ŘIDIČÁK

 

Tak jsem se dnes zamyslel, co bych mohl více udělat pro vás, návštěvníky mého blogu.

Po dnešní zkušenosti s mojí ženou, jsem vymyslel, že popíši jeden příklad, který se týká, plnění si našich snů a cílů.

Takže by to vlastně i zapadalo do celkového zaměření tohoto blogu, který se zabývá především zákonem přitažlivosti, potažmo, přitahováním si do života všeho, po čem toužíme.

Takže: moje žena má mimo těch všech kladů a plusů, kvůli kterým s ní jsem, i jeden nesplněný sen. Sen o tom, že si udělá řidičský průkaz.

Za tímto účelem jsem se rozhodl, že já, jakožto řidič z povolání a člověk, kterého řízení nesmírně baví, umožní moji ženě, nějakou přípravu, před nástupem do autoškoly.

 Proto tedy občas (musím říct, že málo kdy), vezmu ženu s autem, na jedno místo, kde se dá trochu trénovat a ona má možnost, si vyzkoušet, jak se vůbec sedí za volantem, jak nastartovat a dokonce třeba, jak se i rozjet.

Musím zde přiznat, že moje žena je dost velký „stresák“ a tak k tomuto učení dochází dost málo. Pak to dopadá také tak, jako třeba právě dnes, kdy se ženě sice podařilo nastavit si sedačku, nastavit si zrcátka, sešlápnout spojku a pokusit se nastartovat.

Zde se vyskytnul první problém. V okamžiku, kdy má naskočit motor, otočením klíčku v zapalování přes pružinu, žena znejistěla. Prý „to nejde“. V tom okamžiku vypadala, jako člověk, který chce ukrást auto, pomocí toho,že ačkoli má od auta klíče, snaží se vypáčit startér, v domnění, že pak to půjde samo. Takže nastartovat se nám nepovedlo. „To nic“ řekl jsem, jako zkušený učitel a nastartoval jsem motor. No jo. Jenže, co to udělalo s mojí ženou. Určitě ji vyskočil tlak, jako řidiči F1, těsně před startem a v tu chvíli zapomněla úplně vše, co při minulém pokusu už docela dobře uměla. Takže znovu od začátku. „ Sešlápni spojku a zařaď jedničku“ řekl jsem já. Nato začala žena hledat spojku, přesto,(nebo právě proto), že na ní celou dobu stála. Když jsem ji na to upozornil, začala hledat jedničku. ‚“Klid“, řekl jsem zase já. „ Tady je šaltpáka a jedničku už umíš“. Načež žena začala vypadat, jako že hodlá klackem vytvořit díru do podlahy našeho stařičkého, ale skvělého Favorita. Kdo ví. Možná, by se jí to i povedlo. Ale pro to jsem tu byl já. „ Chyť tu šaltpáku a přitáhni ji k sobě a do předu“. Jak jsem řekl, tak žena udělala. Já stále tvrdím, že mám skvělou a chytrou ženu! Teď nastal okamžik, kdy jsme se měli rozjet. „ No jo. Ale já mám zataženou ruční brzdu“ na to já „ to je dobře. Alespoň se naučíš rozjíždět na ruční brzdu, pro případ, že by jsi se rozjížděla do kopce. To tě budou beztak v autoškole učit. Takže pomalu přidávej plyn a pouštěj spojku a v okamžiku, kdy ucítíš, že má auto snahu se pohnout dopředu, tak prostě uvolni tu ruční brzdu a plynule se rozjedeš bez rizika, že by ti auto při rozjezdu do kopce, začalo couvat a v horším případě, se zastavilo o další auto, které stojí za tebou“. Zde musím opět moji ženu pochválit.

Většině začátečníků se často stává, že v tomto případě jim auto prostě „chcípne“, protože ještě nemají onu koordinaci rukou a nohou, která je potřebná, pro řízení auta. Každý z nás se to jednou musel nějak naučit. Že ano? Ženě tedy motor „nechcípnul“, ale ona začala vypadat, jakože se hodlá nějak sebepoškodit, prostřednictvím ruční brzdy. Po několika pokusech, opět prohlásila: ono to nejde !“ Načež ji opět o něco povyskočil tlak.

