Uvězněn a realita

Uvězněn

Byl to ten den,
kdy šváby nepřežili.
Byl to ten den,
Kdy láska nebyla láskou

Smutné oči zaplaveny krví z ran.
Slzy, které boleli na sto mil,
pláč dětí se ozýval ze zdí kde jsem žil.
Otec udeřil amen matce dal.

Tam na tom místě kde jsem trávil čas,
barevná místa se změnila na tmavý kontrast.
Každý šeptá, ptáci nezpívají písně.
Kam jsem to přišel- nepoznávám to tu.

Řeky nářků
Strach z převleků, přitom jsme všichni,
převlečeni.
Maska nás dělá lepšími.

Opěvuji život a piji za život.
Miluji život.
Nemohu nenávidět svou existenci,
jen své činy.

Realita

Prý vnímám odlišné skutečnosti,
Slyším jí ještě dnes řvát.
Nechápala skoro nic
A já jsem byl srab.

Dokázala zapálit slunce jedním pohledem,
Ve mně splanout žár – bez obětí.
Ještě včera byla schopná vstát
Dnes má hlad a krčí se bolestí

Zase má absťák…

Přemýšlel jsem často,
Jak si lidé kradou - to jediný.
Jejich existence je mizerná
A víno vypitý.