JAK JIŘÍK UPSAL ĎÁBLOVI DUŠI

VYPRAVĚČ: V jedné vesnici žil kluk, který se jmenoval Jirka. Byl to patnáctiletý chlapec, který byl chudý a jeho rodiče taky. Mrzelo ho, že jeho rodiče jsou chudí a tak chtěl tomu nějak pomoci a tak přemýšlel, jak to udělat, aby on a jeho rodiče zbohatli. Zkoušel všechno, pracovat v kuchyni, na zámku pomáhat mýt nádobí dokonce i vařit, ale tu almužnu, co tam dostával, za ní si tak mohl koupit tabulku čokolády. A tak si zoufal. Jednou se rozhodl, že svůj život ukončí, že aspoň rodiče budou mít o jeden krk méně a tak se rozhodl, že se půjde utopit. Ale když už chtěl skočit do rybníka, vynořil se vodník Vrbička a nadával jako hrom.

 

Vodník Vrbička: „Sakulajda puškvorec, já se zblázním. Mladej kluk a chce mi skočit do rybníka, život tě netěší nebo co?“

 

Jirka: „Jak by těšil, když máme v chalupě bídu, rodiče nemají práci, protože vrchnost je nechce zaměstnat, že s chudobou nechtějí mít nic společného.“

 

Vodník Vrbička: „No a kvůli tomu se chceš utopit, že jste chudí?“

 

Jirka: Ano, protože aby už nemuseli živit další krk, přivydělávají si na trhu prodejem hrnků, ale za tu almužnu, sotva mě uživí a tak jim chci pomoct od toho trápení, víš vodníku?“

 

Vodník Vrbička: „Jsi blázen, proč chceš svůj život takhle ukončit, ty jsi asi neuvědomuješ, jak by se tvoji rodiče trápili, kdyby tě neměli, víš co by to pro ně bylo? Umřeli by žalem, že přišli o syna a já stejně už jsem v důchodu, dušičky už nelovím, chci mít na stará kolena klid a pokoj. Žiji si ve svém podvodním bytě a najednou mi chceš ty skočit do rybníka. To bych se na to podíval. Žádný takový, půjdeš hezky domů a na všechno zapomeneš.“

 

Jirka: „Ale já musím sehnat peníze, chápete, abychom nebyli chudí, rozumíte, nedělám to pro sebe, ale pro své rodiče, chápete?“

 

Vypravěč: Jiřík se rozplakal, vodníkovi bylo líto Jiříka, že pláče a tak mu chtěl pomoci. I když nevěděl jak. A tak chvilku přemýšlel, až ho napadla myšlenka.

 

Čert Ancius: „Co mě voláš? To už jsi hotový? Co se ti to kluku stalo? Kde je Baba Jaga?“

 

Jirka: „Je na čarodějnickém sletu, Anciusi. Chce ti vyprášit kožich se svýma sousedkama.“

 

Čert Ancius: „Cože, ta stará rachejtle, to bych se na to podíval. Hele, mám nápad, vezmu z pekla tu garmošku, co ti o ní určitě říkala, ta baba jedovatá, no a trošku ji začaruji. Kdo na ní začne hrát, toho ta garmoška utancuje k smrti. To se bude divit, rachejtle jedna. Hned jsem zpátky.“

 

Vypravěč: A zmizel. Za chvilku se zase objevil tentokrát s garmoškou.

 

Čert Ancius: „Tak tady to je. Ta je, co? No tak tady ji máš a zbav se té hnusné baby. Já už musím zase jít do pekla, to víš, tam je aspoň pořádně teplo.“

 

Jirka: „Počkej, Anciusi, a jak to mám udělat, aby začala tancovat?“

 

Čert Ancius: „Zeptej se jí, jestli by nechtěla zahrát na garmošku a když jo, tak pořádně spusť, ať si ta baba zatrsá. No, já už musím jít, peklo volá, sbohem.“

 

Vypravěč: Jirka chtěl ještě něco říci, ale už to nestihl, protože čert se vypařil jako pára nad hrncem. Za hodinu přišla baba Jaga celá udýchaná, musela si sednout, aby ještě z toho lítání nedostala infarkt a tak se Jiřík pomalu a opatrně zeptal.

