Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Útěk

07. 10. 2012

425

Autor

Fetka F

Nenašel útěchu,

šel, pouze šel

přes polštáře z mechu,

beze slov klel.

Prach propletl vlasy,

šepot plul kolem,

pod zjizvením krásy,

se zastřeným fórem.

Nádech zvuk dusí,

jen co zívnout zkusí,

nebe se hnusí

a stále ten muší rej.

Směj se, jen se směj.

Rozmáčené nebe,

chce pohltit tebe,

necítíš sebe,

jen cizí tlukot, jeho teplo.

A že ztrácí se světlo

víš pouze ty,

do zářivé temnoty,

ohlušující slepoty,

řítíš se a slábneš.

Utíkej, tak běž, stejně neunikneš.

Myšlenky víří,

zvedá se chmýří,

kořenů pýří

jsi se zachytit chtěl.

Však strach přišel a tys jej měl.

A teď padáš hlouběji,

do hlíny krůpějí,

poddat se nechtějí,

nemůžeš stát.

Nač začínat se bát,

že smrt tě uchopí,

do sebe potopí

a zabodne své kopí,

když stejně se to stane?

Tak nashledanou pane!

6 názorů

gringoo

08. 10. 2012

Dát tip

Pokud rýmovat, vynechal bych rýmy typu tebe-nebe-sebe, i převážnou většinu ostatních, zde použitých. V rýmech zní lépe, střídání slovních druhů nebo slov odlišné délky bez narušení rytmu.