Kate

Přiznám se, že jsem to nedočetla. Především je poznat, že sis vybrala téma, o kterém z vlastní zkušenosti (naštěstí) nic nevíš, takže píšeš přesně ve stylu těch desítek srdceryvných příběhů, kterými nás zásobuje béčková literatura a televizní seriály. To už náročnějšímu čtenáři nic nedá. Bohužel je to dost slabé i po jazykové stránce. Chtělo by to korektora, který by ti doplnil chybějící čárky v souvětích, vyškrtal nadbytečná opakující se zájmena, opravil chybné zápisy téměř všech přímých řečí, patvary jako „usla“ a podobně. Jinak mi na čtení asi nejnepříjemnější přišlo to zdlouhavé detailní popisování, co všechno tvoje hrdinka dělá (vstala, oblékla se, vyčistila zuby a vlasy sepla do ohonu…) a to v místech, kde tyto detaily nemají absolutně význam pro děj. Navíc některé informace opakuješ mnohokrát, až je to únavné (Budila ji jedna z vychovatelek. Nebyla to ta, co včera. Zamžourala na tu osobu, která se ji snažila vzbudit…) Další chybou, která působí trochu jako podceňování čtenáře, jsou všechny ty „vysvětlující“ uvozovací věty – když někdo řekne „Co se stalo?“, je zbytečné psát, že se zeptal, nebo za „Já jsem Míša“, že se představila… To všechno je vata, která zatěžuje text a odrazuje čtenáře. Nemysli si, že všechno, co tvoje hrdinka dělá, vidí, cítí, že úplně všechno do detailu musíš čtenáři „naservírovat“, že ho to musí zajímat. Méně je někdy více, někdy stačí náznak, čtenář si spoustu věcí domyslí, dotvoří ve své fantazii, musíš mu ale nechat nějaký prostor…