Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHluché volání
11. 09. 2012
0
0
451
Autor
Lekorka26
Víš lásko, já asi neřeknu ti nic co nebylo by ti známo -
možná rozdmýchám jen tvůj tněv a ty řekneš: " už mlč ty hysterická dámo."
Stojíc proti tobě a tvé velikosti,
nedokážu formulovat slova a trápí mě velké maličkosti.
Uzemníš mě jednou větou a smeteš jedním slovem celou hromadu mých pocitů-
...tak jako vítr,když foukne do odkvetlé pampelišky
a chmýří rozletí se do nebeské výšky.
Nechci tě vlastnit,
jen vědět a cítit,že mě potřebuješ.
chci tě milovat a snovat s tebou osudu nit.
Tak proč jsi tu pro ostatní a mě odstavuješ?
Chci jít životem vedle tebe,
Pod nohame cítit pevnou zem
a nad hlavou mít modré nebe.
Nechci běžet za tebou jak ocásek,
ani letět před tebou, jak komár nebo bělásek.
Láska není samozřejmá, ani jasná.
Je zvláštní, někdy hořká,ale ve dvou krásná.
Pečovat o lásku je třeba jako o mladý strom,
neb strach a samozřejmost zničí ji,jak ten stromek hrom.
Dva...jen dva se můžou nenávidět nebo milovat,
každý sám je nic a nemá za co bojovat.
Můžu být moderní a emancipovaná,
můžu být navrch tvrdá, můžu být i tetovaná,
ale přesto hlavním úkolem je být matka,milenka a žena.
Žena co k tobě vzhlíží a je tebou ulovena.
Někde se mi lásko ztrácíš, vidím tě jako tečku v dáli,
snad přiletíš přiletíš zpět a budem tu spolu stát a smát se jako malí.