak vysoko??? Ale tam není voda! Proč tam?

Ale cítil že plave správným směrem...

Z vody uprostřed noci někde v moři vystřelilo ohromné, obrovské dlouhé hadí tělo.

Hlava byla zřetelně dračí, špičatá tlama, na hlavě dva rohy zahlé dozadu podél šupinatého těla.

Podíval se pod sebe, našel to. Je to tu. Tam kde se pojí jeho milovaná voda s tím nepříjemným mimo ní. A ten svět, tak cizí...

Strašně se těší zpět do jeho milované vody!

Ale nejdřív musí něco udělat. Tu křehkou věc musí vrátit tam kam patří. Už je skoro tam, kde být nemá. A to je špatně. Pomalu se snesl dolů k té křehké věci...

 

Pak prudce otevřel oči. Byl strašně upocený a vylekaný. Topil se, nemohl se nadechnout! Dýchal z plných plic a byl v šoku. Něčí ruce ho zatlačili zpět do něčeho měkkého, otřeli mu pot z čela a navlhčili rty...viděl jen rozmazané obrazy, pokusil se ještě zvednout hlavu, musí se nadechnout! Pak se opět ponořil do tmy, ulevilo se mu, nadechl se, mohl dýchat...taková únava...spát....

---