 

Jirka: „Babičko Jago, nechtěla byste, abych vám zahrál na garmošku?“

 

Baba Jaga: „Ty to umíš, kluku?“

 

Jirka: „Ano, umím.“

 

Baba Jaga: „No když chceš, tak tu máš garmošku a pěkně do rytmu.“

 

Vypravěč: A Jiřík spustil. A to jste tedy měli vidět, jak se baba Jaga kroutila, funěla a vzdychala, hekala, skákala, nohama padala na zem a zase tancovala. Teda to vám byla jízda, baba Jaga sípala a hekala.

 

Baba Jaga: „Dost, už dost, nech toho, sakra, já už nemůžu, ty mě utancuješ k smrti, už toho nech, člověče.“

 

Jirka: „Dobře, nechám, ale dáte mi Chramostejla, když nedáte, budu hrát dál. Tak co?“

 

Vodník Vrbička: Neplač Jiříku, já ti pomůžu. Vidíš za rybníkem ten starej mlýn? O půlnoci v tom mlýně hrajou čerti mariáš a ty se vydej do toho mlýna a řekni jim, co a jak. Jenže víš určitě, že s čerty nejsou žerty, jsou to falešné podšívky, budou určitě za to, že ti pomůžou něco chtít.“

 

Jirka: „Ať si řeknou o cokoli, stejně jsem chudý, takže je mi to jedno.“

 

Vodník Vrbička: „Když myslíš, je to na tobě Jiříku, hlavně buď opatrný, jak už jsem říkal, s čerty nejsou žerty. Hodně štěstí Jiříku.“

 

Vypravěč: Řekl vodník a ponořil se do hlubin.

 

Jirka: „Děkuji ti, Vrbičko, děkuji.“

 

Vypravěč: Poděkoval Jiřík a vydal se domů. Bylo deset hodin, rodiče se ho ptali, kde se tak dlouho zdržel a Jirka jim odpověděl, že se byl projít na čerstvém vzduchu před spaním, aby se mu dobře spalo.

 

Máma: „Tak pojď jíst, udělala jsem chlebovou polévku, tak ať se pořádně najíš.“

 

Vypravěč: Maminka se rozplakala.

Jirka: „Maminko, proč brečíš?“

Maminka: „Ale Jiříčku, trápí mě ta naše bída. Nemáme už skoro co do pusy, tak jsme na tom špatně. Ach jo, dlužím, kam se podívám.“

Jiřík: „Nebojte maminko, bude líp, to mi věřte.“

Maminka: „Jiříku, nebude.“

Jirka: „Ale bude, to mi věřte. Děkuji za polévku, půjdu si lehnout. Dobrou noc.“

Maminka: „Dobrou, synáčku, dobrou.“

Vypravěč: Když si šel Jirka lehnout, tak počkal, až rodiče zhasnou svíci a pak se potichu vykradl z pokoje. Otevřel tiše dveře, vzal si kabát, aby mu nebyla zima a pádil ke mlýnu. Na kostele právě hodiny odbíjely půlnoc, když dorazil Jiřík ke starému mlýnu. Uviděl, jak se ve mlýně svítí a slyšel podivné hlasy. Dal si odvahu a vstoupil. Ve světnici bylo šest čertů, jeden, co měl mysliveckou kamizolu, hrál s jiným čertem pekelný mariáš. Jiřík si dodal odvahy, posadil se k němu a zeptal se ho.

Jirka: „Dobrý večer vinčuji.“

Čert Ancius: „Co tu chceš, červe?“

Jirka: „Odpusťte, že vás takhle ruším, ale potřeboval bych vaší pomoc.“

Čert Ancius: „U samotnýho Lucifera, pomoc, chacha a jakou bys chtěl ode mne pomoc, ty červe?“

Vypravěč: Čert na něj koukal ohnivýma očima. V Jiříkovi hrklo, jaký měl strach z toho čerta. Z huby mu táhlo a šel cítit sírou. Čert Ancius se zamyslel a pak pravil.

