Výměna

Výměna

1 kapitola

„Margareto pohni sebou"! Nemohla jsem se dočkat na dnešní párty, ale moje nejlepší kámoška jako vždycky zdržovala. Byli jsme v butiku Black Angel a Marggi si nemohla za boha vybrat. Je to strašně nerozhodná osoba. Ne jak já. Já jsem si šaty vybrala během několika minut. Marggi na mě udělala ztrápený pohled a prosebně se na mě dívala, abych ji pomohla vybrat. Obrátila jsem oči v sloup a vzdychla.Zamířila jsem ke stojanu s šaty a chvíli se v nich přehrabávám. Asi nevypadám moc nadšeně protože jsem trochu nervózní , protože to vypadalo že to nestihnu. Musím se ještě jít domů převléct a nalíčit . Prostě aby to bylo perfektní. No konečně Marggi si vybrala mnou vybrané tmavě modré korzetové šaty. Vyklusaly jsme z butiku a rozloučili se. Každá jsme šli na jinou stranu města. Než jsem se vzpamatovala tak mi jako naschvál mi ujelo metro. Zavrčela jsem zlostí. Ale naštěstí jede za 10 minut další. Krátila jsem si chvíli kopání converskama do zmuchlaného papíru od čokoládové tyčinky. Přijelo metro tak jsem do něj rychle vletěla ,až jsem se srazila s několika lidmi, kteří se na mě zamračeně podívali. Protočila jsem bulvy a udělala velkou bublinu. Praskla až jsem nadskočila. Zachichotala jsem se sama pro sebe. Byla jsem šťastná ,protože uvidím mého idola Erika. Byla jsem do něho už několik měsíců zamilovaná. Zatím bohužel nešťastně , protože ani neví že existuju. Ale to se dnes změní. Konečně jsem dorazila domů. Bydlím v útulným bytě ve třetím patře s mamkou a malou sestrou Anny. Taťka odešel ,když jsem byla malá. Se sestrou si jsem velmi blízka , moc si spolu rozumíme. Ráda si s ní hraju. Vyšla jsem dřevěné schody a vklouzla jsem tiše do bytu. Doma bylo nezvykle ticho. Jako ticho před bouří. Nevšímala jsem si toho a vlezla jsem do svého pokoje, který sdílím se svou sestřičkou. S leknutím jsem sebou trhla. Na posteli seděla mamka a nevypadala moc přívětivě. Nadhodila jsem nevinný výraz. „Co se děje?“ zeptala jsem se. Kdežto náhle vybuchla. „Co si o sobě myslíš, že se couráš po obchodech a jen se flákaš?“ Nějak mi to nedávalo souvislost. Co zase má. Zamyslela jsem se a vzpomněla jsem si. „A sakra!“ „Jak to mluvíš mladá dámo!“ spustila znovu ten svůj řev, který se nedal vydržet. „ Měla by ses začít učit a to hned teď!“ „Máš domácí vězení a nesnaž se mi odmlouvat!“ To snad ne, musím to nějak vyžehlit aspoň pro dnešek pomyslela jsem si zoufale. „Ale mami!“, zakňučela jsem zoufale. „To mi nemůžeš udělat dneska je ta párty a já tam musím být!“ „Tak na to rychle zapomeň a dej mi svůj mobil“,odvětila naštvaně mamka. „Prosím ne!“ . Zhroutil se mi celý svět. Jen to ne , to snad nemůže být horší. „ Mami tak alespoň napíšu Marggi ,že nedojdu.“ „No dobře, ale jen jednu esemesku.“ „Ano maminko“ ,poslušně jsem souhlasila a vzala jsem rychle mobil do ruky než si to rozmyslí. Ale neměla jsem v úmyslů tam nejít, plánovala jsem jak se co nejlépe vyplížit ven. Napsala jsem Maggi ,že se sejdeme u baru Vincent ,kde se ještě napijeme pro štěstí. Odevzdaně jsem mobil dala mamě a šla jsem se „učit“. Přitom jsem domýšlela jak se dostat ven . Náhle mě napadlo ,že bych mohla jít po požárním schodišti .A je vyřešeno usmála jsem se spokojeně. Šla jsem se navečeřet s provokativně s učebnici v ruce. „Mohla bys to odložit?