HRYZZLI GRIZZLY

31. 8. Kapitola desátá – Na dno

Ráno jsme brzy vyrazili autem z Las Vegas na hranice států Nevada a Arizona, kde se nachází přehrada Hoover Dam. Na přehradě jsme se zastavili, udělali pár snímků, nakoupili něco málo suvenýrů a pokračovali do naší dnešní cílové destinace Havasu. Na místo jsme přijeli asi v šest večer, přebalili nejnutnější věci na cestu do batohů...zde poprvé jsem ocenil, že jsem si sebou vzal krosnu, kterou jsem doteď zbytečně tahal v kufru sebou. Zabalil jsem si spacák, stan, mikinu a bundu a potom to nejduležitější čtyři lahve vody, čítající necelých deset litrů. Parkoviště odkud jsme vycházeli se nacházelo na samém vrcholu kanonu, takže počáteční sestup byla naprostá brnkačka. Cestou jsme si ještě všimli cedule zakazující denní a noční pochody. Sešli jsme dolu k úpatí kaňonu a nejspíše tím, jak jsme byli rozběhlí jsme z počátku nasadili dosti vysoké tempo, jemuž k mému překvapení vévodila Helča. Věděli jsme, že máme před sebou velkou vzdálenost, kterou by jsme měli do večera zvládnout...bylo to asi deset mílí, což jsme počítali, že nám zabere v neustále se snižujícím terénu asi tři hodiny. Cirka po hodince chůze se však začalo stmívat a nastal problém s viditelností. Miloš nemoh najít svoji čelovku o které byl přesvědčen, že si ji zabalil s sebou do batohu a tak nám nezbylo nic jiného, než Otova baterka a Milošův mobil. Dvě světla by se zdála pro čtyři lidi jako dostatečná, ale složitost terénu nás donutila jít v řadě za sebou, což pro mě osobně znamenalo jít takřka po slepu, kdy jsem si zapamatoval osvětlenou část před osobou jdoucí přede mnou a pak se snažil co nejméně klopýtat v kamenech, písku a šterku. Tímto se náš postup značně zpomalil, což mělo za následek, že do kempu jsme dorazili již za naprosté tmy, někdy před jedenáctou hodinou. Na začátku indiánské vesnice nás zdrželi dvě krávy přes cestu, pač jsme si nejdříve mysleli, že se jedná o bejky a tak jsme si nebyli jistí....při tom nás došla skupinka američanů z Phoenixu, kteří nám řekli pár zajímavostí o tomto místě. Dozvěděli jsme se, že za vesnicí se nachází kemp, který je poměrně rozsáhlý a ohraničují ho tři vodopády. Za naprosté tmy jsme minuly první dva a za druhým jsme se utábořili. Jelikož sem cestou kopnul bodlem asi do sto kamenů, dopřál jsem svým chodidlům koupel v místní řece, což bylo velmi příjemné a pak postavit stan a šup do něj.