Ancius: „Dobrá, pomohu ti, když jsi tak vystrašený. Jenom se neboj, já tě nesním, chacha. No ale s čím chceš pomoct?“

Jirka: „Moji rodiče jsou chudí a já jim chci pomoct od nouze, aby se měli dobře, pochopte mě přece chci jim pomoct?“

Vypravěč: Čert se zamyslel, odkašlal si a řekl.

Čert Ancius: „Tak tvoji rodiče jsou chudí, no dobrá. Jak už jsem říkal, pomohu ti, ale nebude to zadarmo, checheche. No dáš mi tím slib, že když já ti dám bezedný měšec, tak ty mi dáš svoji duši, cheche.“

Vypravěč: Všichni čerti se zasmáli. Jiříkovi šel mráz po zádech z toho smíchu, točila se mu hlava, ale nakonec se rozhodl, že to udělá.

Jirka: „Dobrá, souhlasím.“

Čert Ancius: „Checheche, jsi chytrý chlapec, začínáš se mi líbit. Takže platí, dej mi na to ruku, ať potvrdíme.“

Jirka: „Platí.“

Vypravěč: A tak si plácli, jenže čert ještě neskončil.

Čert Ancius: „Ale že se mi líbíš, možná ti dám zpátky tvoji duši. Ale musíš splnit tři úkoly. Za 5 let si pro tebe přijdu a ty mi řekneš, jak ses rozhodl. A tady máš bezedný měšec, ale teď upaluj domů, ať tě rodiče nehledají. Nezapomeň, za pět let ,chachachacha.“

Jirka: „Nezapomenu.“

Vypravěč: Řekl Jiřík a vydal se na cestu k domovu. Všechno bylo dokonalé, rodiče pořád spali a tak si ráno nevšimli, že jim jejich syn večer utekl do mlýna poprosit čerty o bezedný měšec. A když ráno uviděli kouzelný měšec stát na stole, který tam dal večer Jiřík, rozplakali se a nevěděli, co mají říct . Jiřík jim však neřekl, od koho je ten bezedný měšec a kdo ho tam dal. A tak si žili jako na zámku, jeho rodiče zaplatili všechny dluhy co měly, koupili si novou chalupu a k tomu zahrádku. Takže si žili dobře, peněz měli dostatek a jídla taky, prostě všechno, díky Jiříkovi, který je zachránil od nouze. Uplynuly 4 roky a Jirka pořád myslel na to, že za rok půjde do pekla. Byl zoufalý a bylo mu do pláče. Jednou, když šel zase kolem rybníka, kde bydlel vodník Vrbička, který mu poradil, aby šel do mlýna za čerty poprosit o pomoc, uviděl vodníka Vrbičku, jak kouří na vrbě fajfčičku a tak hned šel k němu. Když ho vodník uviděl, zaradoval se, že se zase vidí.

Vodník Vrbička: „A hele, Jiřík, tak jakpak jsi pochodil ve mlejně?“

Vypravěč: Jiřík mu všechno pověděl, co se všechno seběhlo ve mlýně, a že mu čert dal bezedný měšec, a že se mu upsal duší do pekla.

 

Vodník Vrbička: „Měl jsem pravdu, že za to budou něco chtít. To víš, s čertama nejsou žádné špásy, jsou zlí a mazaní.“

 

Jirka: „Ale za rok si už pro mě přijde. To totiž uběhnou čtyři léta co jsem mu dal svoji duši, no a on mi řekl, že když splním tři úkoly, které mi dá, tak že mě nechá být a duši mi vrátí.“

 

Vodník Vrbička: „Sakulajda puškvorec, tak to jsem teda zvědavý, co ti dá za úkoly.“ No hlavně se nesmíš bát a musíš to zvládnout, když budu moct, pomohu ti, od čeho jsem vodník Vrbička, ne? A ten lidem vždycky pomohl.“

 

Jirka: „Vy byste mi pomohl s těmi úkoly, strejčku?“

 

Vypravěč: A Jiřík objal vodníka, i když byl potom trochu mokrý, protože vodníkovi z šosů kapaly kapky vody.

