Fejeton březnový, roku dvoutisícího třináctého

Fejeton  březnový, roku  dvoutisícího  třináctého

            Po  přečtení  minulého  fejetonu  mi  kamarádka  taktně  naznačila, že  tak  depresivní  témata  jako  jsou daně, si  můžu  strčit  do…. šuplíku  a  psát  o  něčem  veselejším.

            Vzhlédl  jsem  tedy  k divadlu. A  to  přímo  k divadlu  pimprlové  komedie, které  občana  baví  po  celý  rok. Taky  si  za  to  ovšem  musí  tvrdě  platit.

            Nedávno  se  v naší  zemi  uskutečnila  bitva o  hrad. Utkali  se  v ní  Kníže  ze  zámku  a  Zeman  z tvrze. Z hradu  to  všechno  pozoroval  Profesor. Nezaujatě, možná  i  trochu  smutně. Doteď  byl  hradním  pánem  on  sám. Dostatečně  dlouho, myslím. Nyní  musí  pryč. Jistě  by  rád  zůstal, přece  zdaleka  neřekl  všechno! Jenže  už  celkem  nemá  do  čeho  mluvit. A  právě  proto  to  dělá.

            Pokud  bavil  a  pobuřoval  ostatní  panovníky  v Bruselu  či  jiných  metropolích, část  jeho  občanů  mu  fandila. Vzrušivý  český  folklór  se  přetřásal  ve  sklu  a  betonu  ctihodných  evropských  institucí. Profesor  popíral  plyny, popíral  díru  v luftě, popíral  možná  i  existenci  Antarktidy. Jeho  občané  mu  s úsměvem  tleskali. I  záporná  reklama  je  reklamou, ne?

            Nedávno  Profesor  přestal  popírat  a  spáchal  dobrý  skutek. Pustil  ze  šatlavy  loupežníky. A  víte  co  ti nevděční  prevíti  udělali? Začali  loupit! No  ale  co  už  teď  s  tím? Pandořin  arest  je  dokořán, tak  teď  jen  neztratit  ksicht. Hlavně  nepřiznávat  chyby! Jenže  právě  na  tohle  jsou  občané  citliví  a  reagují  opouštěním  fanklubu. Hlavně  nepřiznávat  chyby! Radši  je  přišít  někomu  jinému! To  je  fuk  komu, třeba  předchůdci, ten  se  nemůže  bránit.

            Ale  fuj, pane  Profesore, mručí  další  nespokojení  občané  při  cestě  z fanklubu. Popularita  klesá  k nule. Jít  teď  Profesor  do  volby, skončí  i  za  Pomalovaným  Učitelem  a  Zasněnou  Idealistkou. Škoda  trapných  konců. Odcházení  našim  panovníkům  moc  nejdou.

            Ale  občan  je  silný. Občan  to  ustojí. Vydrží  i  to, že  nejlevnější  energii  ze  slunečního  záření  musí  dnes  platit  dráž, než  kdyby  si  ji  v konvích  vozil  ze  slunné  Sicílie. Ale  Sluníčko  za  to  nemůže. To  ti  vykukové, co  si  nechali  ve  Sněmovně  nastavit  zákony  a  na  širých  rodných  lánech  zase  solární  panely. Teď  už  mají  vystaráno. Kdo  rychle  bere, dvakrát  bere…..nebo  tak  nějak  to  bylo?

            A  že  to  zase  není  zrovna  dvakrát  veselé? No, já  vím, ale…. tak  třeba  příště.