Klid

Na břehu řeky, klid.

Jen těla ryb víří klidnou hladinu vody a z čaje mého vstoupá pára do korun moudrých vrb.

Nad ohněm jenž prohřívá půdu tančí vzduch a praskající dřevo udává rytmus vln, které olizují zmrzlé břehy.

Chci vším se stát. Vesmírným tělesem, které stalo se poutníkem mezi galaxiemi, růží jenž čeká na první rozvět,

pstruhem táhnoucím proti proudu. Jsem vším. Ego mé odplouvá s řekou do nedohledna a připlouvá moudrost Budhova.

Co mi zbývá? Snad jen vypít další misku čaje.