lepidus activ - kapitola 1 - Začátek

 

Začátek

 

Martin Špáta se narodil na samém konci ledna 1992; byl to klasický ohnivý vodnář - typ záhadný a krásný; znalosti tohoto typu však neměl. Jako každý ohnivý typ měl blízko k filosofii - vždycky chtěl všechno vědět. Ve svém věku však ještě nedošel tak daleko, aby dokázal objektivně posoudit především svou vlastní znalost, což je problém i pro staré zkušené mistry, natož pak pro Martina.

Nyní se zdá jako by se aktivně chtěl stát mistrem a skutečně jej tížily otázky stran míry jeho vědomostí; to však není úplně pravda. Martin byl především docela obyčejný kluk, trochu uzavřený, velmi chytrý. V současné době nevěřil žádnému náboženství považuje za racionální klasický český positivismus. Jeho přesvědčení však nebylo o nic pevnější než dříve, kdy se naopak považoval za křesťana. Byl si zkrátka v otázce víry nejistý a brzy by snad objevil něco logického, čemu by skutečně pevně uvěřil.

 

Na pátku 20. května 2005 nebylo nic neobvyklého. Martin skončil ve škole ve 12:40, pak odešel na oběd a vydal se domů. Jel tramvají na zastávku Palmovka, kde přešel k autobusu a od něj už byl doma během dvou minut. Do prvního patra, kde bydlel, chodíval pěšky, poněvadž to bylo beztak rychlejší než výtahem.

Nahoře otevřel dveře do bytu, sundal si boty, bundu neměl, protože bylo teplo; pak pokročil hlouběji vstoupibo do svého pokoje.

Zde chtěje si položit tašku ke skříni stanul překvapen před jakousi tyčí o skříň opřenou. Byla to hůl jen slabě, matně červeně barevná, ukončená hlavicí tmavě červenou. Co to je? - napadlo ho. Kdo sem tu hůl mohl dát?

Aby si Martin mohl ke skříni odložit svůj batoh, musel hůl zvednout a přešev s ní cenra pokoje, aby se na ni pořádně podíval, uchopil jí i druhou rukou; nato ještě silněji ucítil energii jdoucí z hole. Martin si sotva čeho povšimnul a byl na jakémsi temném místě; jen skála a tma. Jen zakončeni hole nyní intenzivně rudě svítilo.

Zpětně se Martin pokusil uvědomit si, co se před chvílí stalo, protože celá cesta sem nezabrala mu ani minutu a půl. Ani Martina nestačila závrať chytit, když stropů nedbaje vystoupal nad dům a letěl kamsi dál nejspíš stále vyšší rychlostí, protože z prostředka neviděl zhola nic.

 

Martin se tedy otřepal a prohlédl místo, kde se nyní nacházel. Nahoře nic, dole hluboká rokle, ale vlastně taky nic, protože nebylo vidět na protější skálu, ani na dno propasti. Zde evidentně nepřirozená, upravená, plošina; a skála. Nic víc, nic míň.

Martin se ulekl, pohlédl na hůl. Cítil s ní jakousi souladnost; byl citlivý k energii, a tak cítil, že hůl není obyčejná; což mu samozřejmě bylo i bez dalšího jasné.

Martin ani nevěděl proč, avšak ta obyčejná skála před ním se začala otevírat. Dělala při tom značný hluk, ale tento byl snesitelný, neboť nebyl násoben žádnou ozvěnou; jako by Martin vůbec nebyl na srázu rokle, ale pouze na vysoké skále.

Prostor uvnitř byl osvětlen loučemi, zdál se však být prázdný. Martin opatrně vstoupil. Skála se opět zavřela, ale to nebylo důvodem k obávám, protože ani venku nebylo jiné cesty nežli vpřed.

V jeskyni byl jen prostý oděv jakoby z doby před několika staletími. Poněvadž nebyla jiná zřejmá cesta, převlékl se Martin; úplně kompletně. Nic se ale nestalo.

