Zimní II.

Jednou zimou znělo ač nesčetněkrát se toto dělo :

v jednom bodě se setkají
táž kvanta vloček roztají

pod levou a pravou podrážkou křupe sníh
z dálek mlhavých
oparů mrazivých
tišeji, tišeji

melodii drtí kosi v zobácích.

Nátěry bílé - klamy optické
či šalby co barví se v odstín
nejsvětlejší černi.

Zdravím tě s pokorou
přijmu tě takovou
za blátivou i ledovou
jakkoli tuhá jsi
vím, že jaru děláš radosti 
tím, že blížíš se ke konci.

Prozatím ještě na vařič konvici
postavím
do vrstvy paralelní konfekce se zabalím
bdím.

Třpytky z odrazu pouliční lampy ve sněhu
třpytí se v zřítelnicích tvora.
A voda má tvar
VTĚLENA
někde visí jako z okapu cár
jinde má specificky kyprý háv
sametu a onde ji vydechneš jako páru dechu.