za okny/ modrá neděle

 

 

za okny/ modrá neděle

 

 

 

(věnováno prodavačkám a jabloňové aleji)

 

 

 

ulice střádá kroky, má jich už plné

chodníky, různosměrně, stahují historky

z chodidel

třeba ta

na protější zdi

kde něčí vyšší já

zabije jednou člověka

říkám si: někde tam uvnitř

holan  dýchl – jasně promlouvající útržek

modrou barvou vyvolává domněnky  

 

rázuji do práce, (pouhý záznam úkonu) 

v nákupním centru:

samý svár, beton a kov

bez oken

kde minulé pomíjí a v tomtéž bodě  

směle začínají strategické tahy

hlavičky, figurky odložené do veselých krabiček

říká se tomu dětský koutek;

zatímco řeky podpírají břehy a přitom

trylkují (co je to za zemi, tak kouzelnou?),

nedělám si iluze

klimatizace nenačechrá do vlasů objem  

 

přesto slyším,  

škrábat pod pokladnou  

stromy, kterým povisla ramena

pod tíhou nadúrody, jabloňová alej,

krajina hojnosti…

              ; dva plus jeden, koná se

šála a čepice a boty zdarma!, dobrý signál

pro zjevitele

vypadá solidně, zvučí mu penízky za očima

– nejspíš neznámý kmen

a stále drží se zpříma

 

nadešel čas, hledám místo

k odpočinku: nicnedělání

s douškem čaje

náhle sleduji, v meduňkovém omámení

jak jablkům odchází léto

píšeš, ne, není to konec, jen válka, sestřičko

přirozených dějů – dozrávaní

plodů na zlámaných větvích

 

hledám rozuzlení, (dokážu zadržet řeku dlaní,

aniž by utrhla prst?)

hledám v pracovní skříňce,

pod šaty, tady mě máte, kostřička vší pokory!

ale docela šťastna, dávám si dohromady cihly a malta

a stále mi vychází  

proč věřím v okna

 

 

 

---