V jeskyni nebylo nic, čím by se mohl řídit, co by mu řeklo více. Jisté bylo jen tolik, že někdo chtěl, aby tady teď byl; ten někdo mu umístil do pokoje hůl, přenesl jej sem a tady mu zanechal oděv, jenž Martinovi skvěle padnul. Nebylo pochyb, že jeho přítomnost zde má svůj důvod. Ale jaký?

Martin se znovu podíval na hůl. Nesvítila. Vzal ji a chtěl usměrnit energii k otevření nějaké další cesty; to by mohl dokázat, bylo-li by to možné. Předtím se však skála rozevřela, protože bylo určeno, aby jí Martin dal povel svou vůlí s pomocí hole. Další brána se otevírala jinak.

Martin neměl jen dobrý cit pro energii, ale dokázal vyslechnout i svou intuiici; to obojí je typické pro ohnivé typy. Něco se mu nyní nezdálo. Na levé ruce měl hodinky a ty vůbec nekorespondovaly s tím, jak nyní působil; jak někde mezi starověkem a Tolkienem. Sundal tedy své hodinky a chopiv se tyče mohl znovu sledovat otevírající se skalní stěnu.

 

Martin pochopil, co se po něm chtělo v první místnosti, ale stále nevěděl, co dál. Věřil, že zde není nadarmo, a tak rád postoupil v další jeskyň.

Předěl se opět uzavřel a Martin viděl další prázdnou místnost. Pouze uprostřed stál kamenný sokl a na něm opřená kniha. S tím si někdo musel dát řádnou práci - pomyslil si Martin. Vzal knihu a to bohatě stačilo k otevření dalších dveří.

Za nimi byla jeskyně o něco plnější než ty předešlé; v jejím středu stál opět sokl, ten však byl nyní prázdný a ani se nezdál být určený k postavení něčeho na něj. Zdání plnosti místnosti vytvářely malby na stěnách s neznámou tématikou. Naproti snad měl být další průchod, užší než ty předešlé, z jehož obou stran visela popsaná kovová tabulka.

Martin se zastavil nejprve u tabulky napravo, ale když přečetl Pokračování z desky vlevo, odešel číst nejprv doleva.

 

čti zde, bys znal

Jsiť vyvoleným ohně, abys zachránil svět LEPIDU ACTIV;

budiž kroky tvé osvětleny jasně, bys nezabloudil v temnotách lži

a prohnanosti mocných onoho světa, jehož problémy jsou

pro místní zcela neřešitelné

a pro cizince snad pochopitelné.

Nechť provází tě Bůh.

 

pokračování z desky vlevo

Nyní, kdyžs dočetl, přilož svou hůl ke straně sloupku,

co stojí v středu místnosti.

Pak projdi do haly veliké a dočkej zde ostatních.

Snad budeš první, tak pohlédni do své knihy,

jež v budoucnu pomůže ti k vítězství.

 

Martin poslechl, nyní povšimnul si prohloubeniny na straně soklu ve tvaru hlavice jeho hole.

Po přiložení dal hůl opět pryč. Sokl se rozevřel tak, že připomínal písmeno ,Y´. V jeho nitru se objevil měšec s červeným symbolem.

Martin měšec vzal, otevřel a vytáhnul z něj minci. Svět LEPIDU ACTIV - vzpomněl si. Zajisté to byly peníze platné v tom světě.

Nyní již byl otevřen i poslední průchod. Za ním se nacházela rozlehlá hala, z níž Martin dostal lehkou agorafóbii - nemohl si na ten velký prostor zvyknout. Nikdo a nic kolem, hala byla prázdná; když Martin přivykl, posadil se. Opřen o zeď otevřel knihu z druhé místnosti a začal si ji prohlížet. Byla v ní zajisté velká moudrost, ale Martin z ní zatím zrovna moudrý nebyl.

+++++

Martin vyšel skoro na konci místnosti, naproti místu, kde nyní seděl; skoro u něj se však teď znovu otevřel průchod zdí a z toho vyšel chlapec podobně starý jako Martin, v podobném úboru. Tak jako Martin, když vycházel, měl na zádech prázdný vak; v ruce však držel kromě měšce kovový pohár - matný, s lehce modrým nádechem a sytě modrou kresbou; u pasu měl v pochvě uložený meč.

