Štefek a jeho otrokyně

Pan Štefek nechal unést dívku a cvičí ji jako svou otrokyni.

Začala křičet. Dovnitř vešel nějaký chlap. Nový, ještě ho neznala. Praštil ji bičem. Drž hubu. Pan Štefek chce spát. Dočkáš se. Pak si sundal kalhoty a vrazil jí ptáka do zadku. Vymrdal ji. Pak, když už byl hotový a vystříkaný, strčil jí ptáka do pusy, aby mu ho olízala. Bylo to hnusné, chtělo se jí zvracet. Olízala mu ptáka, pak se otočil a chtěl po ní, aby mu vylízala prdel. To odmítla. Vytáhl bič a ona honem slíbila, že mu bude zadek lízat. Pořádně lízej, ty pičo, pořádně. Pan Štefek má rád lízání zadku. Jemu budeš lízat zadek často.

 

Pan Štefek ji k sobě pozval až po několika hodinách strávených na zámku. Dovedli ji k němu do nesmírně honosně zařízeného pokoje, který připomínal svým vybavením pohádky a filmy z doby tak 16.-17.století. V pokoji byla postel s nebesy. Vedle ní byl psací stůl, u kterého seděl tlustý plešatý chlap tak kolem padesáti-šedesáti. Vypadal jako Charlie Fellinster z filmu Muž z Hongkongu, ale byl mnohem tlustší. To je pan Štefek, řekl jí Indián to, co už sama pochopila. Tlus´toch k ní přišel a vrazil jí facku. Ty nevíš, jak se máš chovat, kurvo? Před panem Štefkem si musí otrokyně vždycky kleknout na kolena, řekl jí Dědek. A když ti pan Štefek dá facku, musíš poděkovat, doplnil. Děkuju, děkuju, honem ze sebe vypravila Kačka, která si vzpomněla na bič. Pěkná holka, pěkná, řekl Štefek. Vstaň, rozkázal kačce, která si teď klekla.osahával jí prsa a pak jí hrabal do kundy. Byla nahá. Dobrý cecíky, dobrý. Začal ji kousat do prsou. Všechno to bylo nesmírně nechutné. Myslela si, že se pozvrací. Prosím, pustte mne, já jsem vám nic neudělala. Štefek jí zase vrazil facku. Mluvit budeš, když se tě zeptám, jasný, pičo? Poděkovala za facku. Tak je to v pořádku, řekl. A to, že je ještě panna, je super. Hoši, máte prémie. Padesát litrů každej tenhle měsíc k platu. Děkujem pane Štefek, sborově odpověděli spokojeně její průvodci. Štefek si ji slastně prohlížel. Líbila se mu. Jen měl pár výhrad k jejím stehnům, zdála se mu moc tlustá. To nevadí, v tělocvičně to vypotí, řekl Štefek.

Tak a teď ti dám třicet ran bičem. Pak tě teprve odpaním. Milost, milost, prosím vás, laskavý pane.Budu poslušná, splním všechno, co budete chtít. Další facka. Ticho, neptal jsem se na nic. Děkuju, řekla a mlčela. Štefek ale mluvil: Víš, bič má oproti jiným způsobům bití obrovskou výhodu. Na bič se nedá zvyknout. Když ti bude zubař hodinu vrtat zuby, na konci ti to ani nepřijde a když budeš chodit k zubaři často, zvykneš si. Když budeš lozit po stromech a padat z nich, po ixtém pádu si ani neuvědomíš, že tě něco bolí. A boxeři a další sportovci mají posunutý práh bolesti natolik, že už je nebolí skoro nic. Je to, jakoby byli zfetovaní. Ale bič je jiná muzika. Opakované rány bičem vytvářejí senzibilaci míst, na která bič dopadl. Každá další rána, která jde do místa, které už dostalo ránu bičem, je bolestivější než předchozí. Během výprasku bičem bolest roste a roste exponenciálně. Člověk, který dostává výprask bičem, je po třicáté ráně mnohem poslušnější než po devětadvacáté a po devětadvacáté mnohem poslušnější než po osmadvacáté. Těch třicet ran, které dostaneš, ti bude připadat jako třicet tisíc a BUDE TĚ TO BOLET JEŠTĚ ZÍTRA. nAučí tě to absolutní poslušnosti. Můžeš mi věřit, já jsem to vědecky zkoumal. Ještě v osmdesátých letech v Sovětském svazu. Moje vědecká práce Efektivita výslechových metod získala obrovskou proslulost, bohužel jen v odborných kruzích a jen v Sovětském svazu, poněvadž podléhala přísnému režimu utajení. Štefek se pak chvástal, jak jeho metody výslechu vždy vedly k cíli a obvinění se vždy přiznali a vždy řekli všechno, co věděli, neexistovala prý výjimka. Štefek na svá léta v SSSR vzpomínal s nostalgií. Zdálo se, že je mu líto, že jeho vědecká zkoumání nemohla získat širší proslulost a uznání.