 

Vodník Vrbička: „To se ví, že ti pomohu chlapče, protože jsi hodný kluk a myslel jsi v největší nouzi na tátu a mámu, protože máš dobré srdce chlapče.“

 

Vypravěč: Řekl vodník Vrbička, usmál se na Jiříka a zmizel v hlubinách rybníka. Uběhlo pět let a čert tu byl jako na obrtlíku, jak slíbil, tak splnil.

 

Čert Ancius: „Tak co Jiříku, jak ses rozmyslel? Přijímáš moji nabídku, kterou jsem ti řekl před pěti roky, nebo ne?“

 

Jirka: „Čerte Anciusi, přijímám.“

 

Čert Ancius: „Dobře tedy, takže první úkol zní takto: Baba Jaga, která bydlí na kuří nožce, má černého kohouta, který se jmenuje Chramostejl. Vyžádáš si ho od ní, že tě pro něho posílá čert Ancius. Toto je první úkol. Když ho splníš, přejdeme ke druhému, když ne, potáhneš rovnou se mnou do pekla, rozumíš?“

 

Jirka: „Rozumím, můžeme vyrazit.“

 

Čert Ancius: „Dobrá, tak vyrazíme. Přenesu tě tam šupito presto. Chyť se mě a drž se.“

 

Vypravěč: Čert s ním letěl jako o závod, jako uragán, když přistály přímo u chaloupky na kuří nožce, čert mu ještě řekl.

 

Čert Ancius: „Tak nezapomeň na toho ptáka, je to pro peklo velice vzácný exemplář.“

 

Jirka: „A proč?“

 

Čert Ancius: „O to se nestarej, ty se starej o svůj úkol a až budeš hotový, třikrát zapískej a já přiletím. Tak hodně štěstí, chachachacha.“

 

Vypravěč: Rozesmál se čert a vypařil se jako pára nad hrncem. Jiřík šel pomalu ke kuří nožce. Měl strach, jak ho baba Jaga uvítá, ale nakonec si dodal odvahy a zaklepal na velké dubové dveře.

 

Baba Jaga: „Koho to sem čerti nesou? Á mladý panáček, jen pojď dál, co pak bys potřeboval?“

 

Jirka: „Dobrý den, babo Jago, posílá mě čert Ancius pro vašeho ptáka Chramostejla.“

 

Baba Jaga: „I ence pence, kdo že tě posílá? Čert Ancius? Ten čertovskej kozel? Jak se opovažuje chtít po mně mého ptáka Chramostejla? Jak si může vůbec dovolit poslat za sebe někoho jiného, kruci, pence, kakra, hence. Mu nestačilo, když mě oloupil o mojí garmošku, se kterou hrají čerti v kapele, ono mu to nestačilo, on chce po mně ještě toho mého Chramostejlka. Ale já mu ho jen tak nedám. Tebe tady zavřu na petlici, abys nemohl ven a já se na to podívám, hergot, paramente. Už toho mám dost, pořád ten zpropadenej Ancius, ale teď se přepočítal. Nic mu nedám, to bych musela být tele, takovému kozlovi něco dávat, no jo, ale co když přijde pro toho kluka? Hergot, babo, přemejšlej.“

 

Vypravěč: Baba Jaga přemýšlela a přemýšlela, ale na nic nepřišla. A tak se zeptala Jiříka.

