Personal secrets of Temen-ni-gru

„Proč to nefunguje?!“ Vergilův frustrovaný výkřik se nesl rituální síní Temen-ni-gru v doprovodu vzteklého podupávání kolem kaluže své obětované krve.

„Chybí zde něco?“ Rozhlédl se po tesaných symbolech na podlaze. „ Musí snad být prolito více krve?“

„Vypadá to, že máš špatnou náladu.“

Vergil se otočil po hlase, v němž jako vždy, slyšel špatně časovaný vtip. „ Dante...“

Dante, Vergilovo dvojče, se ležérně nesl místností s nekrývaným pobavením z bratrova neúspěchu. Možná zrovna ten provokativně hloupý úsměv donutil Vergila povytáhnout ostří meče Yamato. Mlčky vyčkával... Jako kočka pozoruje myš. ´Myška´ však očividnou hrozbu zcela ignorovala.

„Takže matčin amulet je klíč k otevření dveří do světa démonů...“ Zrekapituloval si Dante své dosavadní zjištění a následným výsměchem do prázdna : „Dobrý plán, taťko.“

„Vlastně je to naopak...“ Prolomil Vergil své mlčení, „Původně to byl klíč ke světu démonů, ale byl lidem věnován jako dar.“

„Tak či onak, mně na tom nezáleží.“ Dante podrthl svůj nezájem ukázáním zad, „Mnohem důležitější je, že jsem došel až sem.“Pohlédl zpět na Vergila a tasil jeho směrem svůj meč Rebelion.

„Jsem si jistý, že máš ještě čas na jednu hru, že?“

Vergil zareagoval dalším popotáhnutím Yamata, ale v dalším okamžiku čepel zasunul. Sklopil tvář a zlehka se pousmál.

„Proč ne? Konec konců sdílíme stejnou krev. Jen využiji více té tvé na zrušení ´tatínkova´ malého kouzla.“

Dante si přestal hrát s mečem, „Takže chceš kousek mě, doslova... Ok, bráško.“ Dante protočil Rebelion a namířil opět na svého bratra, „Pojď a vem si ho... Pokud to dokážeš!“

 

Vergilovi se nebezpečně zablesklo v očích. Věděl, že jeho mladší bratr čeká útok každou chvíli. Ale boj... Boj nebylo to co chtěl. Levou ruku s katanou nechal klesnout k boku a velmi pomalu vykročil k Dantemu. Rudý půldemon se ani nehnul, ale že by zrovna neztratil kousek své sebejistoty, se nedalo říct. Přenesl váhu na zadní nohu pro lepší odražení útoku. Ale žádný nepřišel. Klouzavým pohybem se donesl starší brart až k hrotu Rebelionu, kde ho zastavila až štiplavá bolest kovu pronikajícího vestou do kůže. Dante svraštil čelo a těkal nedočkavě očima z bratra na čepel.

 

„Měl jsem pravdu. Máš spoustu času, ale že to bude komedie.“

Vergila obstoupila modrá aura. Obejmula celé jeho tělo šlehajích do okolí jako oheň lapající po vzduchu. Dante vycítil hrozbu a bodl. V tentýž okamžik Vergila aura opustila. Přehnala se přímo Dantemu za záda. Mladší půldemon ucítil pevný stisk kolem paží. To co ale spatřil už nebyla namodrlá mlha, ale tvář. Přímo jemu do obličeje se šklebila tvář jeho bratra. Dvojník šikovně škubl a zlomil Dantemu obě ruce, čímž ho donutil upustit meč a k vedlejšímu efektu, jako bolestný výkřik. Vergil ve svém plánu nevzrušeně pokračoval.

 

„Dnes už jsem tě jednou porazil. Jsem si jistý, že výsledek by se nelišil. Tak proč si skutečně jen... nezahrát.“

Vergilovi se po stranách zjevili dva spirit swordy a jediným přímým švihem ruky je nasměroval Dantemu do zlomených paží. Následoval další ohlušující výlev bolesti a další naplněný vztekem, když si uvědomil, že je ´přišpendlen´ ke stěně. Dvojník se jeho zad stále držel. Teď ale přemístil své ocelové sevření ke krku vězně.

Dante se zhluboka nadech a vyklepal si z hlavy vzpomínku na předešlou agonii.

„Netušil jsem, že máš zálibu v mučení,“uchychtl se Dante. „Ale tohle plýtvání energií,“ shlédl na dvojníka vytvořeného devil triggerem, „ přece není tvůj styl.“

„Máš pravdu. Není... Je tvůj. Ale v tom mučení se mýlíš. Kdybys mi dal šanci... Nám dal šanci se navzájem poznat, už dávno bys věděl, že ať se snažím sebevíc tě nenávidět... Nejde to! Jsi můj mladší bratr, měl bych tě chránit.“

„Tak na to zatím akorát sereš.“

Vergil smysl jeho věty chladně přešel, ale nad jeho vyjadřováním se neubránil znechucenému odfrknutí.

