Přestřelka

Byl parný letní den, blížilo se poledne a na hlavní ulici v jednom zapadlém městě na divokém západě byl klid, po hlavní ulici sice občas projel někdo na koni a sem tam bylo vidět někoho z obyvatel jak přechází mezi budovami ale jinak to bylo ospalé město. V ulicích panoval klid rušený jen občasným křikem někde dovádějících dětí. Nutno ale podotknout, že z místního salonu se ale ozýval tlumený ryk kovbojů, kteří si v tom parnu zašli schladit hrdlo. Nebylo divu, že má salon dost zákazníků, zlatá horečka byla v téhle oblasti uměle vyvolaná místními obyvateli, kteří pravděpodobně jen chtěli přitáhnout do města nějaký kapitál a z chudých zlatokopů vytáhnout posledních pár drobných. V říčce za městem se nikdy totiž žádné zlato nenašlo.

Hlahol salonu najednou zesílil a ozval se i zvuk rozbíjeného skla a převrácených stolů. Po několika okamžicích létacími dveřmi vypadla první osoba. Byl to muž oblečený klasicky v jeansech a propocené košili, obligátní klobouk při tom pádu odlétl do ulice. Hned za mužem se vynořil další, postavil se za létací dveře, které se pomalu vracely do své klidové polohy a dal si ruce v bok, dával si záležet na tom, aby byl dobře vidět jeho kolt.

"Padej ty hajzle nebo tě tady na místě vodstřelim," řekl drsným hlasem, možná i trochu přehrával, aby zněl drsněji a zarazil si uhlazený klobouk do čela, pak si opět dal ruce v bok.

Ze salonu se ozvalo hlasité natažení kohoutku.

"A co kdybych tě odstřelil já?"

Lidé, kteří slyšeli hluk ozývající se ze salonu začali vycházet ze svých domů, zjištujíc co se děje. Hlavní ulice se během pár okamžiků zaplnila.

Muž s rukama v bok si odplivl a řekl: "To mě chceš střelit do zad ty srabe?"

"Ne, odstřelím tě klidně tváří v tvář tady na ulici za bílýho dne, před zraky celýho města, za to žes napad mýho bráchu," ozvalo se ze salonu.

"Oukej, máš to mít," řekl opět muž s rukama v bok a zarazil si ještě víc klobouk do čela, pak se rozhlédl po hlavní ulici a pomalu vyrazil z nápraží salonu na prašnou ulici, procvičujíc si přitom prsty na pravé ruce.

Ze salonu se mezitím vynořil onen třetí muž, kolt již zastrčený v pouzdře, standardní klobouk zaražený hluboko v čele. Prošel kolem svého bratra, který si zrovna nasazoval svůj spadnuvší klobouk.

Během chvíle stáli proti sobě na vzdálenost třicet yardů, ulice už byla solidně zaplněná obyvateli města, i ožralů ze salonu se šlo na tu parádu podívat nemálo.

Bratr, který byl vyhozen ze salonu se podíval na hodiny, pak na oba proti sobě stojící muže a řekl: "Za chvíli bude pravý poledne,na první úder zvonu můžete střílet."

Oba přikývli na souhlas.

Těch několik minut do dvanácté hodiny se nesmírně vkleklo, atmosféra silně houstla, oba hlavní aktéři měli už úplně propocené košile. Obyvatelé města nervözně sledovali městské hodiny a oba pistolníky.

Zazvonil zvon, oba tasili kolty a oba stihli vystřelit, oba se také téměř současně svalili na zem.

"Ty vole to je jako všecko? My chcete říct, že sem dal pětikilo za takovejhle tyjátr," zakřičel někdo z obecenstva.

Lidé v obecentsvu na tribuně začali nesměle tleskat. Oba "mrtví pistolníci" se zvedli ze země a zamávali publiku.

Z umně schovaných reproduktorů, zabudovaných v budovách westernového městečka se ozvalo: "A za chvíli vystoupí naši borci s bičem, mezitím se můžete občerstvit v saloonu pro návštěvníky a zakoupit nějaké suvenýry."