Pak si musela Kačka kleknout, předklonit se a dostala od Štefka deset ran na zadek. Bylo to šílené, každá další rána byla mnohem bolestivější než předchozí. Pak to skončilo. Kačka musela poděkovat a políbit bič a Štefkovu nohu. Dostala příkaz lehnout si na břicho na postel s nebesy. Teď ji Štefek vyplácel přes chodidla, byla to ještě mnohem větší bolest než přes zadek. Štefek jí vysvětlil, že tento způsob výprasku se nazývá baštonáda. Zase si klekla, poděkovala a políbila bič a Štefkovu nohu a ruku. Pak se musela postavit na ta rozbolavělá, pálící chodidla. Bylo jí jako by stála na rozžhaveném železe. Dostala poslední sérii ran bičem, tentokrát přes kozy. Pak si zase musela kleknout, poděkovat pánovi a políbit bič a pánovo chodidlo.Super, řekl Štefek, teď se můžeme milovat. Lehni si na záda. Lehla si na postel, miliardář si na ni lehl a šukal ji do kundy. Poprvé v životě přestala být pannou. Štefek ji během sexu líbal na ústa, dával jí francouzáky, jí se to hnusilo, brečela. Navíc ji bolelo po výprasku celé tělo.  Štefek jí vrazil facku, byla to největší facka, jakou zatím v životě dostala. Pořádně líbej, kurvo, zařval na ni. Kousal ji do koz a hlavně do kundy, ty kousance bolely jako čerti.Taky jí kundu lízal. Když se do ní dostal a penetroval ji a přefikl panenskou blánu, vzrušilo ho to tak, že se do ní ten odporný slizký nechutný plešoun hned vystříkal. Chvíli na ní ležel, pak ho vytáhl a vrazil jí ho do pusy. Olízej ho. Lízala ho, byl od krve a od semene, málem se poblila, přestože měla žaludek vypumpovaný.Celé tělo ji bolelo, celé tělo se třáslo odporem, byla zoufalá, tak něco děsivého nezažila a neuměla si představit, že by něco takového mohla zažít. Netušila, že na světě existuje takové zlo. A že potká zrovna ji.

Stefek jí přikázal, aby si vyčistila zuby a umyla kundu.

Poslechla ho. Mechanicky. Snažila se to dělat co nejpomaleji, aby oddálila to, co asi mělo následovat. Pak jí Štefek přikázal, aby mu četla. Četla mu z knih, které byly skoro stejně odporné, jako její tyran sám. Muži v nich znásilňovali ženy, mlátili ženy, mučili ženy a zabíjeli ženy. Ženy umíraly vždy nepředstavitelně bolestivou smrtí a nepředstavitelně pomalu.

Když ho četba přestala bavit, nastavil na ni prdel a řekl jí: Lízej, kurvičko.Pořádně lízej. Když nebyl spokojen s tempem nebo způsobem lízání zadku, vždy sahal po biči. Byla z toho šíleně vyděšená. Lízala rychle, jazykem zajížděla hluboko do Štefkova tlustého zadku. Byl odporný. Jeho tlustý sádelnatý zadek nebyl místem, do kterého by jazyk mohl snadno zajet. Ale musela, aby se vyhnula další ráně bičem. On přesto nebyl spokojený, zdálo se mu, že její jazyk není dostatečně mrštný a není dost hluboko. Proto ji švihl bičem, zrychlila pohyby jazyku na maximální rychlost a vrážela ho celý hluboko do Štefkovy tlusté černé smradlavé řitě.

Pak už ho to přestalo bavit a tak ji poslal pryč.

Když ji dovedli zpět do její cely, brečela a měla chuť se zabít.

