Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Triumf nad smrtí

05. 12. 2012
0
0
525

    Triumf nad smrtí

Vzpínají se k nebi údy bílé,

my v zemi vroucně spíme.

 

Vítají nový den, zrozený z nebes, jenž krví zbarvila se v krev, teskně krvácejíc, nenacházejíc útěchy v šírém světě bez duše živáčka, jenž pohladil by je. Bubny zní v hlubinách, tak jak srdce všech mrtvých tepala by a vzpomínkou svou oživovala by mrtvolný svět. Nový den vroucně je vítán i slunce polilo se černí, aby lépe s novým životem splynulo.

 

Marně hledá jméno naděje,

vždy jen srdce svého rozpěje.

 

Šum, hluk, vodopád hlasů, chrčí na širých nekonečných pláních, jež posety bělostnými těly jsou. Však dnes i přes všechnu bujarost vítání dne nového, smutek obalil jejich ztracená srdce, jež již dávno nemají. Ztékaly život. Nyní, již vše skonalo, není již čekati čeho, vše již bylo. Přítomnost pozřela budoucnost a minulost splynula s přítomností. Smrt přišla o svou hračku – čas. Samota, touha její práchniví v nekonečné minulosti. Blýská se na nebesích. Ve větru vlají černé fábory, vržou kola, plechy, tyče. Dech země nyní neomezeným pánem rozbíhá se po nekonečných pláních, kterými přesytil se oheň, až sám k smrti své se dohnal. Holé černo, rozléhá se po světě. Nový život přivedl se na svět, když předchozí pokořil.

 

Slz, jichž není, padají,

V zemi srdci zpívají.

 

Hluboká jáma, na jejímž dně rakev jest. Kol do kola a ještě dál v nekonečných zástupech teskní nový život bez srdce, s vroucností však větší, nežli lidství naše umrlé. Všichni oděni v bílém dlouhém rouchu svém, s kápí pod kterou své tváře životu nastavují, jenž je děsí, jsou. Není květin! Hluboký hlas rozezněl se pouští, letí jak mrtvý pták. Všichni to cítí ve své bezcitnosti. Hluboké prázdno valí se z očí všech bílých tváří, vyvěrá jak nekonečný pramen.

 

Hlína do hlubin tiše padá,

Srdce mrtvé to však zmáhá.

 

Kostlivec v hrobě směje se těm, jež zde zůstali. Kostlivec druhý, třetí, čtvrtý, každý trocha hlíny vhodí v temnotu. Spravedlnost se dohnala.

 

A co teď, vrátí se opět v život smrt, či snad ve smrt život, když jeden bez druhého být…


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru