Proč o nás za hranicemi říkají, že jsme sebestřední, podezíraví a nerudní? Jak to, že jsme takoví? Nebo nejsme?

 Jednou mi má učitelka na angličtinu vyprávěla příběh. Byla ve Švédsku na výstavě fotek ohrožených zvířat, ale popisky k nim byly bohužel pouze ve švédštině. A protože neuměla švédsky a chtěla tyto fotky použít ve svých hodinách a obohatit své studenty o nové znalosti, napsala na adresu organizátora této výstavy e-mail, jestli náhodou neexistují i anglické ekvivalenty k těmto popiskům. Když tento e-mail odesílala bylo zhruba kolem desáté hodiny večer. Chvilku před dvanáctou ještě ten samý den jí přišla odpověď s upřímnými díky za zájem o výstavu a že zkontaktuje fotografa, jestli náhodou ty překlady nemá. Druhý den dopoledne je naše učitelka s ohromeným výrazem tiskla. Myslíte si, že taková věc se stane i v Česku? Na to můžete zapomenout, klidně dvakrát. Bydlíme už třetím rokem v nové zástavbě a ulice, která měla být osvětlena už před tím, než jsme vůbec tento pozemek koupili, se rozsvítila před měsícem a to je ještě napojena nezákonně. Tím bych rád řekl, že Čech se jen tak o starosti někoho jiného nezajímá, on si radši zaleze do krunýře a když má příležitost, vezme si od jiné želvy to, co si zrovna nehlídá.

Samozřejmě jako lidé moderní doby i Vy jste cestovali do zahraničí. Jestli ne, poznali byste, že i když jste v cizině cizincem, místní se chovají převážně přívětivě a mile. To ovšem pokud jste milí i Vy. Jako i student jsem vycestoval do několika zemí a ve všech mne vřele uvítali, zde, ať už jste cizinec nebo ne, jste na obtíž. Lidé si vám také ustavičně stěžují, povídají o svém neštěstí a útrapách, jakou mají mizernou práci, jak strašně moc mají učení, kdo to má pořád poslouchat? Tak to změňte, jestli se Vám to nelíbí! Ale když přijdu do obchodu nebo restaurace, tak se snad nechci naštvat už při pohledu na číšnici a její nabručený výraz, ne? Toto je možná špatný příklad, ale v principu vystihuje, co mne vadí a co chci, aby se změnilo.

Ale nyní bych rád přešel k důvodu pro tyto vlastnosti. Zabrousím trochu do historie, protože v ní se nepochybně skrývá jejich příčina. Zaprvé si uvědomme, že od nástupu Habsburků do roku 1918, poté od 1939 do 1945 a v neposlední řadě období komunismu od 1948 do 1989 byl český národ v područí jiné mocnosti (to samozřejmě neplatilo za režimu, ale výsledek je podobný). To není krátká doba, přibližně 439 let silné nadvlády. To způsobilo, že jsme se stali nerudní a závislí pracanti, kteří neumí nic jiného než pomlouvat nadřízené a stěžovat si na nynější situaci. Obrovský dopad na myšlení Čechů měl komunismus s heslem: "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu", což je v podstatě vyjádření, kterým se řídila společnost a tak se tím pádem stala i sebestředná aneb se každý staral jen a jen o sebe. Další vliv na společnost měl i fakt, že v podstatě kdokoliv, i příbuzný, Vás mohl "nabonzovat" na ústředním aparátu. To mělo za následek podezíravost v podstatě ke komukoliv. Takže ano, znamená to, že komunismus českou společnost rozvrátil.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně si také stěžuji, ano, jsem prostě Čech, ale nepoddám se obecně přijatým názorům cizinců. Co Vy? Říká se, že generace se myšlenkově odtrhne od minulosti až po čtyřiceti letech, nyní je to po Sametové revoluci něco přes 23 let, to jsme teprve za půlkou, co? Je to smutné, ale věřím, že se to změní k lepšímu ať už dříve nebo později. Takže na Vás naléhám, nebuďte uzkoprsí, arogantní vůči ostatním (i cizincům) a především se USMÍVEJTE! Vždyť čím víc se budete usmívat, tím víc se budou na Vás usmívat i ti okolo!