Každý v jiném světě

    Byl krásný podzimní den. Ze stromů padalo pestrobarevné listí, které po celém městském parku roznášel studený vítr. Lidé klidně poposedávali na lavičkách. Četli knížky, povídali si spolu, nebo jen tak zamyšleně hleděli do neurčitého místa a sledovali všechno kolem.       Asi ve čtyři hodiny odpoledne se tudy procházela i Nikola. Studentka druhého ročníku práv. Už na první pohled bylo zřejmé, že s ní není něco v pořádku. Dlouhé hnědé vlasy zakrývaly její viditělně opuchlou tvář od pláče. Celou dobu co procházela parkem si něco šeptala a dívala se nahoru. Směrem k nebi. Hned za parkem byl hřbitov a právě tam směřovala cesta Nikoly. Sedla si na lavičku před docela nový hrob. Ještě bez náhrobku pouze s velkou kopou hlíny, kterou zakrývaly věnce a květiny, dokonce i plyšové hračky. Všechny věnce byly téměř stejné, ale jeden byl úplně jiný. Neměl žádnou vstuhu, na které by bylo něco napsáno, jen velkou fotku uprostřed. Byli na ni dva mladí a       št´astní lidé. Nikola a ... Robert, zemřel minulou středu. Jeho auto srazil nákladni vůz jedoucí v protisměru. Na místě autonehody následkům podlehl. Zemřel ve třiadvaceti letech. Byli spolu s Nikolou tři roky. Plánovali společnou budoucnost. Svatbu, děti... celý život. Najednou je po všem. Nikola chodí každý den k jeho hrobu. Povídá si s ním, vypráví mu všechno co se stalo ve škole, ve městě. Sama ví, že odpovědi na jakoukoliv otázku se už nikdy nedočká. Každý jsou v úplně jiném světě. Už nikdy se neobejmou ani nepolíbí. Je konec.