Nejkrutější trest

Když ti smrtka kosou dveře škrábe,
v černé kápi kostra ukrytá.
Myšlenky tvé jsou temné...
Však i smrtka chce být milovaná.

K nejhoršímu tresu odsouzena byla,
dotek, který by chtěla, smrt stále provází.
Bohužel se tato smrtka chtíčem uvěznila,
její láska jde ruku v ruce se smrtí...

Boží soud ji krutým trestem zradil,
nic horšího si nezaslouží.
Trest byl ale ještě zvýšen, srdcem v hrudi zalitým,
má ho pro vzpomínku doteků, než se tresty nesmaží.

Smrtka vybavena kosou, co smrt na dotek roznáší,
každý den smrtka truchlý, ale smrt si pro smrt nechodí.
Poslední jméno seznamu je pro ni víc než trest krutější,
jen zabití svého milého její trest teprve ukončí...