Tyran a šašek

Král:

Boj pro mne byla povinnost, 
necítil jsem z toho však žádnou radost,
že rozdrtil jsem ředmichem nebožákovi kost!
Co jsem to udělal, co se to se mnou stalo?
Jsem vskutku šílený?! Kde se tolik zloby ve mně vzalo?
Vždyť každý takový čin mojí chuť po krvi jen prohloubil
kolik životů a duší jsem z ješitnosti promarnil?
ve skutečnosti však zármutku jsem nasadil nenasytnou masku
Své království proměnil v jatka a ze své vlády učinil hloupou frašku!
Nejsi hloupý jak se zdáš, slyšíš šašku?

Šašek:
Slyším králi, bedlivě poslouchám a že trocha rozumné úvahy obměkčila tvé srdce vidím
že jsem ti však nedokázal nastavit dříve tvou druhou tvář, za to se stydím
Co však šlechta a tvoji poddaní?
Máš špatnou pověst, nikde v lásce tě nemají.
Vidíš, co vše jsi králi ztratil?
předtím jsi k dobrým vladařům patřil.
řeknu ti však, že celé to byla zrada
zrádce podle zpráv počítal, 
že padneš jako by ses živ z vřavy již nevrátil 
si chladně počínal
to tvůj bratranec, ten ryšavý, otrávil královnu, aby trůn uchvátil.

Král:
Cože? Děláš si srandu? Jak to šašku víš, všechno mi povíš!
Mluv! Byl jsi s tím zaprodancem spřahnutý? Neříkej, že nevíš!

Šašek:
Slyšel jsem z komnat hlasy, když jsem šel náhodou kolem
podle všeho oznámil jí, žes padnul a připil na žal otráveným vínem
po chvíli odešel, nelžu králi já stál opodál
Nečekal že mě potká, z očí byl cítit strach, lekl se že na chodbě jsem stál
Po pár chvílích chtěl jsem odejít, avšak mysl upjala se na tupý zvuk v dáli
To za dveřmi padla tvá milá na podlahu, veř mi můj králi
Viděl jsem královnu, svíjela se ve smrtelných křečích, zvonila jí hrana
Volal jsem stráže i felčara, 
málem by zemřela beze svědků
a úplně sama
pomocí jí nebylo, řekla jen jméno a pohledem zřela na prázdný pohár, 
Co jsem mohl dělat? Myslel jsem že zabije i mne, nebo mi nabídne za mlčenlivost nějaký ten tolar.
Komu by však věřili, koho by katům předal tribunál;
jediný svědek bez konexí, Já? dvorní šašek?!
nebo by byl snad skutečně souzen ten zrádce a vrah, tvůj příbuzný, královského rodu Mašek?
Ať teď uděláš cokoliv, tvoje hříchy a tvou pověst to nezmírní, i v božích očích jsi tyran a zločinec
Nechal ses nenávistí a hněvem cestou z bitvy na panství ovládnout, tvou duši čéká jen pekelný očistec
Od víry v dobro obrátil jsi svojí tvář
tvojí duši po smrti spálí satanáš, 
ni nespatříš už nikdy svatozář.

Král:
Vím šašku máš pravdu, pomstím se, 
brobodnu svého bratrance, 
stráže! přiveďte tu krysu!
Tady jsi zrádce, ty vrahu!
vidím v tvých očích strach, lež a zradu
Nechám vyprchat všechnu tvojí krev, přímo zde na podlahu! 
Celou dobu měl jsem blízko sebe proradnou krysu
budu tě mučit, vykoupu tě ve vlastním hnisu!

Bratranec:
Králi nikdy ani myšlenkou nepomyslel jsem na zradu
snad si nemyslíš, že bych se chtěl zmocnit tvého hradu!
Nezabil jsem tvojí ženu, určitě vám králi nesymsly nakukal dvorní šašek. 
Vždyť já jsem váš bratranec z Blanařovic Mašek
Smílování, netas meč nech mě soudit u tribunálu,
Vždyť přísahal jsi, že budeš sloužit zákonům a právu!

Král:
Dost lží,pravdu měl ten šašek už nepotřebuji více slyšet, 
měl bys zemřít jako prašivý červ a veřejně na šibenici viset!
Sám ses přiznal, mluvil snad někdo o vraždě?
Zemřeš, nastal tvůj čas, na soud už je pozdě!
Aaaaghhh. Stáčí jen tasit a rovnou mečem seknout
vidíš šašku, ani jsem mu nechtěl hlavu tak rychle setnout.

Šašek:
Spravedlnosti bylo právě učiněno zadost
Ptám se, má-li teď král radost?

Král:
Není mi však líp a tíží mě svědomí
jen už nemám zatemněné vědomí
Vykoupím se a vše u soudu dobrovolně přiznám
tribunálu každý svůj hřích a mord doznám.
Můj osud je zpečetěn, moje šance jsou chatrné
já hlupák zavřel jsem si lásko k tobě vrata posmrtné
svými činy si na věčnost vysloužil pro hříšnou duši právo útrpné.
Ironie osudu mi do tváře po zásluze plive
Jsem to já, kdo bude prosit o smilování a jeho duše v pekle navždy shnije!