Tento chlapec asi neměl sklony k agorafóbii, každopádně ani nepřišel do prázdného prostoru. Hned si všimnul Martina, jenž, zjistiv, že se dveře otevírájí, vstal a čekal, kdo vyjde. Nový vyvolený zamířil k Martinovi.

„Kdo jsi?" řekl neznámý.

,,Jsem Martin Špáta, vyvolený ohně," řekl Martin.

,,Já jsem Pavel Janča; asi jsem vyvolený vody."

,,Určitě jsi. "

„Co tady děláme?"

„Máme zachránit svět lepidu activ."

„Jak ses tady objevil?"

„Asi podobně jako ty. "

,,Odkud jsi?"

„Z Prahy. "

„Já taky. "

„Teď už asi nejsme na Zemi."

Tak nějak spolu hovořili, dotkli se trochu zmínky o cestě do této místnosti; jejich cesty sem si byly dosti podobné. Zatímco Martin na Pavla čekal skoro hodinu, další dveře se již otevřely za necelých dvacet minut.

Tentokrát byly úplně na tom kraji, kde seděl Martin s Pavlem. Znovu z nich vyšel podobný chlapec, v podobném úboru; opět měl meč - Proč já ho nemám?, pomyslel si Martin -, prohlížel si měšec a kromě mincí nebylo nic patrno, nic, co by mohlo souviset s živlem, jenž ho sem poslal.

,,Ahoj," řekl Martin.

,,Čau," odvětil nově příchozí.

,,Já jsem Martin Špáta, vyvolený ohně; a tady Pavel je zase vyvolený vody," pravil Martin.

,,Pavel Janča," představil se Pavel.

Ten nový nasypal peníze do měšce, v ruce mu zbyla jenom jedna mince; velká, matně zelenavá, s jasně zeleným ornamentem. Potom se podíval na oba nám známé chlapce, ale neřekl nic.

,,Za jaký živel tady jseš?" zeptal se Martin.

,,Za zemi, ale nevím, co tady dělám," řekl nezaujatě nový.

,,Snad nám to někdo řekne," dokončil Martin a obrátil se k Pavlovi; postupně se pustili do hovoru všichni tři, ale Martin si s tim nejnovějším, Gustav Chroust se jmenoval, moc nerozuměl.

Na velké nedorozumění ale nebyl čas, protože během chvíle se otevřely poslední ,,dveře", mezi Martinovými a Pavlovými.

Poslední hoch vstoupil sebevědomě, na jedné straně měl u pasu meč se zdobenou rukojetí, na druhé nůž; měšec neměl, asi ho uklidil do batohu.

I vyvolený vzduchu, Jáchym Zenor, se připojil k ostatním, nyní však měl následovat velmi dlouhý a náročný čas čekání.

******

Trvalo to přes dvě a půl hodiny a při konci tohoto času už byla situace skoro neúnosná; začaly se totiž projevovat rozdílné povahy přítomných.

Gustav chtěl hlavně domů a vůbec ho nezajímal nějaký jiný svět, kterému by snad měl pomáhat; Jáchym se naopak těšil dopředu; Martin a Pavel prostě čekali, co bude, ale též se zabývali řečmi zbylých dvou, pročež se spustila emotivní hádka Pavla s Jáchymem a Martina s Gustavem.

Nebyl nikdo, kdo by konflikt přerušil, dokud nezazněl hlas odrážející se od stěn haly tak, že nebylo poznat, odkud vychází.

,,Tak dost."

Chlapci se uklidnili a začali poslouchat. Další slova se již tak silně nerozléhala, poněvadž hlas už nebyl tak hlasitý.

