První úvaha

  Motivační fikce

Toto je ale krásné slovo s ještě lepším obsahem.

Ani nevím, jestli jsem již náhodou na toto téma něco nenapsal.

Ale dnes jsem prostě dostal velkou chuť, napsat něco právě o tomto.

A jestliže má člověk chuť a puzení k něčemu, tak se do toho má pustit. To je mimochodem také součástí Zákona přitažlivosti.

Takže.Motivaci potřebujeme všichni. Ať už je to pro to, abychom ráno vůbec vstali z postele, nebo pro jakoukoli jinou činnost v našem životě.

Umíte si představit, jak by vypadaly naše životy, bez motivace? Jak bychom byli vůbec schopni existovat v tomto světě, kdyby neexistovalo něco, co nás každý den žene dál?

Neustále jsme něčím motivováni. Ať už je to třeba právě v onom zmíněném případě ranního vstávání, nebo kdykoli jindy.

Musím si přece říct, že ráno musím vstát, protože musím jít do práce, abych vydělal nějaké peníze a uživil tak rodinu.

Dále si říkáme třeba, že po práci musíme jít tam a tam, protože tam musíme zařídit to a to, bez čehož bychom neměli tamto a toto.

Také si třeba můžeme říkat, že večer přece musíme jít do hospody „Na růžku“, protože tam bude sedět Karel, který nám minulý týden slíbil, že nám sežene to, nebo ono. Další ráno si pak říkáme,že si musíme někde obstarat kyselé okurky, nebo prášek na hlavu, protože jsme to včera s tím Karlem trochu přehnali.

Tak přesně toto všechno a ještě mnohem víc věcí a myšlenek v našem životě, je motivace.

My vlastně neustále motivujeme sami sebe k tomu, abychom vůbec byli schopni se účastnit té honičky, toho koloběhu, zvaného Život.

A teď si zkuste představit, jak by to mohlo v našich životech vypadat ve chvíli, kdybychom onu motivaci začali využívat pro pohodový a klidný život.

„Právě jsem se namotivoval k tomu, že až ráno vstanu, tedy až se vzbudím, dám si v klídku nějakou dobrou snídani, potom si zajdu zaplavat do mého bazénu, pak, až si patřičně odpočinu, po těch několika uplavaných bazénech, se začnu zajímat o to, co si vlastně dnes dám k obědu. Ve zbylé chvilce,která ještě zůstává do onoho oběda se podívám na došlou poštu a zaeviduji těch několik šeků, které mi dnes přišly. Je to dobré. Zase jsme o něco majetnější.Následně si tedy dám nějaký ten výborný oběd a odeberu se k odpolední siestě. Po této siestě v odpoledních hodinách se budu nějakou dobu v klidu věnovat té činnosti, která mě nesmírně baví a přitom uživí celou moji rodinu.

No a je tu večer,kdy se mohu věnovat nějaké dobré zábavě, klidně třeba i s trochou toho dobrého jídla a pití.Vždyť přece ráno mohu vstávat, kdy se mi zachce a celý den, pak mohu dělat, co se mi zachce.

Tak právě tato pasáž, vůbec nebyla napsána pro to, aby někoho rozčílila.A teď by asi mělo zaznít něco, jako budík.

Vstávat.A rychle se zase namotivujte k onomu normálnímu životu.K onomu koloběhu.

Jenže, po takové krásné, shora popsané motivaci, se člověku dost špatně , nebo alespoň o něco hůře motivuje k dalšímu životu v koloběhu, který nám až tak moc nevyhovuje.Že ano?

No a právě proto, se snažím touto svojí prací a svými myšlenkami, motivovat  sebe, ale i jiné lidi k tomu, abychom se dokázali pozitivně motivovat a tak došli třeba až k prožívání takových dnů, jaký jsem zde popsal v mojí motivační fikci.

Věřte tomu, že po malých krůčcích pozitivní motivace, můžete dojít k těm nejlepším výsledkům, jaké si dnes možná ani nedovedete představit.

A na závěr této části si dovolím jeden citát z filmu „Matrix“.Zde totiž Morfeus povídá Neovi:“je rozdíl mezi tím, znát cestu a jít poní“.

Tak toto je myšlenka, která mě dnes zaujala a díky které jsem napsal tuto část.