mono-dia-log (od přesnídávky)

jestlipak odpustíš mi

padoucnici ze rtů

a zákal z viny jejího pocitu

 

 

 

 

 

 

pokorně zacinkáš svými boky

já hlavu níž

že objímám tu posedlost

která krouží nad láskou studu

a věčného závodění

 

 

 

 

 

 

jestlipak odpustí mi

pro lodě že jsem zapomněl

na filosofický problém

prostoru nula nula

 

 

 

 

 

 

a nit se vysype z popelníku

znovu

kam radost tam peřinu snů

je to ten pocit  odmyšlených

zdí

 

 

 

 

 

 

jestlipak odpustím si

z vodovodu víno

a zvrátím v koloběh své čáry

 

 

 

 

 

 

a snad ještě víc

že stříhat  vlasy už nebudu

a jestli někdo čekal

tak snad ať odpustí

 

 

 

 

 

 

jestlipak ze všeho

dřív nevystříkám se

než vody

opět se semknou

a skryjí mé ruiny

 

 

 

 

 

 

tak zase stavět

u příkopu ticha

svobodou pohazovat si

(tak snad jako loni touhle dobou)

hlavou klopýtat o památníky našeho zdraví

 

 

 

 

 

 

na zdraví                                 skleničkou od přesnídávky       

 

---