 

Baba Jaga: „Hej, ty tam, kdy se pro tebe vrátí ten Ancius?“

 

Jirka: „Vrátí se pro mne, až třikrát zapískám. Jinak nepřijde, teda myslím.“

 

Baba Jaga: „Jen ať přijde, já už mu dám co proto. Pozvu si svoje sousedky čarodějnice, ať tomu kozlovi čertovskému vypráší kožich, chechechecheche.“

 

Jirka: „Ale já za nic nemůžu, tak nevím, proč mě tady držíte.“

 

Baba Jaga: „Buď zticha kluku, jdu teď na sněm čarodějnický a ty tu buď hodný, nebo skončíš jako ten lotr Ancius.“

 

Vypravěč: Co měl chudák Jiřík dělat. Poslechnout musel, nic jiného mu nezbývalo. A tak se rozhodl, že zapíská třikrát, aby si čert myslel, že už je s tím hotový, a když to udělal, stál u něho čert Ancius.

 

Čert Ancius: „Co mě voláš? To už jsi hotový? Co se ti to kluku stalo? Kde je Baba Jaga?“

 

Jirka: „Je na čarodějnickém sletu, Anciusi. Chce ti vyprášit kožich se svýma sousedkama.“

 

Čert Ancius: „Cože, ta stará rachejtle, to bych se na to podíval. Hele, mám nápad, vezmu z pekla tu garmošku, co ti o ní určitě říkala, ta baba jedovatá, no a trošku ji začaruji. Kdo na ní začne hrát, toho ta garmoška utancuje k smrti. To se bude divit, rachejtle jedna. Hned jsem zpátky.“

 

Vypravěč: A zmizel. Za chvilku se zase objevil tentokrát s garmoškou.

 

Čert Ancius: „Tak tady to je. Ta je, co? No tak tady ji máš a zbav se té hnusné baby. Já už musím zase jít do pekla, to víš, tam je aspoň pořádně teplo.“

 

Jirka: „Počkej, Anciusi, a jak to mám udělat, aby začala tancovat?“

 

Čert Ancius: „Zeptej se jí, jestli by nechtěla zahrát na garmošku a když jo, tak pořádně spusť, ať si ta baba zatrsá. No, já už musím jít, peklo volá, sbohem.“

 

Vypravěč: Jirka chtěl ještě něco říci, ale už to nestihl, protože čert se vypařil jako pára nad hrncem. Za hodinu přišla baba Jaga celá udýchaná, musela si sednout, aby ještě z toho lítání nedostala infarkt a tak se Jiřík pomalu a opatrně zeptal.

 

Jirka: „Babičko Jago, nechtěla byste, abych vám zahrál na garmošku?“

 

Baba Jaga: „Ty to umíš, kluku?“

 

Jirka: „Ano, umím.“

 

Baba Jaga: „No když chceš, tak tu máš garmošku a pěkně do rytmu.“

 

Vypravěč: A Jiřík spustil. A to jste tedy měli vidět, jak se baba Jaga kroutila, funěla a vzdychala, hekala, skákala, nohama padala na zem a zase tancovala. Teda to vám byla jízda, baba Jaga sípala a hekala.

 

Baba Jaga: „Dost, už dost, nech toho, sakra, já už nemůžu, ty mě utancuješ k smrti, už toho nech, člověče.“

 

Jirka: „Dobře, nechám, ale dáte mi Chramostejla, když nedáte, budu hrát dál. Tak co?“

 

Baba Jaga: „Hergot, dobře tedy, tady ho máš, jenom už prosím přestaň hrát.“

 

Vypravěč: A Jiřík přestal hrát, vzal si od baby Jagy Chramostejla a utíkal jak mohl, ještě za ním baba Jaga křičela.

 

Baba Jaga: „Už se tu neukazuj. Jestli se tu ukážete ještě ty a ten čerchmant Ancius, budete litovat, že jste se vůbec narodili.“

 

Vypravěč: Zabouchla za sebou dveře tak silně, že jí spadla celá chalupa i s kuří nohou. Dlouho baba Jaga sakramentovala, ale to už ji Jiřík neslyšel. Byl co nejdál od té chalupy, konečně byl od té baby pryč, oddechl si a zapískal třikrát, aby čert přišel.