“ „ Nemůžu musím se přece učit“, odvětila jsem suše. Mamka začala ječet, že jsem nevychovaný spratek a tak dále. Tak to už bylo moc! Naštvaně jsem praštila do stolů a odešla. Sice nerada ,byla jsem hladová, ale nenechám se tu od ní urážet. Rychle jsem utekla a zamkla se v pokoji. „Elisabeth!“ , okamžitě se vrať ke stolů!“ „Ani mě nenapadne!“, zakřičela jsem naštvaně. Zlostí jsem se třásla. Nenávidím ji! Rychle jsem se oblékla do černého korzetů s flitry a tylovou sukní. Vzala jsem si k outfitu mé oblíbené conversky. Nalíčila jsem se a upravila vlasy. Spokojeně jsem se mrkla do zrcadla. Tenhle večer mi nezkazí ani blbá matka pomyslela jsem si . Vyklouzla jsem z okna na požární schodiště. Byl teplý červencový den. Přímo stvořeny na tu nejúžasnější párty roku. Scházela jsem opatrně ze schodů, trochu jsem se bála, protože se schody trochu třepaly a vrzaly. S úlevou jsem došlápla na chodník a vyrazila s úsměvem na tváří. Do baru Vincent jsme ani nestihli jít spěchali jsme na tu párty. Šli jsme později než jsme chtěli,ale jak vidím ani to nevadí. Je tu docela mrtvo. Došli jsme ke dveřím z dubového dřeva s mosazným klepadlem. Klepáme klepátkem a přitom se nervózně hiňháme. Otevřel nám usměvavý kluk, který byl značně přiopilý. Vpluly jsme dovnitř a rozhlíželi se po někom známým. Ale nikoho jsme nezahledli. Omluvila jsem se Marggi ,že dojdu pro pití. Něco na zahřátí. Razila jsem si cestu stále přibývajícími kluku a holek. Vrazila jsem do jednoho kluka a on se otočil. Zarazila jsem se a zůstala stát, nemohla jsem se ani pohnout. Polilo mě horko a krev. Začala jsem nemožně blekotat a omlouvat. Byl to totiž Erik. Všichni se na mě dívali a on se začal smát. Bylo mě tak trapně , rychle jsem utekla. Něco na mě volal a všichni kolem se hýkavě smáli. Ani nevím co říkal. Jsem ráda ,že jsem to ani neslyšela. Cítím se tak ponížena. Rychle jsem vyhledala Marggi , že chci okamžitě pryč! Ale ona se někam vytratila. „Sakra!“, ulevila jsem si. Raději jsem si stoupla někam do rohu ,aby si mě nikdo nevšiml.Bylo mi ještě trapně z předchozí událostí. Tupě se koukám do davů bavících se lidí. Bylo mi tak neskutečně smutno. Byla jsem sama bez nikoho. Letmo jsem zahledla Marggi jak tančí s nějakým hezkým klukem. Ani se tomu nedivím.Marggi je hezká. Má exotický vzhled pochází z Bulharska. Je chytrá, hezká a bohatá. A co já. Mám splhlé světle hnědé vlasy.Takové myší ocásky. Tuctový obličej , vychrtle tělo, které se nepodobá ničemu ženskému. Jsem tak nešťastná. Ani nechápu proč se se mnou baví. Někdo mi zaklepal na rameno. S trhnutím jsem se otočila. Stál tam neznámý kluk. „Nechtěla bys punč?“ zeptal se hlubokým hlasem. Omámeně jsem přikývla a vzala punč ,který jsem několika hlty vypila do dna.Byl příjemně chladivý. Nevšimla jsem si jak jsem vyprahlá. Se zájmem jsem si prohlížela jeho tvář, která mi připadala povědomá ,ale nemohla jsem si ji zařadit. „ Btw Jsem Aaron , Erikův brácha“,představil se mi . Tak proto mi byl tak povědomý pomyslela jsem si. „Jsem Elisabeth Moorová.“ Jemně se usmál. A tak jsme se začali bavit o všem. O muzice, filmech, lidi. Zjistila jsem že se muž dlouhou dobu líbím což mě samozřejmě potěšilo. I když bych to raději slyšela od Erika.