„Věnuji tuto chvíli vzájemnému sebepoznání.“Vergil si uhledně složil modrý kabát a spolu s Yamato ho položil kousek za sebe na podlahu.

„Nešlo by to až po té co tě rozsekám a vezmu si zpět svůj majetek?“ vyvrátil Dante znuděně oči.

„Ne... Chci, abys prohlédl ještě před tím, než moje mise tady skončí.“tě před t

Starší bratr přistoupil ke svému vězni. Dante mohl cítit jeho horký dech na tváři, ale také lépe viděl jeho vzrůstající únavu. Aktivní devil trigger si pozvolna vybíral svou daň.

„Tak sem s těmi sentimentálními žvásty. Už mě tu nebaví viset.“

 

Tak tak, co nevidět tě tvůj demon vycucne jako já lahváče.

 

„Na tebe slova neplatí,“Vergil přiložil rty na bratrovo levé ucho a s již neskrývaným vzrušením mu zašeptal, „Já ti to předvedu.“

Dvojník se vytratil a zůstal po něm jen chladný závan, po kterém Dantemu naskočila husí kůže. Nebo to bylo ze slov jeho bratra?

Na jeho uštěpačnou reakci nevyšel čas. Vergil chytil svého bratra pevně za vlasy a vecpal mu svůj jazyk do úst. Dante v úleku něco ´zahuhňal´, ale byl utišen opětovným sevřením hrdla.

 

To si ze mě dělá prdel! To nemůže myslet vážně!

 

Vergil se odtáhl na délku své paže, kterou stále držel bratra pod krkem a mlsně si olízl rty. „Už je to tolik let co tě toužím ochutnat, bratříčku.“

„Táhni do pekla, úchyle!“ Dante kolem sebe začal zhnuseně plivat, jak se snažil dostat tu pachuť svého staršího bratra z pusy.

„To je místo, kam se snažím celé roky dostat, ale to ty mě tam nepustíš.“

„Fajn, tak si jdi! Ale nezapomeň za sebou zamknout!“

Vergil s úsměvem pokrčil rameny: „Až skončím s tebou.“ Zdvihl Rebelion a jediným švihem Danteho ´vykuchal´.

Spirit swordy se rozpadly ve střepy a demonovo tělo šlo bezvládně k zemi. Vergil se zbavil vázanky a vesty. Otočil zraněného chlapce tváří vzhůru a obkročmo se na něj posadil. Danteho tvář teď byla tak klidná. Dnes je to podruhé co svého bratra vidí, tak tichého...poraženého. A to je ta nejkrásnější tvář. Lehce ho políbil na rty, na tvář, ouško a po krku směřoval stále níž.

 

Ten zmetek se zbláznil... Co to děláš, Dante? Prober se!

 

Dante s vypětím zbývajích sil otevřel oči. Jak na potvoru zjistil, že rozmazané vidění nijak nepomáhá. Aspoň, že mu zbyl nějaký cit, ikdyž byl to bonus nebo trest? Přesně věděl, kam Vergil pokládá své rty, kde se nachází jeho chtivé všetečné prsty.

 

Za tohle mu rozkopu zadek! Jen... Jen co se...

 

Danteho nadměrné soustředění mu umožnilo... zvednout malíček. Zoufale zavil.

Vergil vzrušeně pokračoval ve svém sestupu až došel k opasku. Bez sebemenšího zaváhání překážku zdolal a odhodil.

 

Ok. Hlavně žádnou paniku. On to neudělá.

 

Kalhoty šly dolů.

 

Neeeeeee. Ty hajzle!

 

Vergil se vytáhl zpět Dantemu. Pravou rukou mu prohrábl sněhobílé vlasy.

 

Hej! Kde ja ta druhá?... Doprd...!

 

Další zaúpění vyšlo z danteho úst, když Vergil jemně stiskl bratrovy intimní partie. Dráždil skrz látku spodního prádla demonovu chloubu dokud neucítil ono zaškubání. Po té už jen vychutnával jak roste.

„Další kolo, bratříčku.“

„Počkej!“bylo to slabé, přidušené a zcela zbytečné zvolání.

Vergil zhltnul bratrochu erekci jako malinu. Když starší půldemon začal sát, byl Dante jako ryba na vzduchu. Lapal po každém kousku vzduchu. Nehty se mu zarývaly do kamenů a rozbolavělé svaly chaoticky stahovaly.

Přesto jak brutální se mohl starší půldemon zdát v boji, nyní bez ztělesněná něha. Po každém nasátí Danteho údu jej pozvolna opouštěl třetím o tvrdé patro a skončil poškádlením uzdičky jazykem.

Jak ucítil lehce slanou chuť šťávičky, kterou vycucnul ze špičky penisu, skončil a dohnal Danteho k vyvrcholení ručně. Mladší bratr sebou zaškubal v křeči. V návalu vzrušení přeskočil na jedinou vteřinu do devil triggeru a rozbil část kamenného oltáře pod sebou.

