Potkali se v parku?

Uvod a konec super. Stred je takovy sladkobolny blabol, ktery je jeste umocnen volbou fontu a podbarveni. Do toho odstavce by to chtelo vnest vice ze soucasnosti, nehrat si na nejake devatenacte stoleti v Parizi.

Závěrečná pointa krásně ukazuje, jak málo toho textu je. Zeptám se snad trochu drze: tebe současný stav textu uspokojuje?

>Janina6. Dík moc za ty chyby. Jo, máš pravdu ve všem, taky se mi to s odstupem času nelíbí (hlavně to stupňování) a taky v závěru 'hovor ustal' a hned následuje 'ptáci nestačili zastavit'. No ale asi bych to neměl přepisovat, když už jsem to publikoval.

Líbí se mi atmosféra, náznak něčeho tajemného, hlavně v závěru. Popis okamžiku, kdy se jakoby všechno zastavilo, není špatný (působivé jsou třeba ty veverky), ale nezapadají mi do něj skákající psi. Některá vyjádření mi připadnou poněkud patetická (stupňování „pro jeho představy, jeho pocity, jeho život“ – možná by stačily představy, zbytek už působí jako snaha o efektnost. Podobně mi nesedí vyjádření o „plnosti a zároveň prázdnotě“, to je už taková dost otřelá fráze.) Oprav si chyby – „ať ji kousek přečte“ – správně „jí“, „o mě“ – správně „o mně“, a překlep „nepotali“.