Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProč dál, já stát tu mám ?
01. 01. 2013
0
0
402
Autor
Clara Sharon Tinkova
Po nocích, když nemůžu spát, ptám se hvězd,
ptám se a ptám, odpověď žádná, jsem asi blázen,
když ke mně ani Casiopea nepromlouvá.
Musel jsem padnout z výšin,
padnout...........,ale kam.........?
je tohle už samotné dno ?
I když někdy si myslím,
že pád z výšin,
je nekonečně dlouhý volný pád.
Někdy zase pochybuji o gravitačním zákoně,
a pak si říkám,
tak tohle jsem já.
Moje srdce je prázdné,
je jako sněžný glóbus,
zatřeseš s ním a je cítit mráz a sníh.
Když mé srdce necítí,
proč jsem ještě tady ?
I když, kde to vlastně jsem ?
Stojím před Tebou,
ale Ty nic neříkáš,
protože mě už ani nevidíš.
Moje srdce ladně schlo............ až úplně vyschlo,
zabilo to moji lidskou tvář,
zabilo to moji duši a zbyla pouze prázdná schránka.
Vím, že jsem jen krok před čárou,
čárou, jenž značí ztrátu,
té prázdné schránky.
Schránky, kterou už dlouho nikdo neobývá,
znovu se ptám,
proč jsem pořád tady ?
Ptám se Tebe.
Víš hodně a ještě mnohem víc,
tak to prostě řekni,
i když to nic nezmění.
Moje srdce už nic necítí,
ale rozum nerozum mě ještě neopouští.
Mlčíš ? Proč ? Je to má vina ?
Ne ! Je Tvá ! Proč jsi mi nepomohl ?
Proč jsi mě tam nechal stát, příteli.
Mohu Tě tak ještě nazývat ?
Mohl jsem Tě tak někdy vůbec nazývat ?
Ani nevím, kdo jsi.
Vypadáš jako tmavý stín,
nelíbíš se mi.
Dříve si mě děsil,
teď už ale ne.
Moje srdce necítí,
ale já jsem pořád tady.
Nebo se pletu ?
Tak už vyjdi, stíne, vyjdi ze stínů,
ukaž svoji tvář.
Nebo se bojíš ?
Ano, tak, to Ty se máš bát,
to Ty.....................
Snad......,že by ano ? Ano......
Ty, to Ty jsi...........
Bože ! Já............to Ty jsi vrah,
to Ty jsi můj vrah !
Na co tedy ještě čekáš,
dokonči své dílo.
Už se nebudu vzpírat
a dobrovolně se Ti vydám.
Už je mi to jedno,
už nemám co ztratit.
Mé srdce je pryč
a já tu nechci dál s prázdným pohledem stát.
Stín se pomalu začne vytrácet
a objeví se jeho tvář.
Jsem to já !
Tedy, vypadá to jako já,
ale..........nejsem to já
nebo jsem ? Nevím, nevím,......... rozskočí se mi hlava !
Možná stojím před zrcadlem,
ano, tak, tak je to správně.
Ne..........., ne, já jsem jen schránka,
prázdná schránka, která sice řídí tohle tělo,
ale to Ty, to Ty jsi já ?!
Takže jsi se vrátil........
Vypadáš jinak,
jinak, než když jsi odcházel.
Nevím, co Ti říct,
vůbec mě nezajímáš.
Casiopeo, slyšíš mě ?
Slyšíš schránku bezduchou ?
Dobře, já rezignuji,
nebudu dělat nic,
budu jen stát dál v téhle tmě
a budu se na Tebe dívat.
Budu čekat, ještě chvíli,
možná zase uslyším zvuk mého srdce, ano možná.
Stalo se tak ?
Co myslíš, příteli.