 

Čert Ancius: „Tak co, máš Chramostejla?“

 

Jirka: „Mám a babku jsem pořádně roztancoval. A když jsem utíkal pryč od ní i s garmoškou, tak jí spadla chalupa. Tak tady máš garmošku.“

 

Čert Ancius: „Patří jí to, babizně jedné. Tak první úkol jsi splnil fenomenálně, no a teď přejdeme na druhý úkol. Půjdeš se mnou do pekla, neboj se, zatím tam budeš vařit. To je tvůj druhý úkol. 3 dny tam budeš vařit a jestli nevíš, tak čerti si potrpí na hodně ostrá jídla. Nejradši mají bábovku s chili papričkami, to je v pekle hotová lahůdka, no tak nezdržuj, musím tě představit Luciferovi.“

 

Jirka: „Luciferovi? Ty mě chceš představit Luciferovi? A proč?“

 

Čert Ancius: „Aby věděl, jakého má vrchního kuchaře. Ano, slyšel jsi dobře, vrchního kuchaře. Ale čas běží, tak se mě chyť, ať jsme v pekle co nejdříve, cheche.“

 

Vypravěč: Zasmál se čert, no a když doletěli do pekla, před pekelnou bránou stál klíčník, aby je pustil dovnitř. S úšklebkem se podíval na Jiříka a ptal se.

 

Klíčník pekla: „Nová duše Anciusi?“

 

Čert Ancius: „Zatím ne, jenom nový kuchař.“

 

Klíčník pekla: „Tak to jo, tak to prosím račte dál.“

 

Čert Ancius: „Díky.“

 

Vypravěč: Vstoupili do pekla, všude páchla síra, teplo, no jako v pekle, u kotle čerti, kteří vařili z hříšníků polévku. Když to Jiřík viděl, udělalo se mu z toho špatně.

 

Čert Ancius: „Máš strach co? Ale nemusíš, když všechny úkoly splníš, budeš volný. Když ne, čeká tě totéž, co hříšníky. Tak a teď se ohlásíme u Lucifera, určitě už čeká, no tak pojď.“

 

Vypravěč: A tak šli. Jiřík se třásl jako osika, to víte, kdo stane tváří v tvář Luciferovi, tak to není sranda. Když je pekelný správce ohlásil, stál Jiřík u trůnu Lucifera.

 

Čert Ancius: „Tak tady vám ho vedu, pane.“

 

Vypravěč: Lucifer seděl na pekelném trůně a tvářil se hrozně přísně, no šel z něho strach.

 

Lucifer: „Tak to jsi ty, ten Jiřík, no a u nás budeš pracovat jako vrchní kuchař. Doufám, že s tebou budu spokojený a že mi budeš dobře i mým čertům. Potrpím si na hodně ostrá jídla, nejradši mám bábovku pekelnou s chili papričkami, nebo ohnivá játra, ďábelský guláš a spoustu jiných ostrých jídel. Co bych to byl za čerta, kdybych neměl rád ostrá jídla. No tak doufám, že svou službu budeš konat u mě dobře, tak ti přeji, ať se ti pekelně daří, chachachachachachacha.“

 

Vypravěč: Zasmál se Lucifer a propustil ho. Jiřík v kuchyni pracoval, jak mohl. Občas něco připálil, ale to nevadí, protože čerti jedli i připálená jídla. Vařil, smejčil, utíral prach v kuchyni, no dělal všechno, co se na kuchaře patří. Vařil rychle a za chvilku byl ve vaření jednička. Všichni čerti si ho oblíbili. Byl to šikovný kluk, takže neměl žádný problém. Když končil třetí den jeho služby, dal si ho opět Lucifer zavolat a Jiřík se ho už nebál. Proč by měl, když všechno dělal dobře.

 

Lucifer: „Jiříku, tvoje služba v kuchyni pekelné končí. Byl jsi velmi šikovný. Vařil jsi dobře a staral ses o nás jako v bavlnce. Takového skvělého kuchaře jsme tu dlouho už neměli. Pochutnal jsem si na tvých pekelných pochoutkách delikátně, takže propouštím tě a přeji ti štěstí u posledního úkolu, ať neskončíš v kotli mezi hříšníky. Myslím si, že si to nezasloužíš, tak hodně štěstí, člověče.“

 

Vypravěč: To řekl Lucifer a propustil ho.

