Fejeton lednový,roku dvoutisícího třináctého

Fejeton  lednový, roku  dvoutisícího  třináctého

            A  je  to  tady  zas. Stejně  jako  loni, předloni, jako  každý  rok  po  vánočních  svátcích. Miliony  takzvaných  předsevzetí, z nichž  podstatná  část  se  týká  podstatného  snížení  nežádoucí  hmotné  podstaty  člověka. Tedy  úbytku  tukové  hmoty.

            Většině  lidí  vadí, že  nějaké  to  deko (odpusťte  staromilci) přibere. Budiž. Vyřadí-li  to  z provozu  polovinu  jeho  šatníku,… ať  hubne. Znetvoří-li  to  jeho  fyziognomii  tak, že  jej  odmítnou  pustit  do  divadla, kina, parku,… ať  hubne. Nepoznává-li  jej  po  Vánocích  šéf, manželka, nebo  dokonce  vlastní  pes,…ať  hubne.

            Ale  proboha,…ať  se  nejprve  zamyslí. Teď  vůbec  nemířím  tam, kde  hubnutí  je  až  nebezpečné  zdraví, nebo  dokonce  životu. Anorexie, různé  jednostranné  diety, sportování  až  do  bezvědomí….to  ať  si  užijí  fanatici. A  pokud  chtějí  za  hubenost  i  zemřít, tak  ať  to  mají  za  sebou  co  nejdříve. Nebudou  se  aspoň  dlouho  trápit  a  také  zdravotní  pojišťovny  nejsou  bezedné.

            Za  řeč  stojí  lidé  jinak  normální. Lidé, kteří  gramům  a  joulům  nechtějí  sloužit, nýbrž  býti  pány  a  dočasnými  hostiteli. Někdy  přece  správná  oblinka  na  správném  místě  zdobí  a  zušlechťuje.

            Ale  proti  gustu,…. Ať  si  tedy  hubne, kdo  po  tom  touží, ale  proč  být  u  toho  směšný? Na  odiv  stavěné  býložravectví, vyžadování  batolecí  porce  v restauraci, nebo  zarputilé  nošení  o  číslo  menšího  oděvu (v  němž  ani  ta  jindy  příjemná  oblinka  nevypadá  dobře, je-li  přeštípnutá  vedví). To  je  jen  pár  znaků, které  slabší  jedince  k výše  zmíněnému  fanatismu  přibližují. Vzbuzujíc  přitom  smích, či  dokonce  soucit.

 Je  ovšem  možno  zaregistrovat  i  další  atribut  zuřivých  hubnuvších (brrr, už  to  slovo  je  takové….no, nelaskavé) . Je  to  závislost  na  vahách  a  vážení. Znám  lidi, kteří  i  třikrát  během  jediné  pracovní  směny  kontrolují  hmotnost  svého  fyzického  těla (to  duchovní  naštěstí  zvážit  nemohou). Zjevili se  jako  nová  sekta  a  také  tak  nějak  podobně  jsou  umanutí. Nevadí  jim  vtípky, ani  utajovaná  útrpnost  spolupracovníků. Váží  se  pořád  a  přitom  pořád  stejně  vypadají. Popravdě  nevím, jestli  jim  za  dobu  uctívání  placatého  digitálního  božstva  ubylo  cosi  na  váze. Na  vážnosti  však  určitě.

                                                                                              fanadam