Co bylo, bylo...

Každé ráno při probuzení myslím už zase na tebe,

přemýšlím co asi děláš, na koho myslíš, ským se stýkáš,

mám spoustu otázek, na který mi asi nikdy neodpovíš.

Celý den se ploužím jako bez života,

jak by taky ne, když si mi vzal to nejdůležitejší,

vzal si mi radost, lásku a srdce,

moje srdce, které si zlomil na milion kousků,

sice střepy přinášejí štěstí, ale mě si přinesl jen bolest a slzy.

Večer usínám s pocitem, že jsem někde udělala chybu já,

přemýšlím nad tebou a vzpomínám...,

vzpomínám na tvé oči, jenž mě urhanuly,

na tvá ústa, jenž mě líbala,

na tvé ruce, jenž mě hladily

a na tvůj úsměv, jenž byl mojí drogou.

Už je to sice nějaký pátek,

ale mě to bolí pořád stejně.

Říkal si, že mi nechceš ublížit,

ale ty jsi mi neublížil,

ty jsi mě přímo zničil!

Byla jsem mladá, naivní a slepě zamilovaná!!!

Každý mi říká, že zítra bude líp....ale když se ráno probudím, je DNES!!!!