Fejeton únorový roku dvoutisícího třináctého

Fejeton  únorový, roku  dvoutisícího  třináctého

            Začal  únor. Měsíc  nejkratší, zpravidla  i  nejstudenější, jediný  s pohyblivým  počtem  dní  a  jediný  začínající  samohláskou. A  ze  všech  nejmíň  oblíbený (přes  všechny  ty  superlativy).

            Z ulic, oken  i  oplocení  mizí  poslední  připomínky  Vánoc, dokonce  i  trochu  nasněžilo. Ostatně  jako  vždycky, když  dětem  skončí  volno.

            Zkracují  se  noci  a  taky  tržby  v obchodech. Dvojnásobně  odšťavnění  občané (po  předvánočním  dárkobraní  a  povánočních  slevách)  se  finančně  nadechují.

            Kdosi  zde  ale  přece  jen  juchá  a  nacpává  se. Nemám  samozřejmě  na  mysli  novoroční  oslavy  našich  pravoslavných  či  vietnamských  spoluobčanů. V tomto  mrazivém  období  svoje  hodokvasy  prožívají  pouze  chřipkové  bacily  a  úředníci  berňáku. Ti  i  oni  jsou  nezničitelní, houževnatí  a  každý  by  se  bez  nich  rád  obešel. Jenže  zatímco  bacilům  se  lze  vyhnout  například  otužováním  nebo  nasazením  všelijakých  vitamínů, úředníka  se  nezbavíte  ani  kdybyste  ho  pokapali  citrónem  a  oblemcali  medem. Je  naopak  nutno  si  jej  považovat  a  zacházet  s ním  šetrně. Protože  on  je  ve  finále  jediný, kdo  vám  poradí  s vyplňováním  neustále  pozměňovaných  formulářů. Kteréžto  se  některým  z nás  zjevují  začátkem roku  i ve  spánku.

            Správcové  státní  kasy  nám  ve  své  velkomyslnosti  zařídili  aspoň  to, že  většinu  námi  vydělaných  a  státu  následně  předávaných  peněz, ani  nepostřehneme. Jen  chviličku  se  na  účtě  ohřejí  a  jsou  fuč. Daně  z příjmu  zaměstnanců, zdravotní  a  sociální  pojištění (což  je  prakticky  jen  krycí  název  pro  daň), to  jsou  peníze, o  které  se  nemusíme  vůbec  starat. Protože  od  nás  pryč (celoročně) trefí  samy.

            Peníze  na  daň  z přidané  hodnoty  nebo  daň  spotřební  sice  už  taháme  vlastníma  rukama  z peněženky, ale  obratem  za  ně  dostáváme  zboží, takže  zármutek  z placení  je  částečně  kompenzován. Snad  kromě  nákupu  pohonných  hmot (kde  jsou  daně  tak  vysoké  a  ceny  tak  rostoucí, že  za  stejné  peníze  je  šplouchání  v nádrži  jaksi  stále  méně  slyšitelné).

            A  do  třetice  nás  právě  v tomto  období  čekají daně, kvůli  kterým (pokud  na  to  nemáme  svého  člověka  finančního, nebo aspoň  dost  sebevědomí  a  odvahy  vyřídit  věc  elektronicky) musíme  potupně  za  panem  úředníkem  až  do  jeho  království. A  tam  vyplňovat  nejapné  kolonky.

            Oč  jednodušší  to  měli  oddaní  poddaní  ve  středověku, povzdechnem  si  někdy  smutně. Králi  daň (jednu  a  bez  kolonek), církvi  desátek  a  šlus. A  prý  to  na  procenta  vyšlo  líp  než  v současnosti.

            No  ale  dost  skuhrání. Zase  když  někoho  skřípl  slepák, zub  moudrosti, nebo  mistr  popravčí,….. tak  to  radši  současné  daně  a  současné  zacházení. A  zbavit  se  třeba  těch  nezničitelných, houževnatých  a  nepříjemných….. bacilů, ne?