 

Čert Ancius: „Tak a je tu poslední úkol. A ten je nejtěžší ze všech, musíš čerty naučit zpívat, ale pustím tě nahoru, abys nějak poradil. Ale zítra budeš opět ve mlýně, kde jsme se setkali a tam budeš čerty učit zpívat. Máš na to dva dny, abys je naučil zpívat. Když to nezvládneš, víš co tě čeká.“

 

 

irka: „Vím, kotel.“

Čert Ancius: „Tak vidíš. Čiň se, ať tam neskončíš.“

Vypravěč: A propustil ho z pekla. Jiřík šel pro radu k vodníkovi. Všechno mu vypověděl, co se od té doby stalo, co se neviděli, jak splnil už dva úkoly a teď ho čeká poslední a to ten nejtěžší, že má naučit čerty zpívat.

Vodník Vrbička: „Sakulajda puškvorec, tak to je teda těžký úkol, ale jak jsem ti před tím slíbil, pomohu ti. Dám ti svoje kouzelné housle. Když na ně začneš hrát, sladí se i čerti dohromady a začnou zpívat jako andělské kůry. Dej na mě, tady je máš. Ptali se po tobě tvoji rodiče. Já je totiž znám, víš ale nechtěl jsem ti to říct. Ví všechno a jsou na tebe pyšní, že tak bojuješ. Tak a teď jdi a nauč čerty zpívat. Já se přijdu podívat s tvými rodiči. Tak hodně štěstí, chlapče.“

Jirka: „Děkuji, strejčku Vrbičko.“

Vypravěč: Jiřík poděkoval a šel cestou ke mlýnu, kde čekal na druhý den na půlnoc, kdy přišli čerti, aby je naučil zpívat. Ze začátku to šlo hodně těžce, čerti pořád zpívali jako hrkací stroj, ale když pak Jiřík spustil na housle, začali zpívat jako andělé. Takovou krásnou hudbu a zpěv už dlouho Jiřík neslyšel. Málem plakal dojetím, byl totiž rád, že zvítězil nad čertem a že už nemusí do pekla. Na ten zpěv se šli podívat všichni lidé z vesnice. Divili se prvně, kdo to tak krásně zpívá, ale když viděli, že to jsou čerti, nemohli uvěřit svým očím.

No a to je skoro konec naší pohádky. Když Jiřík dohrál na housle, všichni mu zatleskali i jeho rodiče i vodník Vrbička, který pak řekl.

Vodník Vrbička: „Sakulajda puškvorec, tys to dokázal, chlapče můj zlatý, pojď sem, ať tě mohu obejmout. Já věděl, že to dokážeš. Máš statečné srdce a toho si na tebe cením. Když budeš chtít, přijď někdy posedět k rybníku, rád tě zase uvidím.“

Vypravěč: „Vodník odešel a najednou se před ním objevil Ancius.

Čert Ancius: „Bravo chlapče, dokázal jsi to. Pytlík je pořád tvůj, hlavně ho neztrať a když budeš mít někdy čas, zastav se ve mlýně na pekelnej mariáš. Měj se dobře.“

Vypravěč: „Zmizel a když uviděl Jiřík svoje rodiče, zavýskl si a objal je. No a to je konec pohádky o odvaze a statečnosti. Jiřík pak žil ještě dlouho se svou ženou a dětmi a každý pátek chodil do mlýna na pekelný mariáš a na pekelné pivo.

Takové pekelné pivo, to je lahoda. A co vodník Vrbička? Jiřík k němu chodil každou sobotu na debatu, bafali spolu z fajfčičky a povídali si a bylo jim dobře. Když jsem navštívil tento rybník, žádného vodníka už jsem tam neviděl. Nu což, aspoň jsem vám mohl vyprávět tuto pohádku.

 

KONEC

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---