HRYZZLI GRIZZLY

23. 8.

Kapitola druhá – Dneska by to šlo

Noc proběhla bez následků s ohledem na to, že jsme spali na manželský posteli s jednou dekou, přičemž jsme si nemohli nevzpomenout na scénku ze Slunce, seno, erotika: Když byli Škopkovi ubytovaní v Itálii a Škopková vzbudila celej hotel kvůli tomu, že nevěděla, čim se maj přikrejvat, načež jí to její manžel ochotně předvedl s trochu mladší Italkou. Ráno po probuzení mě Ota rozsekal naprosto luxusní hláškou, kterou jsem mu ihned slíbil zařadit do našeho cestopisného písmenkování: „Hele co tady s těma bonbonama, načež si s ohledem na moji rozespalost úžasně sám odpověděl: ted na ně chuť nemám, tak si je vemu alspoň sebou...ne to bych byl klasickej čech“.

Poté následoval přesun na letiště, kde jsem si prožil první horkou chvilku. Při kontrole zavazadel jsem byl pozván do extra zony, kde se mi jeden týpek začal hrabat v zavazadle a našel flašku, tak jsem se teda s radostí dositosti napil, pač se mi nechtělo cálovat za půllitr tekutin 7-8 euro. Poté jsme se konečně dostali do letadla, který mělo s námi odletět už před 28 hodinami, což někteří spolucestující ocenili potleskem, zřejmě ironickým, čemuž se nelze divit. Let trval 8 hodin, přičemž jsme mohli celou dobu sledovat kameru na zádi letadla, což byl dozajista zajímavý pohled, ale vydržet to celou dobu se nedalo, takže po startu si většina cestujícíh začala dívat na filmy nebo poslouchat hudbu. Ani já jsem nebyl vyjímkou...nejdříve jsem si pustil film The girl with dragon tattoo....od něhož jsem čekal víc než Daniel Graig předváděl a poté když jsme se přiblížili opět k pevnině, tak jsem si z „bohaté“ hudební nabídky vybral hity The Doors, kteří se mi líbili mnohem víc než 007. Po přistání na letišti JFK v Big Applu se Ota nemoh dočkat, protože se podle vlastních slov tak moc těšil..... jak desetiletej kluk na to, až u vánočního stolu zazvoní zvoneček a všichni děcka se rozběhnou hledat, co jim Ježíšek nadělil pod stromeček. Letištní procedury proběhly nad očekávání dobře. Když jsme se dostali z letiště první můj dojem byl... jaký je tu vedro v sedm večer (zřejmě to dělaj ty Farenheity :) a to nepočítám výhled z letadla, kdy jsem neustále hledal mrakodrapy a ne a ne je najít...). Z letiště jsme si vzali klasickej žlutej taxík. Řidič pocházel z Ghany a pěkných pár let už byl nadšeným obyvatelem zdejšího velkoměsta a jmenoval se....velký štěstí, že to nemusim řikat...Seibou Moita-Thekou. Na mostě přes řeku Hudson jsme se dostali do dopravní zácpy, kvůli nehodě...zmiňuju to zde proto, že jinak si nikdo z řidičů nelámal hlavu s dodržování rychlosti. Za trasu, kterou Helča označila...to je jako by nás vez z Prahy do Plzně si řek o 51 USD a my mu nechali 55. Po ubytování v hotelu se naše skupina stala kompletní...připojil se k nám Miloš, který zde byl na stáži. Ihned poté jsme vyrazili do nočního víru velkoměsta. Došli jsme k řece Hudson, prohlédli si Brooklynský most, prošli přístavem plachetnic z minulých století. Z přístavu jsme se vydali směrem k památníku Dvojčat, nyní již s vystavěným mrakodrapem (myslim, že se jmenuje Střep svobody), který byl pěkně nasvícen, takže i o půl noci vyzařoval nepokořeného ducha Ameriky.