Čas rychle ubíhal. Naklonil se ke mně a vzal mě za ruku a táhl mě na parket.Nechtěla jsem jít tančit, stále jsem vyhlížela Erika zda si mě konečně nevšimne.Něžně mě objal a přitáhl si mě k sobě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno . Nasála jsem jeho vůní po pomeranči a mátě. Cítila jsem jak se na nás každý divá i Erik.Usmála jsem se. Třeba žárlí a požádá mě o další tanec. A ostatní asi proto ,že jsem takový společenský vyvrhel , neoblíbena prostě ta divná. Ale teď mě to bylo jedno. Užívala jsem si ten tanec a koukala jedním očkem na Erika. Poté mě odvedl ke gauči a donesl mi další punč. Zahledla jsem hodiny ,až země ten nádherný pocit vyprchal. Bylo po třetí ráno. I Marggi se konečně objevila. Sedla si k nám se svým novým objevem. „Marggi půjdeme domů?“ „Už musím , nebo až zjistí máma ,že nejsem doma tak mě zabije.“ „Eli co blázníš?, teprve se to tu rozjíždí a promiň budu tady s Peterem .“Zrádkyně pomyslela jsem si. „Eli tvoje mamka neví ,že jsi tu?“ vložil se do toho Aaron. Podívala jsem se na jeho starostlivý obličej. „ No ne.“ Zamumlala jsem tiše. „Tak tě doprovodím“ nabídl se šlechetně Aaron. Souhlasila jsem a rozloučila jsem se s Marggi a jejím novým klukem. Vyrazily jsme do chladné noci. Šli jsme mlčky vedle sebe. Bylo to příjemné jen tak jít a nic neříkat. Po pár bloku jsme zastavili kousek od našeho bytu. Zírala jsem na chodník a nevěděla co se bude dít nebo jsem ani nechtěla vědět. Přerušila jsem ticho tím ,že jsem se začala loučit. Ale on neodpověděl na můj pozdrav.A tak divně se na mě díval ,až to bylo děsivé. Kdežto náhle mě popadl za ruku a trhnutím mě k sobě přitáhl. Přitiskl své jemné rty na mé. Překvapením jen vydechnu. Nevím co mám dělat. Opětovala jsem jeho polibek s trochou nevolí, stále jsem byla zamilovaná do jeho bratra Erika. Sice se mě líbil ,ale nebyl to přece jen Erik. Poznal že jsem jakási křečovitá a odtáhl se. Zamračil se.Řekl jen chladně „Dobrou.“ A odkráčel uraženě rychlým krokem pryč. Jen jsem se za ním zmateně dívala. Nevěděla jsem zda jsem udělala dobře. Při přecházení silnice na druhou stranu jsem se nad tím tak zamyslela, že jsem neslyšela skřípající brzy rychle přijíždijícího auta. Otočila jsem se zvukem. Oslnil mě jen ostrý kužel světla.Jen jsem tak tupě hleděla nemohla jsem se pohnout.Nohy jsem měla jako z olova.Tak jsem jen napřáhla ruce a silně přitiskla vička a čekala. Slyšela jsem hlasitý náraz a sypanicí se sklo na silnicí. Tělem mi projížděla ostrá bolest.Vytřeštěně jsem se podívala na ruce potříštěné karmínově-červenou krví. Bolestně jsem ztěžka vydechla a skácela jsem se k zemí. Pode mnou se tvořila kaluž krve. Kaluž mé krve! Cítila jsem jak ze mě prchal život. Náhle jsem ucítila teplo ,někdo mě pohladil po tváří. Vzhlédla jsem a uviděla se podivně se křivicí tvář. Začalo pršet uvědomila jsem si. Otočila jsem se a viděla auto ,které do mě vrazilo. Řidič se snažil volat o pomoc a vypadal vyděšeně.Nepršelo. Nebyl to déšť ,ale slzy ,které se mu kouleli po bolestně stažené tváří. Rozeznala jsem ,že to byl Aaron. Usmála jsem se a dívala jsem se jak na mě něco křičí. Křičí moje jméno. Proč na mě křičí ? Vždyť jsem blízko něho. Slyšela jsem houkačky sanitek a výkřiky zděšených lidí. A nejvíce mě děsil Aaronuv křik. Najednou vše zesláblo ,vše se rozostřilo. Ze všech byli jen bezvýznamné šmouhy. Bylo to jako v mlze. Poté nastalo jen ticho a klid.Má poslední myšlenka patřila Aaronovi.