Ze světa zmizel veškerý sex

Toho dne zmizel ze světa veškerý sex. Stalo se to neočekávaně, ale odpovědná bohyně už nutně potřebovala dovolenou.

Felix a Renata se znají přes deset let. Studovali spolu vejšku, koketovali s myšlenkou to spolu zkusit, ale nedošlo k tomu. V rychlém sledu se Felix oženil a Renata vdala. Před pěti lety se znovu setkali a rozhodli se okořenit počínající manželské stereotypy společným víkendem ve Špindlu jednou za půl roku. Osmačtyřicet hodin bez otázek a odpovědí, jak říkají. Felix je doma maskuje jako vědeckou konferenci a Renata jako dámskou jízdu.

Penzion Hubert, stejný pokoj už po desáté. Výročí, zažertovala Renata, zatímco Felix zápasil se zámkem. Vešli a ona se svalila na postel. „To je zvláštní, pokaždý sme sem kvůli něčemu jeli, jen si nemůžu vzpomenout kvůli čemu… Co ty?“ prohodila směrem ke koupelně. „Co si pamatuju, tak sme se po sobě váleli, bez oblečení, a různě kombinovali podbřiškový partie. Taky do nich trochu kousali,“ zahučel hlas „Ty si byl vždycky blázen,“ zavzpomínala. „Řek bych, že to byla móda,“ zauvažoval Felix, čerstvě jmenovaný docent biochemie. „Nebo politika?“ dodal zamyšleně. Renata vyprskla smíchy: „Lidi přece jezdí do hor za sportem a turitikou, ty vědátore.“  

„Dneska sem se eště nezastavil. A je jedenáct!“ Výčepák v romantické dřevěné hospodě ‚U pána hor‘ měl narváno a nikomu se nechtělo domů. Felix s Renatou šťastně ukořistili dvě místa. „Je přece pátek, pane hostinský,“ pokusil se mu Felix vysvětlit. „Tady sou i pátky poloprázdný. Sme ve Špindlu, víte co je tu hospod?“ Udeřil před ně dva kousky, které měl v ruce a odkvačil točit. Renata si podepřela hlavu i druhou rukou a pohlédla na účtenku s osmnácti čárkami: „takle sem se nevopila už hodně dlouho. Třeba se sem jezdí chlastat…“

Bylo stále ještě hezky a teplo na to, aby dovolená končila. Bohyně Afrodíté však již otevírala dveře kanceláře a zaparkovala kufr u zdi. Mezi překrásnými ňadry jí stékala drobná kapka potu. Tak zase do procesu, pomyslela si smutně. Zapnula počítač. Vyvalily se na ní resty. 2 miliardy 853 milionů a nějaké drobné neukojených chtíčů, stovky tisíc neuskutečněných lásek atd. To první mu přehodím, pomyslela si a zmáčkla tlačítko. Do dveří vstoupil Chtíč s objemnou složkou v podpaží: „Ano, šéfko?“ Ten snad pracuje pořád, blesklo jí. „Pane kolego, otvíráme.“ Chtíč obrátil cedulku s nápisem ‚zavřeno‘ a Afrodíté si dopnula kostýmek ke krku. Zaregistrovala, kam se díval.

„Jenom nevím, proč sme se tam potloukali po horách a objednávali si pokoj v hotelu,“ pronesla Renata krátce poté, co se podruhé pomilovali na zadním sedadle Felixova přibližovadla. „Třeba sme to chtěli vydržet co nejdýl. Na zpáteční cestě je to o trhání posledních minut,“ oddychoval Felix. Renata se rozhlédla. Na dálničním parkovišti bylo však prázdno. Nikde nikdo.