Umyla se celá v umyvadle. Několikrát. Mnohokrát. Připadala si strašně špinavá. Byl to dosud nejhorší a nejhnusnější den jejího života. Brečela, mnoho hodin probrečela. Pak usnula. Probudil ji cikán, který jí vrazil ptáka do kundy.

Konečně můžem šukat kundičku. To je strašně moc fajn. Jsi pěkná holka, proč furt brečíš? Vy se ptáte, copak to nevidíte?

Ale holčičko, to co jsi prožila je hovno. Dneska brečíš, ale za pár dnů uvidíš, jakou jsi měla dneska pohodičku. To, co přijde, bude mnohem horší, tohle je teprve začátek, bolest se bude stupňovat a stupňovat. A ty budeš chtít umřít. Strašně moc budeš chtít umřít, jenom aby ses té bolesti zbavila. Ale smrt pořád nebude přicházet a bolest se bude pořád stupňovat. Každý den se ti bude zdát, že to už je vrchol bolesti, že víc není možné a každý další den tě přesvědčí o tom, jak ses mýlila. Jak to skončí? Zeptala se. Špatně, odpověděl s tím milým úsměvem, Teda pro tebe špatně. My si s tebou užijem. A je to s tebou v sexu fajn. A vrazil jí francouzáka. Neměla sílu odporovat. Přidala se. Myslela, že se mu  vyzvrací do pusy, ale udržela se. Ještě dlouho ji cikán mrdal a pak vytáhl ptáka z kundy, načež  se jí vystříkal do pusy. To už se neudržela a pozvracela se. Musela to uklidit absolutně dokonale a dostala od cikána dvě rány bičem. Byla mu vděčná, že ty rány jsou jen dvě. Říkala si, že cikán je asi o něco hodnější člověk než ty ostatní zrůdy. Kdyby se to stalo před jiným z nich, těch ran by bylo nejméně třicet.

 

Když ji odvedli z pánovy ložnice, Štefek si zavolal svého asistenta, který vypadal jako Indián a řekl mu: Je krásná, opravdu krásná, hlavně, když brečí. Ženský jsou nejkrásnější, když pláčou. Víš po čem ženské nejvíc touží? Po tom, aby byly krásné. A nejkrásnější jsou ženy v utrpení. Proto vlastně my muži ženám nejvíc ubližujeme, když jim neubližujeme, když je nebijeme, nezpůsobujeme jim strach, úzkosti, smutek, bolest a komplexy méněcennosti, chráníme je, protože pak jim neumožňujeme, aby dosáhly maxima své krásy. A ony to dobře vědí, a proto instinktivně touží po mužích, kteří jsou draví, násilničtí, necitliví, sobečtí, záletní. Kteří je budou mlátit, ponižovat, podvádět.  Když budeš ženu bít, ponižovat ji, podvádět ji, bude tě milovat, když se ji budeš snažit udělat š´tastnou, učiníš ji nešťastnou, protože nebude dost  krásná, nebude tak krásná, jak by ideálně mohla být. Proto tebou bude pohrdat a nenávidět tě.

Když muž ženě ubližuje, žena v něm instinktivně cítí sílu. Spolu s utrpením násilnický muž vyvolává v ženě lásku, lásku ke své osobě.Ženy milují silné muže. A silný ubližuje. Když žena vidí, že muž jí dokáže ublížit, váží si ho víc a když si ho víc váží,  víc ho miluje.

Není většího slabocha nad muže, který ženy nebije. Vždyť když si netroufne na slabou ženu, jak by si mohl troufnout na jiného muže, jak by se mu dokázal postavit. Jak by se dokázal postavit skutečnému nebezpečí a postarat se o rodinu v nějaké těžké situaci?

Máte pravdu, šéfe, zlatá slova, ta by se měla tesat do kamene, řekl indián, který neměl tak úplně daleko k patolízalství. Nikdo ho sice fyzicky nenutil, aby šéfovi lízal prdel, ba naopak, ale v obrazném smyslu to dělával dosti často.

Štefek dál pokračoval, jak v jiných částech světa než je Evropa a USA je bití žen běžným a společensky prospěšným jevem, jak bývalo i v evropské kultuře běžné dříve. Na ženy musí být přísnost, opakoval Štefek. To byla jeho mantra, kterou říkával velice často.

 

---