„Na tohle nikdy nezapomeňte. Jste každý úplně jiný a nemůžeme po vás chtít, abyste se nikdy nerozdělili, ale na druhou stranu - bez spolupráce jen těžko vyhrajete. Museli jsme vybrat víc lidí, kteří společně dokážou vrátit rovnováhu světu lepidu activ, v zároveň však bylo rozhodnuto, že problém je natolik složitý, že je nutné povolat čtyři různé charaktery. A pokud potřebujeme čtyři různé charaktery, je nejlepší použít teorii živlů. Tak jste tu; vyvolený ohně, vzduchu, vody a země. Všichni dohromady jste naši vyvolení. Dokud jste spolu, máte všeho dostatek a dokážete skoro vše, co se týče jakéhokoliv sporu; vaším úkolem je ale identifikovat a vyřešit problém, který bude mít pravděpodobně těžiště ve větším systému a můžete být konfrontováni s osobami s mnohem větší mocí než je ta vaše..."

Chlapci zarytě poslouchali přednášku neznámého.

,,Vím, že neumíte zacházet se svými zbraněmi. Síla vás povede, ale především vyvolení vody a země by se měli raději vyvarovat boje z blízka..."

Pak se promlouvající zamyslel.

„Víte vy něco o teorii sil? Nevíte. Řeknu vám tedy pár základních pravd, které by bylo dobré znát..."

Neznámý začal vykládat chlapcům teorii sil.

,,Vrcholným magickým číslem teorie sil je číslo 4. To souvisí i s tím, co síly samy nemohly ovlivnit; právě čtyři jsou věčné prvky, které nikdy nikdo nestvořil; byly zde, jsou a budou, protože to, co nevzniklo nikdy nemůže zaniknout. Těmi čtyřmi jsou prostor, čas, sily a energie.

Nikdo neví, zda je ještě něco víc a jen samy síly vědí, jak opravdu fungují naše světy. Nás ale nezajímá to, o čem nikdy nebudeme nic vědět, protože nás to neovlivňuje. Kdyby bylo něco nad silami, nesměla by to být síla, nesmělo by to potřebovat energii a muselo by to existovat úplně mimo prostor a čas; no a z toho právě vyplývá, že pokud by nás to stvořilo, rozhodně bychom to nezajímali.

Já se nyní zastavím u teorie vzniku. Na počátku byly prostor, čas, síly a energie, panovala absolutní rovnováha; kladné síly se tak jako nyní přely se zápornými, ale nebylo nic, co by změnilo poměr jejich energie - žádná síla nikdy neměla navrch nad svou protější silou. Jenže kromě kladných a záporných sil, jichž je rovný počet, existuje jedna neutrální síla, která jednoho dne stvořila první svět..."

Dlouze pak vyprávěl o teorii sil, až téma s ohledem na své posluchače dostatečně vyčerpal.

,,No tím bych asi skončil, vy čtyři prostě každý dostanete čtyři věci, které nutně potřebujete k záchraně světa lepidu activ; jeden předmět magický, jeden společný, měšec s penězi a informace ode mě - to abyste aspoň něco věděli.

První věc jste dostali už doma a donesla vás až sem; tento předmět vám pomáhá soustřeďovat vaše nefyzické schopnosti a díky němu vás bude poslouchat váš živel; je symbolem vaší moci.

Nejmocnější magickou sílu má Martin se svou ohnivou holí; nejenže může rozhořet a v okamžiku uhasit jakýkoliv požár, ale oheň může bez problémů použít jako neporazitelnou zbraň takřka v každé situaci, pokud je od soupeře dostatečně daleko. Ani blízkost nepřítele však Martinovi nepřivodí větší problémy, avšak hůl mu umožňuje bez větších obtíží udržet protivníka dál.

Jáchymovým magickým přemětem je jeho meč; díky němu ho budou poslouchat vzdušné proudy a jevy. Nejlépe může nakládat s větrem, který je dobrou zbraní; Jáchym však nespíš brzy začne preferovat přímý boj s nepřítelem, neboť je v něm díky svému meči jen obtížně porazitelný.

Pavlova voda je opět živlem mocným; Pavel může bez problémů spustit déšť i vysušit zem a pokud se objeví v blízkosti řeky nebo jezera, může vám být nejvíce užitečný; on se však nejspíš bude chtít boji vyhnout velkým obloukem.

