Návrat do života

Někdy si připadám jako hrášek, součást celku a přece samotář. Jindy zase pobíhám zmateně jak šašek. Blázen co ničí ostatní, ale na hlavě má svatozář. Nesnáším tyhle výlety do vlastní mysli, retikulární formace kupí je jak zrní sysli. Nutí mě ohlížet se zpět, vzpomínat na to jak to bylo krásné, Neviděla jsem, co ostatním bylo jasné, A shrnout lze to jen v pár vět. Teď hledám v sobě božskou sílu, posilujíc se tinkturou z ambrosie… Krok za krokem mířím ke svému cíli, A vyvinu neskutečnou píli… Vypustím Tě z mozkové kůry, zaženu děsivé sny a noční můry. Chci se nadechnout a nad zemi se vznést. Zas volně dýchat, vznášet se a kvést. …………………………………… Už letííím...