Poslední Výdech - na části ( 1.část )

Ina zaklapla notebook a protáhla se. Zvedla se ze židle a popošla o pár kroků dále , k oknu . Měla výhled na dětské hřiště přímo z pokoje. Zvedl se prudký vítr a Ina viděla jak tři malé děti sbírají batůžky a snaží se utíkat domů . Jednomu chlapečkovi ulítla čepice , běžel pro ní. Ině se zvedl levý koutek úst , lehce se usmála. Zahleděla se tak , že se velmi polekala , když větev uhodila do jejího okna. Ina potřásla hlavou , rukou si přehodila vlasy za ucho a obrátila se k oknu zády. Znovu usedla k notebooku a najela na historii. Už téměř třikrát narazila na stránku , která byla vytvořená před více než sto lety , byly na ní videa a fotografie jedné ženy , onen samý blog vypadal jako deníček se spisama.

Ina najela na samý konec a viděla jeden podivný zápis z roku 1849 . Zněl poněkud divně. " Ve Fornhillu žiju už tři roky. Z toho rok a půl žiji ve strachu , strachu z temnoty , která je mi pořád v patách. Nemluvím o nějakých ufonech , či jiných výmyslech , mluvím pouze o kruté realitě , o té co nevidí jen tak někdo. Můj příběh začíná na samém místě , kde můj příběh také zkončil. Vím , zní to velice tajemně , ale samy jistě pochopíte , že nic jiné se použít nedá.... "

Náhle se ozvala hudba , která drnčela v celém poschodí , byla to hudba vycházející z vedlejší místnosti.
Ina se polekala , když tu hudbu uslyšela , byla tak nahlas , že si zacpala uši a prudce vyběhla z pokoje .

"Ty imbecile !!! začala řvát a mlátit do vedlejších dveří." Stiš to kreténe! Hudba se stáhla , ale hrát nepřestala.
Ozval se také hlasitý pokřik z pokoje. " Nojo , Ino prasečino. " " cos to řek?! ty hovado!"
Ina naposledy kopla do dveří a zašla do svého pokoje naštvaně přičemž práskla i se svýmy dveřmi.

Vzala notebook ze stolu a šlehla s ním na postel. Sama si tam sedla taky. Znovu ho rozevřela a najela opět na stejnou stránku , ze které nemohla spustit oči , jakoby .. jakoby něco ji pořád na tu stránku táhlo .