Agonie

Velký, velký, červený!
Dlouhý, od mraků
až po střechy vzdušných domů,
mrákoty překonává a přeci spí.
 
Smyslů zbavený a přesto čirý,
vlakům směr, vírů lesk,
neví, neví,
stále neví, kreslí,
barvy se mísí v změť tvarů a krás,
jen nepochopeny byly duší či myslí.
 
Nasíle čár chladí vzduch a zem.
Není pravda, co v myšlence utváří,
však krása ticha a snu
je nejlepším umělcem.
 
Červený. Modrý. Neslyšně barevný.
Barvy chodí, tancují, umírají.
Poslední závan z temných hlubin.
Poslední úder zvonu.
Poslední záchvěv iluze,
světlý bod,
tmavý bod,
nic.