Vánoční surrealismus

Molitan se sype z nebe

na elektrickém drátu posedává chomáč

slepeného peří

a nekoná žádný pohyb

asi se rozbil

světlo nebylo vpuštěno

jen jeho poslové na dlouhých nohách

prosí o vyslyšení

tma je okusuje

rtuť klesá níž a níž

až praskne

na dně nepřemožitelné bezmoci

přicházíš domů

v podpaží ti pláče kus 

ukrojeného zeleného dortu

vždyť jsou Vánoce

zábavný program na tvém PC

nacházíš mě však v posteli

zahalenou ve skafandru nevěry

s neonovým světélkem

tak lákavě vyhlížejícím

potkal jsi ho včera na oběžné dráze Země

a ty, jaderný reaktor

vybuchuješ

a utápíš mě v uranu

štěpná reakce

nás rozštěpí každého na jiný kus světa

rozbíjíš mé jádro

a já tě pozoruji kaleidoskopem

líbíš se mi

má slova se jako plyn

rozpínají po celé místnosti

když říkám

\"Proč kazíš Vánoce?\"