Takže, jak jsme byli v záběru, já jsem šáhnul po ruční brzdě a odbrzdil. Právě jsme se rozjeli. Byl to super rozjezd. Vždyť říkám : je moc dobrá. „Tak. Už jedeš. Tak přeřaď na dvojku“. To jsem neměl říkat. V okamžiku, kdy se auto rozjede, se asi rozmnoží, pro člověka, který se to učí, počet všech těch pedálů, páček, hejblat atd. a člověk přestane stíhat.

Známe to přece všichni. Také jsme se jednou učili. Že ano?

Načež se tedy žena marně snažila zařadit dvojku. A to až do okamžiku, kdy jsem ji řekl „zastav!“ Tak tedy zastavila. Jenže si při tom popletla pedály (jak to tak bývá), přičemž začala šlapat na plyn, místo na brzdu. Ještě, že při tom pustila rychle spojku.

Takže náš stařičký Favorit začal vyvádět, jako hříbě na pastvě.Několikrát vesele poskočil a ztichnul. „ Vždyť už jsi to minule tak krásně uměla“ řekl jsem já. Na to žena řekla „ Dneska mi to nějak nejde“ a chtěla vystoupit z auta. Mělo to ale jeden malý háček. Zapomněla si totiž před tím odepnout bezpečnostní pás. Takže, otevřela dveře, udělala pohyb v před, jako že uteče z auta a byla rasantně vrácena zpět. Tomu jsme se museli začít oba od srdce smát. To bylo štěstí. Protože, jak jsem se tak smál, tak mi došlo přesně to, o čem jsem se zde již několikrát zmínil Přesto, že jsem byl na pokraji rozčilení, tak jsem si přitom smíchu říkal: „ VŠICHNI JSME JEDNOU ZAČÍNALI“.

Tohoto příkladu zde využívám proto, že z něho krásně vyplývá to, o čem jsem už jednou někde napsal. A sice: svých snů a cílů můžeme dosáhnout tak, že za nimi jdeme krok za krokem a ne každý krok se nám musí povést, nebo také ono rčení, které řekl někdo moudrý a které se mi velice líbí:“ chci li dojít třeba do Číny, určitě se mi to povede. Ale vždy se tam dostanu po malých krůčcích“.

Takže pro ty z vás, kteří máte svůj sen o tom, že si uděláte řidičský průkaz. Začněte svůj sen uskutečňovat krok za krokem. Napřed si třeba v klidu sedněte a třeba si namalujte schéma řazení v autě. Pokud vedle sebe máte někoho zkušeného, je to vaše velké plus. Potom si třeba jen tak nanečisto zkuste to řazení s imaginární šaltpákou. Můžete k tomu použít cokoli, co máte po ruce. Pak si můžete v myšlenkách pohrát s těmi třemi pedály, co jsou tam dole, co skoro nevidíte, když si sednete do auta

Spojka- šlape se na ni levou nohou a pouští se opatrně

Brzda- šlape se na ni pravou nohou a s citem

Plyn- šlape se na něj také pravou nohou a také s citem

 Zkuste si třeba imaginárně sehrát ruce a nohy. Když se vám to začne jakž takž dařit a máte tu možnost, si to někde vyzkoušet i v praxi, máte vyhráno. Potom se můžete naučit třeba po rozjezdu začít řadit i vyšší rychlostní stupně.

A hele. Už jedete. Ale nezapomeňte: udělat řidičák není jen o tom, že se naučíte řadit a rozjíždět.

Musíte se naučit mnoho jiných věcí. Například: zákon, značky, křižovatky, zdravovědu,techniku… Být pohotoví, mít správné a rychlé reakce na provoz kolem sebe, myslet za chodce, cyklisty, ostatní řidiče. Předvídat. Umět se vcítit do ostatních účastníků silničního provozu. To znamená třeba při jízdě přírodou se vcítit třeba do myšlení srn a kolouchů, na které je z auta krásný pohled, ale jen do chvíle, než se tito rozhodnou, že zrovna teď přeběhnou silnici a to zrovna tam, kde vy právě jedete.

No prostě, je to makačka, kterou se člověk naučí a pak ji dělá automaticky a vůbec o ní nepřemýšlí.

Ale pamatujte. Na začátku byl váš sen o tom, jak jednou povezete rodinu třeba na dovolenou.

A vy jste si ho splnili. Gratuluji vám.      

 

 

---