Gustav zase vládne silou země a ovládá i všechno, co z ní vyrůstá; jeho schopnosti v lesnatém a travnatém území spočívají hlavně v rostlinách, které dokáže stoprocentně ovládat; zároveň je však schopen spustit třeba zemětřesení, jímž smete nepřítele.

Každý živel může být prospěšný i nebezpečný. Oheň dokáže něco zapálit a úplně zničit, že ani včasné uhašení už věc nezachrání; obezřetně je však třeba zacházet i s mocí ostatních živlů. Největší výhodou vzuchu je jeho schopnost přesně a účinně zaútočit, avšak o to větší škody může způsobit, je-li jeho síla nasměrována nesprávně. Nebojovné živly jsou v těchto ohledech mnohem složitější; voda dává život a stejně rychle ho bere, člověk ji musí užívat dosti často, aby mohl žít. A země? Schopností vyvoleného země je i práce s plodinou - jestli vyroste třeba teď hned, byť mrzne, nikdo nezasel a kvalita půdy je mizerná - klidně si založí pole na skále -, nebo jestli se úrodný prostor změní v poušť.

Každý z vás má také společný předmět, jenž bude prospěšný všem; díky těmto věcem budete pohromadě naprosto soběstační. Pokud se rozdělíte, budete si muset některé potřeby zajistit jinak.

Martin dostal knihu, v níž se píše pár základních informací o teorii sil, ale vás budou hlavně zajímat fakta o vašich schopnostech vyplývajících z teorie živlů; ta byste si měli přečíst co nejdřív. Především Martinova hůl nabízí mnoho triků, jež se mohou často hodit; v knize jsou však i základy magie, především jednoduchá zaklínadla, díky nimž budete schopni třeba uzdravovat různá zranění. Najdete tam mnohem méně věcí, než byste možná čekali. Ono přestože nekonvenční cestou je možno dokázat takřka vše, obvykle se jedná o příliš složité postupy, které vám nemá smysl popisovat.

Jáchym může poskytovat svůj nůž - základní věc, řeknete si, ale nikdo z vás jej nemá a později si ho budete muset koupit. Jáchymův nůž je navíc z podobného materiálu jako jeho meč - stejně jako ostatní magické předměty je nezničitelný; díky Jáchymovi proniknete skrz většinu materiálů od papíru po diamant.

V případě Pavla i Gustava přinášejí společný užitek jejich předměty magické, navíc oba dostali meč, naprosto normální, jen, aby se jím mohli bránit; Martinova hůl dává mnohem větší bojeschopnost. Pavlův pohár nakládá s vodou a dokáže se vodou i naplnit, čímž vám zajišťuje možnost napít se vždy a všude.

Podobně základní potřebu uspokojuje i Gustavova mince, jež byla upravena tak, aby bez jakýchkoliv mezipostupů dokázala vytvořit dobrý chléb.

Každý z vás nakonec získal měšec se symbolem svého živlu, který je naplněn penězi, jež v současné době platí ve světě lepidu activ; nemáte žádnou závratnou sumu, ale každou noc vám síly měšce doplní na nynější stav, pokud všechny peníze sesypete dohromady, zvýší se jejich počet o 25% a všechno se ubalí do nového měšce, jenž si můžete schovat, nebo i někomu dát; dejte si ale pozor, abyste na sebe zbytečně neupozornili.

No a teď bychom vám měli říct, co už vime o situaci onoho problémového světa; vlastně toho není moc.

Svět, kam vás pošleme je ovládán zlem, kterému lidé říkají lepidus activ, ale co je ten lepidus activ vůbec nevíme. Moc zde mají záporné síly, což je samozřejmé, ale pro vás zbytečné, vy máte porazit mocné lidi, svrhnout je a s nimi zrušit i moc záporných sil. Kladné síly vám s tím pomohou, ale nezapomeňte, že vašim protivníkům bude taky pomoženo."

 

,,A to je všechno?" podivil se Jáchym když hlas domluvil.

,,Můžete se zeptat na co chcete, ale my víc prostě nevíme. Myslím, že jsem vám již řekl všechno, co potřebuje vědět ještě před cestou."

---