Vergil pochopil, že už nemá dost času. S pohledem upřeným do Danteho zarudlé tváře si líně olízl bratrovo semeno z pravé ruky.

„Líbilo se ti to, bráško?“v hlase staršího demona nebyl ani náznak výsměchu, ale ryzí zájem o spokojenost druhé strany. Dostal však jen mlčení. Dante měl rty pevně stažené a oči odvrácené kamkoli, aby neviděl svého pokořitele.

 

Doprdele, jistě že jo! To bylo tak hnusný...tak užasný. NE!

 

Dante udežil hlavou o zem, jak se snažil zbavit vlastních myšlenek. Vergil přesně poznal jaký boj vede jeho bratr sám se sebou. Vždyť byl jeho dvojče. Jeho druhá část. A čím blíže mu byl, tím pocit sounáležitosti sílil. Zamiloval si ten pocit a nechtěl ho nechat jen tak zmizet.

Připravil Danteho o další kus bolečení a kabát to nebyl.

 

Tak teď už jsem v hajzlu...

 

„Nedělej to. Sám víš, jak špatné to je...tohle.“mladší démon vysíleně leně šeptal do prázdna a na konci věty s úlevou vzdychl.

„Kdo určuje co je špatné? Je špatné milovat svého bratra?“

 

Takhle říkáš masakru a znásilnění?

 

„Ne, bratře, tohle je jen můj způsob jak ti ukázat svou lásku. Jak ti dát poznat mou touhu po tvé blízkosti. Jak tě potřebuji.“Vergil se otřel o bratrovu tvář. Už chybělo jen zavrnění. „Ale láska démonů je převážně sobecká a já teď chci jen a jen pro sebe poznat, jaké to je..,“sťukl své čelo s jeho a pohlédl Dantemu do očí, „být jeden.“

S dokončením věty rozepl poklopec svých kalhot. Pokrčil mladšímu demonovi nohy v kolenou a zatlačil směrem k hrudníku. Položil Danteho zadek na svá stehna a zavedl svou nedočkavou erekci do útrob svého bratra. Dante si téměř prokousl ret, jak dusil výkřik bolesti. Ale na malou vteřinu se musel škodolibě pousmát, když zaslechl naskučet svého bratra. Musel pomalu. Polehounku se pohupoval dopředu až byl celý uvnitř. Srovnal si Danteho tělo a pokračoval pravidelnými přírazy.

Stále však sledoval bratrovu tvář. Stále čekal... Danteho oči zvhly pocitem prohry a ústy se mu prodraly roztoužené vzdechy. Starší bratr se spokojeně usmál a snásobil své úsilí. Danteho tělo začalo opět ovládat silné vzrušení a přineslo sebou i nežádoucí efekt.

Vergil si klekl a naklonil se blíže k bratrovi, v pohybu neustal, pouze zvolnil tempo.

„Démon v tobě si tenhle okamžik užívá.“pronesla snad až trochu smutně Vergil, když hleděl do nachově zbarvených očí svého bratra. Ten zareagoval na jeho hlas a objal ho kolem krku. Na Danteho tváři se objevil chlípný úšklebek. „Víc!“zavrčela vášní se zmítající bytost pod Vergilem. Démoni často ignorují věci jako je trpělivost a tahle Danteho část nebyla výjimou. V mžiku se zakousl Vergilovi do krku a povalil ho na záda. Samovolně pak pokračoval v incestním aktu. Rychle a tvrdě nasedal na Vergilův klín a podněcoval svůj chtíč odtrháváním jeho masa z pravého ramene. Vergil ale bolest ignoroval, protože věděl, že bude odměněn...za chvíli... Objal pevně svého bratra a s blížícím orgasmem stisk sílil. Jeho nehty pronikly jemnou kůží a ve chvíli vyvrcholení ho sedřel z kůže až k slabinám.

Bohužel nebyla chvíle, aby si tento pocit, po kterém tak dlouho toužil vychutnal. Rychle se natáhl pro Yamato a prohnal jeho čepel hrdlem mladšího demona. Dante zkoprněl. Jeho oči znovu získaly ocelovou barvu. Vergil ho svalil před sebe a meč zařskaly ocelovou barvu. Vergil ho svalil před sebe a meč zařízl do kamenné podlahy.

Vyčerpaně se posadil na Danteho klín. Chvíli ho jen tak pozoroval.

„Bylo to přesně takové, jak jsem očekával.“setřel bratříčkovi prmínek krve z koutku úst. Porhlédl si své rameno... Nebo spíše to co z něj zbylo a následně síň, která se téměř topila v krvy démonů.

„Nakonec jí bude dost. Tvá krev mi teď patří.“ odhrnul Dantemu vlasy z tváře, sevřel v dlani ostří katany a pevně ji ´pohladil´ od jílce až bratrovu hrdlu. „A tobě náleží ta má. Teď otevřeme bránu společně.“

---