Rybář

Je hladina jak ústa dívčina

a prvním polibkem to všechno začíná

kdo líbal jednou chtěl by ještě více

a proto v hladině se dívá do měsíce

když nedokáže dospat jitra

den je noc a noc je zítra

voda mluví tiše do ticha

a jenom k vodě rybář pospíchá

rybářem je vodě věrný syn

co pluje loďkou z hlubin do mělčin

a vesla topí se a trpí mokrou tmou

však s úlevou a záběrem se světla nadechnou

u řeky voní máta voní rozmarýn

rybář spí v květech sedá u malin

 řeka protéká a v proudu teče klid            

a rybář s prutem čeká chce jej ulovit

tak ponechává řece co sám neumí

stesk smutek žal a odnést svědomí