Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKritika kritiky od ne-kritika
Autor
LickLips
hmmm no toto je děs – pííšešjemnou poesii a to á nemám rád - je to taakové opěvování o ničem. Tato poesie je pro náladu – když jí mít budu, dám i tip ale když jí mít nebudu tak mě takovéto hlazení leze krkem- ženská poesie bych to nazval což na tebe sedí jsi žena- ale mám problém nevěřím demokracii a demokratizaci umění- ona ničí to co je hodnotné tm že se pokouší o rovnost - nevěřm že ženy pííší kvalitní poesii - nikdy jsem od žádné ženy kvalitní poesii nečet jen takovéto jemné zvásty - ale poesie nen o něze a citu - to by pak poesie byla naprosto unudující-. Nějaké filosofické otázky o smyslu života? de je místo něhy mnohem důležitější rozum a hloubka daná inteligibilnim uvažováním? mám pocit že ženy postrádají rozum na takové úrovni jako muž - možná proto z ženy nikdy nebude z žádné ženy kvalitní básník. Tvá poesie je tak sladká - je to jak jídlo někdy na sladé chut dostanem ale většinou se mu vyhýbáme - vdyt kdo by chtěl diabetes melitus, a takováto poesie je diabetus melitus, začíná nevině ale nakonec končí smrtí vkusu - a pak že sladké věci nezabijí - lépe a pak že sladká poesie pokud jí je mnoho nedokáže znudit. Máš něco jinadšího než takovéto písně- takovéto orfické opěvování - máš něco kde je i ten prometheovský princip - princip rozumu a ne jen te cit- hmmm? moc citu nudí - nejsem žena mám rozum vpořádku... netrpím hysterickou patologií - prometheus?
Rozbor díla:
Autor má zjevně velmi širokou slovní zásobu, což jej ale zcela neuspokojuje a vytváří překvapivé novotvary. Snaží se zachytit fonetickou podstatu některých slov opakovaným zdvojováním hlásek, jiné, z jeho pohledu patrně nepodstatné zcela vypouští.
Autor používá volnou formu vyjadřování ve snaze přiblížit se mluvené řeči, která by lépe vystihla jeho pocity. Obratně používá mluvnické otázky a to opakovaně, aby dodal svým neochvějným ideám naléhavosti a důležitosti. Bohužel velmi kontraproduktivně. V druhé polovině již text připomíná zmatené výkřiky a odpovědi nejsou již předjímatelné, což bylo patrně původním autorovým záměrem, ale naopak vyvolávají další otázky, které již nesouvisí s původní myšlenkou. Ke konci se již myšlenka vytrácí a s ní bohužel mizí i smysl jinak rafinovaných větných konstrukcí.
Přestože text patrně vznikl jako objektivní a dobře míněná kritika, vyznívá spíše jako zpověď autorova vkusu a jeho snaha vzepřít se, vzdorovat jakési imaginární zhoubné síle nebo dokonce spiknutí.
Autor neustále obrací pozornost ke své osobě (zájmeno JÁ i v nevyjádřené podobě dvojnásobně převyšuje TY, případně ONA) a přehnaně předsouvá své názory jako etické či společenské etalony.
Doufám tedy, že nás autor napříště poctí svou originální tvorbou na úrovni vlastního díla nikoli jen příspěvku zasutého kdesi v komentářích.