Dvakrát psí život

Vrrr, co to čichám? To je vůně, kde jsi ty potvůrko, že tě chytím! Tomu říkám probuzení do krásného rána. A jak se mi dobře běží v tak krásné ranním svěžím vzduchu. Labuž. Hm, co to tu je, kdo mi to označkoval plot. Musím to hned napravit... Grrr, tak dneska jsi mi teda ty potvůrko kočičí unikla, ale počkej, příště tě určite dostanu... Nevadí, oběhnu si svoje kolčeko, zkontroluju stav a mrknu se, jestli už se paníček probudil...

Vrrr, kdy už půjdeme ven? Já už to nemůžu vydržet. Uuuu! Waf. No konečně, já se tu můžu ukňučet a protrhnout. Teď honem honem ven. Klaply venkovní dveře, paráda. Ty bábo se tak nevraživě nedívej, prostě mohutně značkuju roh domu. Trochu víc než by bylo zdrávo, pravda, ale tomuhle rohu už o moc víc neuškodím. Chm, tak my pokračujeme ve vycházce, to jsou mi věci. Venku je taková zima, brrr. Radši bych byl v teplém pelechu. No možná si budu muset odbýt velkou potřebu. Promiň mi to, paničko, mně je to taky blbý, ale fakt musím...

Proč vytvářímé svým milovaným psím přátelům život pod psa? Proč měníme město ještě na horší místo pro život? Kohopak potěší parky, kde si nejde sednout na trávu bez obav z následků? Kdopak se rád prochází po zapáchající chodnících a mezi domy s děsivou fasádou? Opravdu tak potřebujeme oddanou psí lásku? Co takhle si raději pořídit děti a začít se chovat víc zodpovědně?