Vzkaz

 

Napsal 

jsem 

vzkaz 

který 

nik nečetl

     doufal jsem, že zastaví čas 

který 

fyzicky 

poznáš, když pohladí tvou tvář.

Však Skutečnost zříš jinak. 

Nu, otevírám mysl očima skrz ty okna zblízka do duše se ti koukám.

Sama hlubina 

ke mně promlouvá

- na pohled jsem oněměl

a byl opuštěn 

nemohouce s to podělit se o drahnou chvíli.

 

Napsal 

                                                               jsem 

vzkaz 

aby byl čten a nevostal

bez ladu a skladu zaprášen.

Chtěl ideály

sdělit mnohým; masám, ženám, jimž žehnal a psal. 

Nevím

    pozdě si vzpomínám 

viděl jsem jak leží mezi odpadky

ledabyle, větrem pohazován 

až k zastávce poplivané.

 

Osudy zamotané

nahodilosti osudové 

odtemnil Jas

projasnil iluze a rozvibroval hlas

kmitočet jemný, vnímaný tuze na droze pocit příjemný 

míváme v malým-Velkým City...

   Obloha v rozloze zrcadlí se

moře prožitků

a my se strkáme lokty a vylíváme víno 

                                                           coby cit druhým na triko

slýcháme jejich hříchy 

stáváme se kněžími

jako zpovědníci 

toužíme po slunci 

štěstí jejž není snadné dosíci.

 

Z nevědomosti 

napsal 

jsem 

vzkaz

a tak

nedozrál ještě klas a žně

a tak

tudy cesta ještě nevede. 

 

Post scriptum:

Cest je spousty jako pohybů ústy, kteráž jsou plněna sousty

jdouc hrdly a sunuta břichy tráví Města

kde tančí své zlozvyky Obscénní kreace

karnevalů barev rozmanité proporce

ponoukající milence

k vzdechům bolestné lásky

jakmile obejmou se.

 

---